Ideové dědictví V. I. Lenina a boj dělnické třídy za socialismus ve 21. století

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 4. 2020

Twitter

Vystoupení předsedy ÚV Komunistické strany Ruské federace Gennadije Zjuganova na 20. plenárním zasedání strany

Životnost skvělých idejí se měří staletími a tisíciletími. Odpovídajíce aspiracím obyčejných lidí, žijí mezi lidmi a inspirují je k boji za výstavbu nového, spravedlivého světa. Proto Leninovy myšlenky nadále žijí a vyhrávají.

Letos slavíme to padesáté výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina. Naším úkolem je pamatovat si jeho odkaz, studovat ho hlouběji, energicky a správně ho aplikovat v soudobých podmínkách.

Postupovat kupředu, držet krok se životem

V nejtemnějších dobách dějin Leninův genius osvětloval novou cestu rozvoje lidstva. Stalo se to v době, kdy expanze kapitalismu zachvátila celý svět. Rozdělila kontinenty na kolonie, vytvořila sofistikovaný systém vykořisťování lidstva a nerostných zdrojů. Horliví obránci kapitalismu o něm již hovořili jako o triumfu rozumu, prohlásili ho za jediný možný způsob rozvoje. Z výhod tohoto systému však žily početně omezené buržoazní kruhy. Pro své finanční zisky uvrhla masy do chudoby a bezpráví a použila je jako "kanonenfutr".

Na přelomu 19. a 20. století vstoupil kapitalismus do fáze imperialismu. Velmoci začaly přerozdělovat planetu. Podněcovaly nejen lokální konflikty. V kotli I. světové války zemřely miliony lidí. Byli obětováni molochu chamtivosti a zisku.

Zejména tehdy se svět dozvěděl o Leninovi. Jeho nesmrtelná hesla: "Mír národům", "Chléb hladovým", "Půdu rolníkům!", "Továrny dělníkům!", "Moc Sovětům!" se staly výzvou pro miliony udřených dělníků a rolníků, kteří hrbili svá záda na polích, za obráběcími stroji a v dolech. Leninismus se stal jejich nadějí na osvobození od utrpení, na důstojný a šťastný život.

Leninův génius nevznikl náhodou. Zakladatel bolševismu nebyl ani filozofem samotářem ani nadčlověkem stojícím na piedestalu vysoko nad masami lidu. Přesně naopak: podrobil svůj život službě pracujícímu lidu, jeho vysvobození z okovů, z nevědomosti a z nedůvěry ve vlastní síly. Lenin, hluboce přesvědčený o obrovských možnostech mas, se nikdy neoddělil od běžných dělníků. Byl s nimi úzce spjat, čerpal z nich inspiraci pro boj a tvoření.

Jsa hluboce přesvědčen o obrovských možnostech lidových mas, Lenin se nikdy neodděloval od prostých dělníků. Byl s nimi úzce spjat, čerpal z nich inspiraci pro svůj boj a tvorbu.

V. I. Lenin ovládl a rozvinul velké teoretické dědictví K. Marxe a F. Engelse. Zároveň se osvědčil jako talentovaný organizátor, revolucionář, tvůrce nového typu strany a prvního státu socialismu na světě. Jak napsal vynikající čínský revolucionář Sun Jatsen: "Za mnoho staletí světové historie se objevily tisíce vůdců a učenců s krásnými slovy, která nikdy nebyla uvedena do praxe. Ty, Lenine, jsi výjimkou. Nejenže jsi mluvil a učil, ale uvedl svá slova do reality. Vytvořil jsi novou zemi. Ukázal jsi nám cestu."

V těchto slovech je obzvláště důležitá podstata. Marxismus-leninismus není souborem dogmat a předpisů pro každou příležitost. Dívat se na to takto, je chybné. Znamenalo by to přeměnit brilantní ideologii na náboženský kult. Sám Lenin zdůrazňoval, že komunistické učení není pouze souborem ustanovení, ale metodou analýzy reality. Marxismus je komplexní vědecký systém. Kombinuje filosofické, ekonomické a sociálně-politické názory, které slouží k poznání a rekonstrukci světa.

"Aplikace materialistické dialektiky na přepracování veškeré politické ekonomie od jejího vzniku, přes historii, k přírodní vědě, k filozofii, k politice a taktice dělnické třídy" - to je to, co nejvíce zajímá Marxe a Engelse, to je to, do čeho přinesli to nejpodstatnější. Tento jejich geniální krok vpřed v historii revolučního myšlení Lenin definoval jako hlavní podstatu marxismu. Tím se řídil celý život. Tak postupoval v období boje proti legálnímu marxismu, ekonomismu i menševismu. Tak postupoval při vytváření strany dělnické třídy - Ruské sociálně demokratické dělnické strany - RSDDS.

Tak tomu bylo i během odhalení revizionistů II. Internacionály. Tak tomu bylo, když v dubnu 1917 nastolil otázku provedení socialistické revoluce v Rusku.

Chápání marxismu jako návodu k akci, přeměnilo Lenina ve skvělého myslitele a vůdce lidových mas. Výsledkem jeho tvůrčího přístupu se stal bolševismus. "Marxovu teorii vůbec nevnímáme jako něco úplného a nedotknutelného," upozorňoval, "jsme naopak přesvědčeni, že položila pouze základní kameny té vědy, že socialisté by se měli posouvat dále všemi směry, pokud nechtějí zaostávat za životem." Lenin nám dává příklad rozhodného přístupu ke každému tématu. Rozpracování jakékoli otázky doprovázel studiem všech dostupných zdrojů. Při psaní díla "Rozvoj kapitalismu v Rusku" použil odkazy na 583 zdrojů. K sepsání díla "Imperialismus, jako nejvyšší stádium kapitalismu", prostudoval téměř 800 knižních stránek.

N. K. Krupská vzpomínala: "Když jsme žili v letech 1902-1903 v Londýně, Vladimir Iljič strávil polovinu svého času v Britském muzeu, které má bohatou knihovnu," V dopise své matce v roce 1916 Lenin uvedl: "Nyní žijeme v Curychu. Přijeli jsme studovat v místních knihovnách."

