Existuje dnes v Evropě fašistické nebezpečí?

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 4. 2015

Twitter

V této situaci mezinárodní krize si soudružky a soudruzi správně klademe otázku, zda v Evropě existuje nebezpečí návratu fašismu.

Otázka byla nastolena především po zrodu strany Zlatý úsvit v Řecku, růstu preferencí Front National ve Francii a událostech na Majdanu na Ukrajině. Tyto příklady vedly k úvaze, že se začíná otevírat nová fáze evropských dějin.

Myslím si, že když hodnotíme situaci, není třeba upadat do jednoduchých schematismů a směšovat podstatné skutečnosti této krize, a s ní přicházející vedlejší efekty.

Není možné, aby ve fázi krize jako je ta současná, se nerozvíjely pravicové fenomény, které se snaží demagogicky využit událostí a úrovně mas. Ale tvoří toto skutečné, bezprostřední nebezpečí nástupu fašismu?

Pro odpověď na tuto otázku musíme analyzovat charakteristiky historického fašismu. Toho konkrétního, který se projevil v Německu, Itálii a ve Španělsku. Fašistický fenomén v těchto zemích, měl předpoklad v tom, že vládnoucí třídy se nejen postavily do řady společně s fašisty, ale v podstatě je financovaly a organizovaly jejich řady.

Fašismus byla frontou třídy, buržoazní třídy, která využila fašistické násilí, aby zlomila revoluční boj pracujících nebo, jako ve Španělsku, byla svržena vláda, se kterou se pracující identifikovali.

Je v Evropě taková situace? Rozdíly se mi zdají být zásadní.

Pravice v Evropě, s výjimkou Ukrajiny má za svůj cíl EU a její politiku. Pokud ve Francii Front National Marie Le Penové získal mnoho hlasů, tak je to proto, že krize, do které je vržena země, je krize důvěry v její ekonomickou a politickou sílu v Evropě a ve světě. V zásadě je dnes francouzská Front National pravicovou politickou silou snažící se postavit proti ztrátě pozic s využitím nacionalismu a obviňováním EU, že je příčinou tohoto zla.

Nárůst fašistické formace Zlatý úsvit v Řecku, formace s polovojenskými charakteristikami má mnohem znepokojivější aspekty a to z důvodu hloubky ekonomické a sociální krize, která se v této zemi projevuje. Ale jak se ukázalo evidentním, dík volebním výsledkům, situaci ovládla levicová síla Syriza, která na sebe přitáhla národní odpor proti Trojce.

Také na Ukrajině, kde fašisté utvořili opravdovou a skutečnou vojenskou sílu, události řídí západní demokracie v čele se Spojenými státy, Německem a Francií.

Pravicové formace v Evropě, za současného stavu, buď přijímají roli politické síly stojící proti EU a získávají i lidovou podporu, i když dík čisté demagogii, která je doprovázena rasistickými projevy proti imigraci z jihu světa, nebo nezískávají souhlas ze strany skupin skutečné moci, které by jim mohly zajistit vítězství.

Je zřejmé, že velká průmyslová a finanční buržoazie je spojena s EU a s jeho výtvorem Eurem. A prostřednictvím těchto institutů realizuje svou sílu na mezinárodní úrovni a svou kontinentální jednotu. A nejen to, ale prostřednictvím této síly se uskutečňuje i to co bylo její výsadou ve fašistických režimech. Politika vojenské intervence.

Kolik válek podpořila Evropa v těchto desetiletích? Kolik vojsk rozmístila ve světě, aby zabránila nezávislosti lidu (národa) a autonomii na imperiálním systému vedeného USA? Za kolik genocid je odpovědná tato Evropa spolu s Izraelem a USA?

Je tedy potřeba fašismu v Evropě, když jeho obsah vyjadřují vlády, které se definují jako demokratické? Když toto říkám, není to nějaká rétorická úvaha, ale snažím se analyzovat politiku EU a pochopit, jestli evropská buržoazie potřebuje podpořit projekt fašistů ve vládě.

Podle mého názoru je odpověď negativní. Pouze ve vyšší fázi krize evropského budování mohou protiúdery vytvořit podmínky fašistické renesance s perspektivou nástupu k moci. Ale i v takovém případě bude výsledek záviset také na tom, jak autentické protifašistické síly připraví terén pro přehrazení cesty fašistickému revanši a vytvoří alternativu k této finančnické Evropě, k této Evropě masové nezaměstnanosti, bídy a humanitárních válek.

Roberto Gabriele

• < Předchozí
• Další >