Aktuální problémy a perspektivy mezinárodního komunistického a dělnické hnutí

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 11. 2008

Twitter

Mluvíme-li o současném stavu jednoty mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a jeho perspektivách, je třeba analyzovat kořeny dnešní situace a jejich problémů. Zde musíme zmínit především události na přelomu 80. a 90. let minulého století, které znamenaly, optimisticky dodejme že jen dočasnou porážku socialismu ve Svazu sovětských socialistických republik a v dalších zemích střední a východní Evropy, mimo jiné i v Československé socialistické republice. Tato porážka neznamenala velkou katastrofu pouze pro komunistické a dělnické strany, dělnickou třídu a lid těchto zemí, ale pro celé mezinárodní komunistické a dělnické hnutí a všeobecně pro celé celosvětové pokrokové, demokratické a antiimperialistické hnutí.

Na národní úrovni v řádě zemí i na úrovní mezinárodní vnesla tato porážka do řad našeho hnutí dezorientaci, demoralizaci, demobilizaci a někdy i rezignaci na charakter a cíle našeho hnutí. Nejedna z dříve mocných a mohutných komunistických stran těmto vlivům podlehla, změnila svůj charakter z komunistického na sociálně demokratický, z revoluční strany na reformistickou, ze strany dělnické třídy na stranu ?všelidovou?, svou dříve antiimperialistickou pozici zaměnila za pozici proimperialistickou, např. pro evropskounijní. Řada z těchto stran se transformovala do otevřeně sociálně demokratických stran (např. v Polsku, na Slovensku a v řadě dalších bývalých socialistických zemí) nebo do stran tzv.?levého středu? (např. v Itálii kdysi ohromná Italská komunistická stranaú, v některých zemích se ?rozpustily? do různých ?levicových? koalic (např. ve Španělsku eurokomunistická Komunistická strana Španělska upadla do marginality skrze svou účast ve Sjednocené levic)i, někde jednoduše ukončily svou činnost jako (např. v Komunistická strana Velké Británie), či se potácejí na hraně vlastní existence či neexistence (např. před léty slavná a veliká Francouzská komunistická strana).Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že velkému množství komunistických stran se v jejich rámci podařilo vypořádat se s krizí v 90. letech  minulého století způsobenou obnovením kapitalismu ve většině socialistických zemí a s jejími následky uvnitř těchto stran. Právě od těchto sil je možno vysledovat snahu o marxisticko-leninskou analýzu socialismu v Sovětském svazu a dalších evropských socialistických zemích, obhajobu potřeby komunistického charakteru strany pro boj dělnické třídy a lidu za své denní požadavky a za socialismus a navíc i zdůraznění nutnosti budování a rozvoj mezinárodní spolupráce a úzkých vazeb mezi jednotlivými komunistickými stranami. Tak jak rostl vliv stran v jednotlivých zemích, jak se rozvíjely jejich boje, jak se v některých zemích úspěšně avantgardně zapojily do nových revolučních procesů, otřásajících tzv. ?novým světovým pořádkem? (např. v řadě zemí Latinské Ameriky), tak rostla i nutnost rozvíjení mezinárodních vazeb a kooperace.V popisu těchto vztahů a vazeb vynechám ty bilaterální, dvoustranné, a pozornost zaměřím pouze na ty multilaterální, mnohostranné, ať již na úrovni celosvětové, nebo regionální, tedy v našem případě evropské.Na prvním místě bych rád uvedl existenci a rozvoj Mezinárodních konferencí komunistických a dělnických stran. Tyto konference, uskutečňované díky zásadní hostitelské roli řeckých, portugalských, běloruských a za několik málo dnů i brazilských soudruhů, sehrávají klíčovou roli při sjednocování a rozvoji mezinárodního komunistického hnutí. Můžeme jen souhlasně kvitovat aktivní účast naší strany, Komunistické strany Čech a Moravy, nejen při jejich konání, ale i při jejich přípravě a organizaci. Pozitivním krokem při konání těchto konferencí je rozvoj a prohlubování jejich přípravného procesu, stejně jako další aktivity, které jsou s uvedenými celosvětovými konferencemi spjaty, např. vydávání společného mezinárodního Informačního bulletinu v řadě světových jazyků, nebo fungování internetové stránky publikující pravidelně informace jednotlivých komunistických a dělnických stran na webové adrese www.solidnet.org. V souvislosti s Mezinárodními konferencemi komunistických a dělnických stran je třeba zmínit také další celosvětové pojatou aktivitu ? Mezinárodní komunistický seminář, který každoročně hostí naší belgičtí soudruzi. Vedle uvedených mezinárodních konferencí a společných deklarací je třeba podtrhnout mimořádnou důležitost společných aktivit, kampaní a bojů. Na evropské úrovni bych rád zmínil dva příklady takovéto akční spolupráce. Zaprvé je to kampaň proti antikomunismu opětovně bujícím v rámci Evropské unie. Zde je třeba zdůraznit společný boj komunistických stran a jejich