Leninovou sférou zájmů nebyly jen společenské problémy. Objevy v oblasti fyziky mu pomohly napsat knihu "Materialismus a empiriokriticismus". V nových objevech přírodních věd Lenin rozpoznal počátek velkolepé vědecké revoluce. Poskytl jim filozofický základ, rozvinul doktrínu dialektického materialismu, rozdrtil buržoazní teorie machismu i pragmatismu a ukázal živý příklad tvůrčího vývoje marxismu.

Komunista musí stát pevně na postoji dialektického a historického materialismu. Proto na stranických sjezdech a plenárních zasedáních Ústředního výboru Komunistické strany Ruské federace provádíme důkladnou analýzu současných trendů, zkoumáme jejich dynamiku a studujeme rovnováhu třídních sil. Abychom mohli úspěšně bojovat a vést masy, nemůžeme se této pečlivé a obtížné práci vyhnout. Naším přímým úkolem je sledovat dialektický přístup, rozvíjet marxismus-leninismus a na tomto základě vyvodit praktické závěry. Bez toho nemůžeme zajistit vítězství pracujících.

Levicové hnutí je plné publikací popírajících teoretické a praktické odkazy předchozích generací bojovníků za socialismus. Co jen všechno neslyšíme od příznivců všech druhů pseudosocialismů. Často za tím leží neschopnost nebo neochota ovládnout celou hloubku naší ideologie. Ještě v roce 1920, na III. Celoruském sjezdu Komsomolu, Vladimir Iljič uvedl: "Můžete se stát komunisty pouze tehdy, pokud obohatíte vaši paměť pochopením veškerého bohatství poznání, které lidstvo vyvinulo." Leninovy myšlenky dnes vstoupily do intelektuální pokladnice lidstva. Zaujaly klíčové místo v politickém životě moderního světa.

Globalizmus - moderní forma imperialismu

150. výročí narození V. I. Lenina, nemůžeme oslavit bez připomenutí nejdůležitějších prvků jeho velkého ideologického dědictví.

Prvním je věda o imperialismu. J. V. Stalin to učinil velmi přesně: "Leninismus je marxismus éry imperialismu a proletářské revoluce." Při analýze vývojových trendů kapitalismu dospěl Lenin k závěru, že spěje do nejvyšší a poslední fáze. Označil hlavní znaky imperialismu:

- vznik monopolů, jejich rozhodující úloha v hospodářském životě;

- vznik finančního kapitálu a finanční oligarchie;

- priorita vývozu kapitálu před vývozem zboží;

- formování monopolních svazů kapitalistů, rozdělujících svět;

- dokončení územního rozdělení půdy hlavními mocnostmi.

Lenin poznamenal, že koncentrace společenské výroby v rukou monopolů, neodstraňuje kapitalistické rozpory. Konflikty dozrávají jak ve státech, tak na světové scéně. Hospodářské krize se stávají hlubšími a ničivějšími. Rozpory mezi prací a kapitálem se prohlubují. Monopoly vykořisťují a ničí nejen dělníky, ale i rolnictvo a drobnou buržoazii.

Leninův závěr o růstu reakce za imperialismu je akutně relevantní. Monopolní kapitál vytváří diktaturu. Potlačuje dělnické a demokratické hnutí, odstraňuje práva a svobody. Majitelé monopolů usilují o anexe, zrušení národní nezávislosti. V. I. Lenin to nazval obratem "od demokracie k politické reakci" a zdůraznil, že v zahraniční i vnitřní politice "imperialismus usiluje o zrušení demokracie. V tomto smyslu je nepopiratelné, že imperialismus je obecně "popíráním" demokracie. "

Neméně aktuální jsou tato Leninova slova: "Imperialismus přináší dělnické třídě bezprecedentní zostření třídního boje, chudobu, nezaměstnanost, drahotu, útlak trastů, militarismus, politickou diktaturu, která zvedá hlavu ve všech, dokonce i ve svobodných zemích."

Za těchto podmínek slouží veškeré žvásty o "svobodě" a "demokracii" jednomu účelu - odvrácení pozornosti a klamání mas. Ve skutečnosti, jak Lenin neustále opakoval, finanční kapitál a monopoly "všude nesou úsilí o nadvládu, nikoli svobodu".

Touha oligarchie po ziscích a prohlubování rozporů za imperialismu vede k ničivým vojenským konfliktům a světovým válkám. Demokratické síly, oslabené reakcí, často nedokáží zastavit rozpoutávání zločineckých válek. K tomu jsou potřeba základní proletářské síly, které se sjednocují k boji.

Leninův objev neztratil svůj význam. Imperialismus se nezměnil a globalizace vyhrotila všechny rozpory na maximum. Koncentrace výrobních prostředků, zdrojů surovin, dopravy a spojů, vědeckých a technologických objevů, kvalifikovaných pracovníků a inženýrů v rukou monopolů je rekordní. Americké ekonomice dominuje 500 společností. Polovina z nich má aktiva v pěti nebo více průmyslových odvětvích. Koncentrovaly 20% všech zaměstnaných v ekonomice a více než 60% zisků.

Na konci roku 2020 činil objem fúzí a akvizic 4 biliony dolarů. Po převzetí společnosti "Anadarko" se americká společnost Chevron (ropa a plyn) stala po Exxon Mobile druhou na světě. Spojení amerického konglomerátu "United Technologies" se zbrojním koncernem "Raytheon" vedlo k vytvoření vojensko-průmyslového gigantu, který ve svých rukou soustředil výrobu leteckých motorů, vrtulníků, křídlatých řízených střel, protiletadlových raketových systémů a dalších zbraní.

Mnoho miliard dolarů pochází z akvizic a fúzí v Rusku. "VTB Bank" tak získala řetězec obchodů "Magnit". Plynárenská společnost "NOVATEK" Leonida Michelsona koupila společnosti "Severněfť-Urengoj", "Geotransgaz", "Urengojskou plynárenskou společnost" a několik dalších.

