Mladé Ždánice

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 5. 2007

Twitter

Zvesela už náladou mezi soudruhy v autobuse začala cesta do Ždánického lesa. Krajská rada a okresní výbory KSČM Břeclav, Hodonín a Vyškov… (snad jsem na nikoho nezapomněl) zde zorganizovaly velmi přátelské a pestrým programem nabité dopoledne, které přes májový deštík nebo možná právě jím vonělo jarem a vonělo šeříkem, stejně jako Tehdy, když přes všechna dnešní plivnutí stále legendární Rudá armáda přijela i k nám.

Bez zbytečného patosu chci připomenout osvobozovací misi, která zničila vládu „panské rasy“, která měla se zbraněmi od Kruppa v zádech plány mimo jiné na vyvraždění takřka všech Slovanů. 26. dubna byla na náměstí Svobody největší demonstrace PRO zbudování očí – radaru americké raketové stanice v ČR, kde militantní antikomunisté (Hučín, Paumer, Šinágl…) demonstrovali v zádech s několika mladými konzervativci s americkými prapory. Na této demonstraci nejen,že šířili nenávist proti Arabům a komunistům, ale veřejně tam někteří na námitku proč dělají takovou akci v den výročí osvobození Brna Rudou armádou křičeli, že Sověti nám už v roce 1945! přinesli jen další okupaci a totalitu.
Argumentovali jsme již tam, ale proti názorům těchto lidí znovu: Sovětská armáda osvobodila více než 200 miliónů lidí z područí nacistických barbarů a japonských militaristů. Když bylo nejhůř a hákový kříž byl nejvíc zaseklý do sovětského Ruska, činila délka fronty asi 6200 kilometrů, což je víc, než ze Španělska k Uralu. Ale není to jen v těchhle ohromujících číslech a uvědomil jsem si to na naprosto, asi 800 lidmi, kteří se zde sešli stejně jako milióny po celém světě,aby si připomněli vítězství nad bestiemi v hnědých košilích, ať již sovětské či západních spojenců, zaplněném prostranství před památníkem fašisty zavražděného 21letého partyzána z brigády Jana Žižky, Jiřího Jírovského.
My komsomolci z Brna, z Ostravy a ze Zlína jsme byli velmi srdečně přijati a náš stánek byl usazen na uvítací místo, hned u „vchodu“ na ono prostranství před památníkem „U zlatého jelena“. Srdečný a velmi upřímný přístup předsedkyně OV KSČM v Hodoníně s. Milerové, předsedů dalších spoluorganizujících OV a ZO , včetně samozřejmě soudruha Grebeníčka a mnoha dalších skvělých lidí, vně i uvnitř těchto stranických organizací, byl znát nejen k nám, mladým komunistům, ale především ke všem mladým na akci vůbec. Žádný z funkcionářů „neměl naspěch“, když se ho některý z přítomným mladých přišel zeptat, ale i když některý z těch straších přišel prohodit pár slov. A že tu těch mladých a mladších bylo. Pro zrovna se ušklebující antikomunisty, ale i pro ty ostatní, které spojuje víra v pokrok a vědomí nedělitelnosti lidských práv toho, že ta sociální nemohou být odstřiženy od těch politických, mrkněte se na www.ksmprobrno.wbs.cz a uvidíte je tam, mladé, smělé i nesmělé pokračovatele našeho soudruha Jiřího Jírovského .
Jistě i on by podpořil hlavního vystupujícího v tom, že myšlenku sociální spravedlnosti nelze zabít, potlačit či kriminalizovat. Mladí lidé zde, ve Ždánickém lese znali nejenom odkaz bojovníků proti fašismu, ale znali i Che Guevaru, nesouhlasili se stavbou americké vojenské základny u nás a znají svůj denní příděl lží, servírovaných našimi médii. Znají ale i to, jak žijí, uvědomují si souvislosti dnešního světa s českými výsadkáři v afgánských horách.
To, kolik mladých sovětských a rumunských životů padlo pro to, aby tady nějaký mladý zblblý hejsek mohl běhat po náměstí Svobody (ne již Adolf Hitler Platz, do které ústila třída Hermanna Göringa, dnes Masarykova) a plivat po nich, jsem poznal v pocitech vyvolaných tím, když konzul Ruské federace další den, 9. května na oficielním připomenutí konce války se zástupci města, armády a veterány na Ústředním hřbitově připomněl, že kolem nás leží hodně přes 3000 padlých Rudoarmějců a velmi děkoval českým lidem, že stále uctívají jejich památku (za některé Čechy se v té chvíli člověk musel stydět).
Akt byl pěkný, zástupce armády neopomněl připomenout ani Mnichov či ohromnou poválečnou obnovu československé země. Ale jednoho jsem si také všiml ve srovnání s levicovým aktem ve Ždánicích předchozího dne – krom čestné stráže a ohromujících veteránů, některé z nich známe, s ostatními jsme si poté řekli pár slov, zde byli zástupci města, někteří mi v dokonalém obleku připadli spíše jen na okrasu a mimo několika desítek komunistů a rodiny jeho excelence ruského velvyslance zde nikdo nebyl,hlavně žádný mladý. Takhle jsou přece vždycky popisovány akce KSČM, bohužel pro tvůrce našich marketingových zpráv na veřejnoprávně antikomunistické televizi je vždy a vše jinak. Na komunistech, funkcionářích ve Ždánickém lese bylo vidět, že si chtějí promluvit se soudruhy a s mladými, zatímco na některých na ústředním hřbitově bylo vidět, že se přišli ukázat a že se nechtějí bavit vůbec s nikým. Přesto byl skutečně akt pěkný, nejen dojemným vystoupením ruského velvyslance, ale i nehraným dojetím představitelů MěV KSČM, když se ukláněli padlým. Nutno na závěr podotknout, že jediní mladí jsme zde byli my tři (nějak jsme se na akci nedomlouvali, chtělo to ideálně 2 vlajkonoše a jednoho fotografa) komsomolci a jeden z pořadatelů nás nechtěl vpustit kvůli rozvinuté vlajce České republiky (!) a kvůli tom, že jsme nebyli pozvaní (!) na veřejný pietní akt. Dojem z akce jsme si ale se soudruhy zkazit nenechali. Tedy ať žije odkaz vítězství nad fašisty a ať žijí lidé, kteří tento odkaz znovu a znovu roznesou mezi lidi.

David Pazdera

• < Předchozí
• Další >