spojenců proti přijetí antikomunistické rezoluce Parlamentním shromážděním Rady Evropy, ohromné mezinárodní hnutí solidarity s našim nedemokratickému zákazu čelícím Komunistickým svazem mládeže, nebo aktivity proti možnému uvěznění členů vedení Maďarské komunistické dělnické strany. Druhým takovým celoevropským bojem komunistických a dělnických stran, který bych rád uvedl je společná kampaň za ?Veřejné bezplatné vzdělání pro všechny?. Tato společná kampaň se orientuje na konfrontaci s Evropskou unií prosazovaným tzv. Boloňským procesem znamenajícím např. privatizaci školství, omezování role akademických samospráv, nebo zavádění školného. Bohužel je nutno konstatovat, že se do této celoevropské kampaně komunistů za bezplatné školství, naše strana, i přes opětovné výzvy, odmítla rozhodnutím svého vedení jakkoliv zapojit.Pakliže mluvíme o mezinárodní spolupráci komunistických stran v Evropě a zvláště v Evropské unii, je třeba alespoň stručně zmínit konfederální frakci Evropského parlamentu Sjednocená evropská levice/Severská zelená levice, ve které působí i representanti naší strany. Při hodnocení této parlamentní skupiny je třeba zdůraznit, že presto, že se v jejím rámci sdružují všichni komunističtí poslanci Evropského parlamentu ze všech zemí, nejedná se o komunistické seskupení, ale o politicky  a ideologicky širší, nevyhraněnou a rozporuplnou platformu zahrnující kromě komunistů i sociální demokraty, levicové nacionalisty a politické enviromentalisty. Její členové se neshodují  ani v postoji k Evropské unii, natož v dalších otázkách. To sebou přináší pochopitelně řadu limitů pro činnost této frakce v Evropském parlamentu, jejíž práce se naše strana účastní. Dovolte mi, abych se stručně vyjádřil také k tzv. Straně Evropské levice o které již několik let probíhá v naší straně diskuse. Jsem toho názoru, že na tuto stranu není v žádném případě možno nahlížet jako na mezinárodní iniciativu, v rámci které by měly být aktivní také komunisté. Strana Evropské levice vznikla z iniciativy Evropské unie, byla založena a je ovládána nekomunistickými, sociálně demokratickými a dokonce antikomunistickými elementy, které jednoznačně určují její charakter. Z těchto důvodů ohromná část evropských komunistických stran vznik této strany a své zapojení do ní jednoznačně odmítla. Dnes, kdy tato Strana Evropské levice skomírá a stále otevřeněji deklaruje svůj sociálně demokratický charakter, by měla naše strana zvážit své setrvání na postu člena - pozorovatele této strany a následně se přidat k ostatním evropským komunistickým a dělnickým stranám, které ve Straně Evropské levice nejen že nevidí perspektivu našeho hnutí, ale analyzují ji jako nástroj Evropské unie k rozbití a rozložení komunistického hnutí v Evropě.Poslední část svého příspěvku bych rád věnoval roli komunistů v mezinárodních masových organizacích, jejichž rozvoj je bezpochyby jedním z faktorů rozvoje mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. Mám na mysli především ty mezinárodní organizace, vzniklé po porážce fašismu ve 2. světové válce jako široké demokratické, antifašistické a antiimperialistické mezinárodní organizace, s protagonistickou rolí komunistů a které zároveň překonali krize celého hnutí v 90. letech minulého století. Jsou to především Světová odborová federace (jejímž členem je u nás Odborové sdružení Čech, Moravy, Slezska a která měla ještě nedávnou svou centrálu u nás v Praze), Světová federace demokratické mládeže (s Komunistickým svazem mládeže jako svou členskou organizací v České republice), Světová rada míru (do které je u nás zapojeno několik organizací např.České mírové hnutí) a Mezinárodní demokratická federace žen (se kterou před nepříliš dlouhou dobou navázaly kontakt naší straně blízké Levicové kluby žen). Je třeba podtrhnout důležitost rozvoje těchto mezinárodních masových organizací, přirozených spojenců mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a zodpovědnost komunistů za jejich upevňování a růst. Vedle práce těchto masových organizací musí být i nadále pro komunisty důležitým rozvoj mezinárodního hnutí solidarity např. s utlačovanými národy čelícími imperialistickým agresím,okupacím, blokádám a intervencím, jako jsou národy Kuby, Palestiny, Iráku, Afghánistánu, KLDR,Venezuely nebo Bolivie. Také s posilováním takovéhoto mezinárodního hnutí solidarity, zahrnujícím různé politické a společenské síly,dochází bezprostředně k posilování hnutí komunistického.Rád bych závěrem vyslovil optimistické přesvědčení, že i naše dnešní konference je užitečným příspěvkem k posílení a rozvoji jednoty mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a našeho společného boje za socialismus.

Vystoupení na 25. pražské teoreticko-politické konferenci 15. listopadu 2008

Milan KRAJČA

• < Předchozí
• Další >