Globální imperialismus posiluje roli nadnárodních společností. Každá velká společnost je dnes komplexním diverzifikovaným komplexem výrobních, obchodních, finančních a investičních struktur. Má síť smluvních a subdodavatelských dohod a je spojena s mnoha malými a středními podniky, jejichž nezávislost je velmi podmíněna. Mateřská společnost, která distribuuje výrobu v různých zemích, "prorůstá" mnoha pobočkami. Ale rozhodovací centrum v tomto mezinárodním konglomerátu je přísně definováno - to je hlavní sídlo.

Účinnost nadnárodních společností (NS) je mnohem vyšší než u jiných monopolů. Mají možnost se vyhnout celním překážkám, akumulovat kapitál v nejziskovějších oblastech a vyčlenit značné zdroje na výzkum a vývoj. Kapitalizace předních nadnárodních společností je vyšší než HDP většiny zemí světa. Ovládají více než polovinu světové průmyslové výroby, více než 60% světového obchodu, více než 80% celosvětové základny patentů a licencí na nová zařízení a technologie

Jak zdůrazňoval Lenin, základem dominance nadnárodních společností ve světě je export kapitálu. Objem přímých zahraničních investic se od roku 1982 do roku 2006 zvýšil 20krát. Dnes je 90% z nich nadnárodními společnostmi. Současně 1% největších společností kontroluje 50% objemu zahraničních investic.

Pouze malá část světové ekonomiky působí na volném trhu. Interní transferové ceny jsou určovány samotnými korporacemi. Obecně platí, že nadnárodní společnosti provádějí přísné plánování, což zaručuje jejich úspěch. Zejména plánování poskytlo SSSR zvláštní konkurenční výhody. Hiroshi Teramachi, zakladatel japonské společnost THK, napsal: "V roce 1939 jste byli vy Rusové chytří a my Japonci jsme byli blázni. V roce 1949 jste byli ještě chytřejší a my doposud jsme byli blázni. Ale v roce 1955 jsme již byli chytřejší a vy jste se změnili na pětileté děti. Celý náš ekonomický systém je kompletně okopírován z vašeho. Všechny naše firmy se řídí vašimi hesly ze Stalinovy éry. "

Proti tvrzení demagogů globalizace nezměnila povahu kapitalismu. Leninovo dílo epochy "Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu" má prorockou povahu. Vysvětluje moderní svět ještě více než svět z roku 1916. Největší myslitele naší doby docházejí k závěru: hospodářský a politický kolonialismus není minulostí. Stal se ještě sofistikovanějším a tvrdším než ve XX. století. Útok na suverenitu států pokračuje. Hnutí za národní osvobození je potlačováno. Kulturní rozmanitost je nahrazena spotřebitelskou kulturou. Jak píše William Robinson, "globalizace předpokládá nahrazení národního státu, jako základního principu sociálního života v kapitalismu".

Světová ekonomika se stává nadnárodní výrobou. Liberální ideologové se snaží tvrdit, že tento proces není spojen s kapitalismem a žvastají o nějaké "post-kapitalistické" realitě. Jak však poznamenává britský vědec Barry Jones, je globalizace nejvyšší fází kapitalistické integrace světové ekonomiky. Jeho kolegové dodávají, že v tomto případě zachvacují kapitalistické vztahy jak v šířce, tak i v hloubce všechny projevy stále se množící lidské činnosti.

Musí být jasně chápáno: pokud globalizace odráží objektivní procesy integrace zemí a národů, pak je globalizmus moderní forma imperialismu, která škrtí svět v jeho těsném objetí.

Světová ekonomika se stává nadnárodní výrobou. Liberální ideologové se to zkoušejí zdůvodnit

Podvodníci a lupiči

Ideologickým základem globalizmu je neoliberalismus. V říjnu 2019 jsme na IX. Plenárním zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Ruské federace připomněli, že za jeho zakladatele je považován rakouský ekonom a filozof, žhavý antikomunista Friedrich Hayek. Jeho myšlenky jsou hybridem fašismu, sociálního rasismu a kolonialistické teorie celosvětové expanze kapitálu. Jeho žák Friedman proměnil "University of Chicago" v kovárnu neoliberálů. Zde vystudovali společníci a poradci indonéského diktátora Suharta, chilského generála Pinocheta a ruského uzurpátora Jelcina.

Návrh neoliberálního programu vytvořila "Chicagská škola" (Chicago School). Je založena na odstranění státu z ekonomiky, úplné privatizaci, plné "svobodě" obchodu, snížení sociálních výdajů a privatizaci všech odvětví ekonomiky soukromým sektorem. V politice se neoliberalismus snaží zničit národní suverenitu, potvrdit sílu globálního kapitálu pod rouškou "otevřené společnosti" a prosadit "řízený chaos" jako způsob vytvoření nového světového řádu. Státu je přidělená role bodyguarda, který chrání zájmy kapitálu před lidem. Jak jsme zdůraznili v materiálech minulého plenárního zasedání ústředního výboru: "Formálními slogany o svobodě slova a o demokratických volbách, neoliberalismus vylučuje skutečné vyjádření vůle mas. Uznává pouze celkovou moc kapitálu, právo bohatých na výkrm a lidu - na chudobu a přežívání."

Povaha neoliberalismu neponechává kámen na kameni z dobročinných teorií "humanizace kapitalismu". Chudoba pracujících, prohlubování nerovnosti a nespravedlnosti, růst násilí a úplná reakce - to vše činí současnou fázi imperialismu podobnou charakteristice dané Leninem. "Násilí, podvod, zrada a loupeže" - takové metody kapitalismu nyní jmenuje západní marxistický filozof David Harvey.

Jeho hodnocení potvrzují tisíce příkladů. Počet hladových lidí na světě neustále roste. Podle zprávy OSN o stavu potravinové bezpečnosti, zveřejněné v červenci 2019, trpí hladem ve světě 821 milionů lidí a počet podvyživených dosáhl dvou miliard. Chudoba, hlad, nedostupnost zdravotní péče přináší hrozné výsledky. Každý rok zemře 5 milionů dětí do věku pěti let. Dvěma miliardám lidí na planetě je odepřen přístup k čisté pitné vodě. OSN uznává, že cíle vymýcení extrémní chudoby do roku 2030 nebude dosaženo.

Tým vědců vedený Tomem Pikettym a Facundem Alvaredoem vypracoval "Zprávu o světové nerovnosti". Za posledních 30 let rostla nerovnost v příjmech téměř ve všech zemích světa. Nejvyšší úrovně dosáhla v Rusku, USA a asijských zemích. Příčinou bylo zničení SSSR a nástup neoliberalismu. Velkokapitál to přirozeně využil. Celková privatizace, změna daňových systémů, omezení přístupu ke vzdělání, omezení sociálních programů vykonaly svou práci. 50% chudých světa má poloviční příjem, než 1% nejbohatších. A tato mezera se neustále prohlubuje.

Dramatické sociální rozdělení prochází bývalou socialistickou komunitou. V Rusku nejbohatších 10% populace dostává 55% ze zisku. Skoro nejvíce na světě..

V devadesátých letech uváděl nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz: "Krátce po svém nástupu do Světové banky jsem se začal hluboce nořit do toho, co se děje a jaká je strategie. Když jsem vyjádřil své znepokojení nad stavem věcí, jeden z ekonomů Světové banky, který sehrál klíčovou roli v privatizaci, přesvědčivě protestoval. Uváděl dopravní zácpy na moskevských ulicích, množství "Mercedesů" v nichž uvízl. Hovořil o obchodech plných luxusního zboží. Nevadilo mi, že mnoho Rusů bylo tak bohatých, že způsobovali zácpy v ulicích nebo vytvářeli poptávku po botách Gucci a dalším přepychu... Ale zácpy způsobené Mercedesy v zemi, kde příjem na hlavu činí 4 730 $ (hovoříme o příjmu za celý rok 1997), jsou příznakem nemoci, nikoli zdraví. Toto znamení jasně ukazuje, že ve společnosti existuje koncentrace bohatství v rukou několika lidí, a nikoli jeho rozdělení mezi většinu."

Obraz bude ještě jasnější, pokud se podíváte nejen na příjem, ale na vlastnictví národního bohatství. Podle ročních recenzí světového bohatství švýcarské banky Credit Suisse vlastní polovinu světového bohatství 1% superbohatých.

To je zcela přirozené, protože po roce 2010 se celkové bohatství miliardářů zvyšuje ročně o 13%! To je šestkrát rychlejší než příjem dělníků a zaměstnanců. "Po roce 1980 došlo téměř ve všech zemích, ať už bohatých nebo rozvojových, k masivnímu přesunu majetku z veřejného do soukromého sektoru," vysvětlují autoři "Zprávy o světové nerovnosti". Díky praxi neoliberalismu je příjemcem zisku pouze velký vlastník.

V Rusku 10% nejbohatších kapitalistů uloupilo 83% celkového bohatství všech domácností. A jejich podíl neustále roste. V roce 2019 se počet dolarových miliardářů v naší zemi zvýšil ze 74 osob na 110 a milionářů - ze 172 na 246 tisíc. 23 nejbohatších ruských oligarchů se obohatilo o dalších 53 miliard dolarů.

Na rozdíl od osob jmenovaných ve Forbesu jsou obyčejní Rusové stále chudší. Jejich skutečné příjmy od roku 2014 neustále klesají. V současné době se prohlubující krize kapitalismu sčítá s kolapsem cen ropy, pádem Rublu, epidemií koronaviru.

V masách roste také opozice vůči kapitálu. Studie ukazují, že téměř 60% obyvatel světa věří, že kapitalistický systém poškozuje lidstvo mnohem více, než mu prospívá. V některých zemích si to myslí tři čtvrtiny občanů. Na všech kontinentech je pozorováno hromadné zklamání z kapitalismu, růst levicových nálad. Ve Spojených státech získal v primárkách bezprecedentní podporu kandidát pro prezidentské volby Bernie Sanders.(Velkokapitál to však tak nenechal a tak rychle ztratil.)

Hromadné manifestace se v posledních letech přehnaly Francií, Indií, Chile, Kolumbií. Miliony nespokojených po celém světě veřejně říkají "Ne!" chudobě a bezpráví. Vlády hlavních měst opakovaně vysílají policii a armádu proti dělníkům. Ale růst třídních bitev je nevyhnutelný.

Vypuknutí koronaviru zhoršilo již narostlé rozpory. Svět čelí krutým výzvám. Odpověď lidstvu je zaručena pouze socialismem. Tak to bylo v SSSR, který byl schopen řešit nejnaléhavější problémy.

Totéž prokázala socialistická Čína, která dokázala zastavit ty nejnebezpečnější epidemie mobilizaci svých sil a akcemi kolektivní solidarity.

Hlavní hrozbou pro lidstvo je virus kapitalismu. Rozmanité projevy globální krize jsou předzvěstí kolapsu tohoto systému, což Lenin vědecky předpověděl. Tento nevyhnutelný kolaps se již projevuje v myslích lidí, kteří se bouří proti systému vykořisťování, nespravedlnosti a úplných lží.

Vyostření třídní konfrontace se nevyhne ani Rusko. Boj proti důchodové reformě a ochrana lidových podniků demonstrují sjednocující potenciál Komunistické strany. Organizaci této práce důsledně provádí "štáb protestního hnutí" v čele s V. I. Kašinem.

V některých případech buržoazie činí ústupky. Dobrovolně se však neoliberální politiky nevzdá. Kapitál raději utopí svět v krvi než by omezil svůj apetit. Vyděšený pracujícími lidmi se uchyluje k nelidským idejím násilí. Podporuje fašismus na Ukrajině a v pobaltských státech. Podněcuje náboženský extrémismus, na Blízkém východě charakterizovaný rozpory mezi sunnity a šíity, v Indii mezi muslimy a hinduisty. Jeho rasismus se projevuje represemi proti původním obyvatelům v Brazílii a Bolívii. Příkladem jeskynního antikomunismu bylo usnesení Evropského parlamentu, které přirovnalo komunismus k fašismu a obvinilo SSSR z rozpoutání II. Světové války. Abych pomohl všem, kteří bojují proti lžím cynických falzifikátorů, zpracoval jsem článek "Velké vítězství sovětské civilizace. Mýty o pomluvách a pravdě historie." Žádám vás, abyste aktivně využívali skutečnosti a argumenty v něm uvedené.

Předvečer socialistické revoluce

Globalizmus si zachovává další charakteristiku imperialismu formulovanou Leninem. Jedná se o přerozdělení trhů "velkými" mocnostmi ve prospěch monopolů. Zrádná destrukce Sovětského svazu eliminovala nebezpečného protivníka a poskytla nadnárodním společnostem obrovský trh. Na krátkou dobu to stabilizovalo kapitalistický systém. Chuť tržních predátorů však vyžadovala nové oběti. Jejich chamtivá krvavá čelist roztrhla Jugoslávii, Irák, Libyi a pokouší se pohltit Sýrii.

Globální finanční krize v roce 2008 byla nejvážnější od "Velké deprese". Ukázala zvrácenost základů globálního kapitalismu. Nižší ziskové marže zhoršují boj o zdroje a trhy. Ve Spojených státech je to zvláště patrné poté, co se k moci dostal Donald Trump. Kvůli příjmům amerických korporací se vzdálil od taktiky imperialistických svazků, zvolil si cestu protekcionismu a potlačování konkurentů. To vedlo ke zvýšení napětí s Evropskou unií, Tureckem, Japonskem a k "obchodní válce" s Čínou.

Po ekonomických úderech často následují válečné útoky. Taková je logika imperialismu a V. I. Lenin ji skvěle odhalil. Kapitalismus však není věčný. Lenin při hodnocení jeho rozporů dospěl k závěru, že imperialismus je předvečerem socialistické revoluce.

S rozvojem imperialismu dochází ke koncentraci finančního kapitálu, k úplné fúzi společností se státem. Oligarchie se aktivně uchyluje k vyžadování státní podpory. To se projevilo nejlépe v roce 2008, kdy vlády zapnuly všechny páky, aby zachránily bankrotující původce finančních bublin. Stejný scénář používá imperialismus i v letošním roce.

Socializace výroby v rámci nadnárodních korporací se dostává do ostrého konfliktu s kapitalistickými výrobními vztahy. Tyto vztahy jsou podle Lenina skořápkou, "která již neodpovídá obsahu". A nevyhnutelně se rozpadne, pokud nebude uměle odsouváno její odstranění.

Finanční oligarchie stále více a více cítí foukání nových větrů historie. Nevyhnutelná smrt kapitalismu je stále více znepokojuje. Finančník Ray Dalio, jehož jmění má hodnotu 18 miliard dolarů, nedávno řekl, že rostoucí nerovnost vytváří revoluční situaci, a proto systém potřebuje naléhavou reformu.

Vředy kapitalismu však nelze vyléčit. Mohou být maskovány pouze dočasně. Musí být svržen antihumánní systém. První ránu mu zasadil Velký říjen. Formace sovětského státu, vytvoření světového socialistického systému, kolaps kolonialismu systémem otřásly, ale nezničily hegemonii kapitálu. Zničení SSSR mu dočasně umožnilo oddech, nalilo do žil čerstvou krev.

Průběh historie však nelze zvrátit. Systémová krize se opět vyostřila. Úkolem všech utlačovaných a lidí dobré vůle je sjednotit se v boji za zničení kapitalismu. Pouze taková perspektiva zaručuje lidstvu důstojnou budoucnost a samotné přežití. Vědecké myšlení to naznačuje ještě jasněji. Stále více o tom hovoří takové autority, jako je nositel Nobelovy ceny Joseph Stiglitz nebo nejčtenější ekonom Tom Piketty.

Stiglitz formuluje své hlavní závěry následovně: "Situace se vymkla kontrole, sociální nespravedlnost se stala hrozbou pro celý svět." Marxismu plně odpovídají jeho slova, že dominance finančního a úvěrového systému nad reálnou ekonomikou nejsou jen v souladu s růstem nerovnosti a chudoby. Brání rozvoji celé globální ekonomiky.

Piketty jde ještě dále. Vyzývá k masivnímu přerozdělení světového bohatství. Vědec trvá na legislativním omezení výše kapitálu, které má osoba právo vlastnit. Předpokládá úplné odstranění oligarchie jako třídy a navrhuje opatření, která nesou společenský a revoluční charakter.

Je třeba zdůraznit: nemluvíme o těch, koho vědecká komunita považuje za podivíny a marginaly. Myšlenky těchto autorů jsou středem pozornosti ekonomů a sociologů. Diskutuje se o nich v politických kruzích. Jsou přednášeny na předních univerzitách v Evropě a Americe. Přizvukují jim i ti miliardáři, kteří chápou, že pokud se růst nespokojenosti změní v sociální explozi, vítr dějin s nimi nemilosrdně zamete i s jejich bohatstvím.

Z tohoto důvodu miliardář Ray Dalio na konferenci v Saúdské Arábii řekl: "Globální ekonomika v příštích deseti letech bude čelit procesům, které mohou vést ke konfliktům a revolucím. Vnitřní střety v předních zemích změní v následujících letech celý světový řád." Svůj souhlas vyjádřil i John Valdron, prezident banky Goldman Sachs.

Blíží se úplný bankrot kapitalismu. Procesy na planetě potvrzují pravdu a aktuálnost Leninových myšlenek, velkou sílu jeho volání po socialismu. Tato výzva k lidstvu posiluje naši víru ve vítězství myšlenek rovnosti a sociální spravedlnosti.

Proletariát - hrobař kapitalismu

Mezi nejdůležitější myšlenky V. I. Lenina náleží definice role proletariátu při svržení moci kapitálu. Po Marxovi a Engelsovi obhajoval myšlenku, že historickým posláním dělnické třídy je stát se hrobařem kapitalismu a tvůrcem komunistické společnosti. "Samotné životní podmínky jim umožňují bojovat a tlačit je k boji." Zdůraznil Lenin. Kapitál shromažďuje dělníky ve velkém počtu ve velkých městech, sjednocuje je a učí je společně jednat. Na každém kroku čelí dělníci svému hlavnímu nepříteli - kapitalistické třídě. V boji s tímto nepřítelem se dělník stává socialistou, uvědomuje si potřebu komplexní obnovy celé společnosti, úplného zničení veškeré chudoby a veškerého útlaku."

Dnes jsou tyto ideje jedním z hlavních cílů ideologů buržoazního systému a různých oportunistů. Tvrdí, že dělnická třída jako taková již neexistuje. Místo nich nastoupili sice drobní, ale přece jen vlastníci. Už mají co ztratit a nepotřebují šoky. Ale musíme vidět realitu. Ano, liberální reformy a deindustrializace zasadily těžkou ránu dělnické třídě Ruska. Došlo k její početní redukci, fragmentaci a diskvalifikaci. Stále však tvoří většinu populace v produktivním věku. Podle "Rosstatu" (Ruského statistického úřadu) představuje 1 milion zaměstnavatelů 67 milionů zaměstnanců. Zároveň počet kvalifikovaných pracovníků v průmyslu, stavebnictví, dopravě a související práci zahrnuje téměř 19 milionů lidí. To je jádro dělnické třídy.

Přidáme-li k nim námezdní pracovníky v oblasti obchodu, zemědělství, lesnictví, chovu ryb a rybolovu, jakož i odborníky v různých průmyslových odvětvích, nebo proletáře intelektuální práce podle Engelse, bude to zřejmé: dělnická třída je největší sociální silou v Rusku.

Totéž platí pro většinu zemí světa. Celkový počet zaměstnanců na planetě přesahuje 2 miliardy. Zaměstnaných v průmyslu je 760 milionů. To je o 200 milionů více než před dvaceti lety a řádově více než na začátku minulého století.

Nejde však jen o numerické ukazatele. Lenin zdůraznil, že síla proletariátu v historickém vývoji je neskutečně větší než jeho podíl v celkové mase populace. Aby se však dělnická třída stala motorem revolučních změn, musí si být vědoma svých třídních zájmů. Proletariát musí zcela a jasně pochopit, že pokud bude buržoazie zachována, zůstane nevyhnutelně předmětem jejího vykořisťování, protože kapitalista může vydělávat pouze na námezdní práci.

Dokud dominuje soukromé vlastnictví a kapitalistický trh, moc buržoazie trvá. Dokud výrobní prostředky zůstanou v rukou kapitálu, proletariát bude prodávat svou pracovní sílu, aby přežil. Za těchto podmínek nelze hovořit o žádné sociální spravedlnosti.

Dokonce i Marx a Engels zdůraznili: aby se proletariát osvobodil od útlaku, musí se stát "třídou pro sebe", uvědomit si své vlastní zájmy, vytvořit svou vlastní organizaci a předložit vlastní program. "Proletariát si musí především vybojovat politickou nadvládu, vstoupit do pozice národní třídy, konstituovat se jako národ," uvádí "Manifest Komunistické strany".

Pouze důsledný boj za vlastní zájmy činí z dělníků "třídu pro sebe". Politizace dělnického hnutí vyrůstá z ekonomického boje na pracovišti. Boj odborových svazů proti zaměstnavatelům je školou, kterou proletariát potřebuje. Pomáhá rozvíjet organizační dovednosti, porozumět vztahu ekonomiky a politiky.

V práci "Co dělat?" Lenin zdůraznil: "Boj dělníků s továrníky o jejich každodenní potřeby sám o sobě nevyhnutelně vede dělníky ke státním a politickým otázkám, k otázkám, jak se řídí ruský stát, jak jsou vydávány zákony a pravidla a čím zájmům slouží." Lenin zformuloval základní ideu slovy, že socialistické vědomí nevzniká spontánně. Je vnášeno do proletářských mas revoluční stranou. Tím rozbil ideologické konstrukce "ekonomistů" s jejich obdivem k spontánnosti v dělnickém hnutí a zaměřením na boj za částečná ekonomická zlepšení.

Naproti tomu Lenin zdůraznil význam revoluční teorie. Ukázal neoddělitelné spojení všech forem třídního boje proletariátu: politického, ekonomického a ideologického. Vedoucí silou masového dělnického hnutí práce může být pouze marxistická strana. Je to strana, která musí být jeho organizátorem a ukázat cestu, založenou na teorii.

Strana nového typu

Leninova genialita byla také jasně vyjádřena v otázkách výstavby strany. "Bez revoluční teorie nemůže existovat žádné revoluční hnutí ... Pouze strana vedená vyspělou teorií může plnit roli předního bojovníka," napsal Lenin. Úkol jejího vytvoření byl skvěle dokončen.

Jasná organizace a přísná disciplína v proletářské straně znamenala rozhodný odklon od různých "kroužků". Lenin tehdy napsal: "Všechny zdravé a pokrokové vrstvy celého lidu stojí za demokracii a socialismem, ale abychom mohli vést systematický boj proti vládě, musíme dovést revoluční organizaci, disciplínu a techniku konspirace na nejvyšší stupeň dokonalosti."

Marxistická organizace dělníků musí být nesmiřitelná s oportunismem, revizionismem a kompromisnictvím. Zejména takovou stranu - bolševickou - Lenin vytvořil. Byl to on, kdo zformuloval princip demokratického centralismu - nezbytný pro komunistickou stranu. Dnes patří mezi základní ustanovení "Stanov" Komunistické strany RF.

Bolševická strana se stala proletářskou stranou nového typu. Svými principy, formami a metodami práce plně odpovídala podmínkám éry imperialismu a socialistické revoluce. Stanovy RSDDR, zpracované Leninem, zajistily přeměnu strany v revoluční bojovou organizaci oddaných bojovníků. To byl zásadní rozdíl od západoevropských stran II. Internacionály. V podmínkách legálního parlamentního boje ztratily svůj revoluční charakter a vstoupily na cestu kompromisu s buržoazií. Vždy si to pamatujme, varujme stranu před fascinací parlamentarismem.

Leninisté ocenili jako bezvýchodnou cestu a metody revolučních populistů a sociálních revolucionářů. Přímým důsledkem taktiky spiknutí a teroru je oddělení od mas. Pro marxistickou stranu je naopak nezbytná blízkost k masám a neúnavná práce s nimi. Sjednocení dělnické třídy kolem marxistické strany je nezbytnou podmínkou pro sjednocení všech dělníků a vytvoření jejich jednoty pro úspěšnou socialistickou revoluci. Jak zdůraznil Lenin, tato jednota je možná pouze ve formě diktatury proletariátu, tj. moci dělnické většiny.

Antikomunisté používají termín "diktatura proletariátu" jako strašáka. Lenin však neustále zdůrazňoval, že hlavní v diktatuře proletariátu není násilí, ale sjednocení většiny dělníků, aby zničili diktaturu kapitálu. Proto je proletářská diktatura "miliónkrát demokratičtější než nejdemokratičtější buržoazní republika".

Historie dokázala Leninovu pravdu. Kreativní vývoj marxismu, myšlenka spojení proletariátu a dělnického rolnictva, vytvoření Sovětů jako nejlepší formy proletářského státu, umožnilo uskutečnit Velkou říjnovou socialistickou revoluci. Vznik sovětského státu byl obrovským krokem vpřed. Začala realizace staletých tužeb lidstva po spravedlnosti. Pád třídního systému, který dělil společnost na pány a otroky, osvobodil síly skryté v masách. Bolševická disciplína se stala jednou z podmínek pro uskutečnění Velké říjnové revoluce a vítězství v boji proti nepřátelům a jejich spolupachatelům "Bílým gardám".

Industrializace, kulturní revoluce, porážka fašismu, průzkum vesmíru se staly milníky progresivního hnutí na cestě socialistické společnosti do budoucnosti. Velká říjnová revoluce sloužila jako podnět k probuzení národů kolonií a závislých zemí. Byl to Lenin, kdo vyhlásil myšlenku jednotné revoluční demokratické fronty proti imperialismu. Taková taktika vedla ke kolapsu koloniálních říší, k vítězství revolučních sil v Číně, Vietnamu, Koreji, Laosu a na Kubě.

Ani kontrarevoluce na počátku 90. let, ani zničení SSSR, ani následné problémy ve světovém komunistickém hnutí neznehodnotily Leninovo dědictví. Krize kapitalismu, zbídačení pracujících, neochota národů vegetovat v divoké nespravedlnosti, činí socialismus ještě atraktivnějším. Máme právo říci ještě více: pouze naše myšlenky zachrání lidstvo před propastí, do které šílená hegemonie kapitálu tlačí svět. Stejně jako v letech boje proti fašismu, pouze komunisté jsou schopni chránit civilizaci před nejkrutější reakcí.

K dosažení tohoto cíle potřebujeme stranu, která je ideologicky, organizačně a morálně silná,. Přísná uvědomělá kázeň je nezbytná jako disciplína třídního boje proletariátu o vládu pracujících. Stalin označoval tuto kázeň jako železnou. Stanovy strany jsou závazné pro všechny. Postavení člena ústředního výboru nebo tajemníka oblastního výboru nepředstavuje odměnu, ani privilegium. Důvěra soudruhů musí být odůvodněna prací s trojnásobnou energií. A požadavky jsou zde velmi vysoké.

Bez přísné disciplíny by nový typ strany nemohl existovat. Pro posouzení jeho podstaty Lenin považoval za důležité, ponořit se do problému antagonismu mezi inteligencí a proletariátem. Stejně jako jiní marxisté definoval typické rysy buržoazní inteligence jako poddajnost a oddanost filozofii vyvolených, "stojících nad masami". Vyvolení považují stranickou disciplínu za povinnou pro ostatní, ale ne pro sebe.

Antagonismus mezi inteligencí a proletariátem je samozřejmě jiného druhu než mezi prací a kapitálem. Intelektuál není kapitalista. Je nucen prodávat produkt své práce a často svou pracovní sílu. Často trpí vykořisťováním kapitalisty a sociálním ponížením. Intelektuál nemá vůči proletariátu ekonomický antagonismus. Ale jeho ne proletářská životní situace a pracovní podmínky mu diktují specifiku myšlení. Tyto rysy zaznamenal Karl Kautsky, kterého Lenin v této záležitosti rozhodně podporoval.

V roce 1904, kdy Lenin ještě podporoval Kautského, který se držel pevně na pozici marxismu, ve svém díle "Krok vpřed, dva kroky vzad" zdůrazňuje, že proletář čerpá veškerou svou sílu z organizace. Cítí se skvěle, když je součástí silného organismu. Proletář bojuje jako součást velké skupiny spolupracovníků. Nehledá osobní zisk a slávu, dobrovolně se podrobuje disciplíně, plní svou povinnost na každém místě.

U intelektuálů je situace jiná. Jejich zbraní není síla kolektivní akce, ale osobní kvality, znalosti a schopnosti. Uznávají potřebu disciplíny pro masy, ale ne pro "vyvolené duše". Takové názory jasně oslabují třídní boj, který vyžaduje podřízení všech jeho účastníků společnému cíli - nastolení diktatury proletariátu.

Samozřejmě, že mnoho sociálních demokratů a bolševiků vyšlo z inteligence. Byli však naprosto proniknutí proletářskou náladou, sebevědomě pochodovali v řadách dělníků, pracovali ve všech funkcích, do kterých je vedení strany dosadilo, zcela se podřizovali věci dělnické třídy. Příkladem dodržování přísné disciplíny byli autoři ""Komunistického manifestu", Karl Marx a Friedrich Engels.

Život vždy dělil inteligenci na revoluční, připravenou na drsnou disciplínu a maloburžoazní, utíkající před třídním bojem. Lenin zvlášť zvýraznil dělnickou inteligenci. Jako předvoj revoluce připravila cestu proletariátu ke střetu s carismem a buržoazií. Hrdinství barikád "První ruské revoluce" vyzdvihlo slavnou galaxii dělníků - inteligentů.. Mezi nimi: Ivana Babuškina, Klimenta Vorošiilova, Michaila Kalinina, Alexandra Šotmana, Innokentije Dubrovského, Grigorije Petrovského, Alexandra Artjuchina, Anatolije Vanina, Petra Zaporožce.

Mnoho zástupců dělnické inteligence padlo na bojištích Velké vlastenecké války. Do konfrontace s fašismem se jim podařilo vydat na cestu zvládnutí věd, bez přerušení dělnického povolání a představovali páteř tvůrců socialismu.

Vlast nezapomene na vynikající představitele předrevoluční inteligence, kteří upřímně sloužili sovětskému režimu. Jsou to akademici Pavlov, Fersman, Vernadsky, spisovatelé Maxim Gorkij, Alexej Tolstoj, Vladimír Majakovskij, režiséři Konstantin Stanislavskij a Vladimír Němirovič-Dančenko.

Pýchou SSSR byli nejlepší představitelé dělnické inteligence Kurčatov a Koroljov, Semjonov a Kapica, Chariton a Landau, Keldyš a Paton, Koptjug a Alfjorov. Byli příkladem vysoké disciplíny a neúnavného tvoření, pokračovali v tradici velkých intelektuálů proletářského typu Lenina a Stalina.

Historie pověřila Komunistickou stranu RF ušlechtilým posláním - sjednotit vše myslící a čestné. Na konci devatenáctého století Lenin poznamenal, že v Rusku existuje "dělnická inteligence", a trval na tom že: "musíme vyvinout veškeré úsilí, k tomu, aby se její řady neustále rozšiřovaly, aby z jejich řad vycházeli vůdci RSDDS.

Stát se skutečným dělnickým intelektuálem znamená překonat maloburžoazní přístup ke kázni. Pro stranu to není formální, ani byrokratický jev, není to odtržení od významných idejí a morálních citů. V roce 1904 proletářský vůdce napsal: "Byrokratismus lze přeložit do ruštiny slovem: provincialismus. Byrokracie znamená podřizovat společenské zájmy zájmům kariéry, věnovat zvláštní pozornost funkcím a ignorovat práci ... "

Lenin zdůrazňoval: v politice vede intelektuální individualismus k oportunismu. Vytrvale bojoval za jednotu strany. Stranická kázeň vyzvedla bolševiky do historické role proletářského předvoje a menševiky ponechala v bahně oportunismu.

Bolševismus se zakaloval jak v boji proti "kapitálu se podrobujícím menševikům" a maloburžoazní revolučnosti socialistických revolucionářů (Eserů), tak proti intelektuálnímu nihilismu anarchistů. Prosazoval třídní přístup k analýze faktů a jevů, nedovoloval úchylku ani k levičáckému revolucionismu, ani ke kompromisu s buržoazií.

Bolševismus kultivoval kázeň vzájemného respektu a důvěry, náročnosti vůči sobě navzájem, otevřenosti a publicity. Podmínkou byl kolektivismus v práci a kolegialita v rozhodování. Lenin žádal menševiky o takovou kázeň v období sjednocené RSDDS do roku 1912. Trval na otevřené stranické kritice, považoval za nepřijatelné "skrývat před stranou vznikající a rostoucí důvody rozkolu". Podle Lenina je však otevřená, soudružská kritika, možná pouze tehdy "pokud boj nepovede k anarchii a rozkolům".

V roce 1921 v souvislosti s diskusí o odborových organizacích, ve straně dozrála krize a Vladimír Iljič nastínil opatření k potlačení intelektuálního a anarchistického individualismu. Kritizoval Trockého "jednostrannost, nadšení, nadsázku, tvrdohlavost" i skupinovou "kázeň" "dělnické opozice" jako protiváhu všeobecné disciplíně.

Leninský přístup předpokládal provádění kritiky podstaty věci samé s úplným zničením frakčního přístupu. Účelem takové kritiky je zohledňovat postavení strany, zabránit vzniku stavů, "schopných napomáhat třídním nepřátelům proletariátu". Je nepřípustné spekulativní použití kritiky a její nahrazení "kritikantstvím", sloužícím dosažení kariérních cílů.

Složité zvraty v historii KSSS zasadily komunistickému hnutí důležité a tragické lekce. Jsou významné i pro nás, protože většina členů komunistické strany nejsou zástupci dělnické třídy. Jsou to pracující lidé z řad inteligence, zaměstnanců a drobné buržoazie. Individuální práce a práce v malých kolektivech činí takové lidi náchylnější k vlivu individualismu a skupinového egoismu.

To se překrývá s generační změnou členů KS RF v podmínkách antikomunismu, který se stal součástí státní politiky soudobého Ruska.

Tato situace vyžaduje, abychom byli přísní a zásadoví, abychom dosahovali společná stanoviska a zajistili jednotný postup činnosti. Je nesmírně důležité věnovat zvýšenou pozornost otázkám ideologie, teorie a ideologického růstu našich soudruhů. Tvrdá konfrontace mezi stranou a vládnoucím režimem znovu a znovu diktuje železný požadavek: tvrdé dodržování norem demokratického centralismu!

Dnes vstupuje do strany generace, která nemá vždy pevné ideologické postoje. Doplňuje naše řady na protestní vlně. Jsou v ní segmenty lehkomyslnosti, kariérismu a ideologických nepřesnosti. Někdy jsou naši mladí soudruzi vystaveni drobným buržoazním povykům a panice, výkyvům nálad, výbuchům aktivity i deprese.

Virtuální svět sociálních sítí je schopen v jejich vnímání nahradit reálný stav společnosti a chápání rovnováhy politických sil. Mnozí nemají dostatečné teoretické základy.

Leninská ideologická pevnost nových členů, doplňujících stranu je nesmírně důležitá pro věc, které sloužíme. Chápeme to: mladí komunisté potřebují řádnou přípravu. Strana vytvořila pro tyto účely "Středisko politických studií", které funguje velmi efektivně. Máme všechny důvody poděkovat naším organizátorům a přednášejícím. Teď můžeme a musíme jít dál. Je třeba udělat vše pro posílení a rozšíření stranických programů vzdělávacího charakteru.

Gennadij Zjuganov

www.kprf.ru Pravda 27. 3. 2020

Překlad Karel Kluz

• < Předchozí
• Další >