Vzpomínka k 38. výročí zavraždění Che

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 10. 2005

Twitter

Vlakem jsme se vraceli z dalšího podařeného semináře KSČM pro mladé v Ostravě (viz článek Opět seminář v Ostravě). Díky poruše lokomotivy a toho, že jsme tím pádem byli do Brna dotlačeni, byl začátek rockotéky poznamenám hektickou organizací, která se rozplynula s počátečními slovy už po příjezdu posledních z těch, kterým je nejenom blízká rocková muzika, ale i odkaz Ernesta Che Guevary jim cosi říká.

Vždyť tento večer patřil pouze jemu a je důležité, že za jeho idejemi stále stojí mnoho pokrokových starých či mladých. Stále ztělesňuje člověka, který odložil výhody a vše zasvětil boji s četníkem a okupantem naší planety, s USA. V Bolívii bojoval i za budoucnost Kuby, za budoucnost komunistického hnutí.

Večer nám zahájil Pepa Laufer písní Dopis svobodné Evropě, a pak se již přikročilo k muzice tvrdší, ať již ruské (Baranov s písněmi jako jsou rockové úpravy sovětské Svaté války, revoluční Venceremos, Internacionály) či ve španělštině, zazněla samozřejmě i populární hudba a samozřejmě písně na přání. K dostání byly nejen CD výběry revolučních písní z dílen obou brněnských pořadatelských klubů, ale infostánek pod portréty a prapory s Che se skoro prohýbal pod materiály, pod prací samotného Che přes všechna periodika vydávaná KSM. Mnoho informací bylo i vylepeno, včetně fotografií dnešní socialistické Kuby. Nechyběly zdobené předměty – výrobky KSM, Guevarovské noviny a nechybělo samozřejmě ani mojito – vyhlášený kubánský drink. Zpočátku se příliš nechtělo tancovat. Rozbíhaly se spíše rozhovory mezi komunisty, kteří se zde sjeli,jak tedy z Brna a Ostravy,tak bylo zastoupeno Kladno, Beroun, Praha nebo třeba Semily.

Proběhla i vášnivá diskuse části komsomolců s aktivistkou čínské sekty rozdávající letáčky proti Komunistické straně Číny (prosím,nechci být spojován s pekingskými podnikatelskými kádry jezdících v mercedesech s rudými vlaječkami pod portréty Maa nalepenými na budovách globálních korporací). Ta se nakonec zdržela tak, že se bez vstupenky dobře pobavila. Její rétorický výkon v dvouhodinové debatě s komsomolci si zaslouží obdiv.

Nálada byla vynikající, a to nejen tím ubývajícím kubánským rumem – byla to zaslouženě odpočinková akce nejen pro organizátory tohoto večera, ale vůbec pro všechny tyto aktivisty – lidi, kteří na rozdíl od ostatních vědí, že když byl kapitál už jednou svržen, tak je jisté, že to přijde znovu.

Půlnoční vzpomínka, provázená krásnou pomalou písní Hasta Siempre a tmou po zhasnutí všech světel, byla v tichém,ještě před pár vteřinami prohlučnělém sále a se sevřenými pěstmi soudruhů, skutečným zážitkem.

Zážitkem ne z nějakého fanatismu, naopak to byl vzdor dnešnímu fanatismu , jeho mýtu úspěchu těch „schopných“, vzdor lžím současného režimu, který z podvodníků dělá vážené lidi a z vrahů hrdiny. Vražda pokladníka či vesnického policisty rukou bratří Mašínů je velebena a člověk, který bojuje proti sociálnímu útlaku s diktátorem a důsledně se vyhýbá jakémukoli bezpráví na civilním obyvatelstvu je nazýván „bolševickým banditou“ (viz časopis Týden).

Co je to za dobu, kdy je tohle možné?

Pokřivená doba, pokřivená realita, už se nežije život, ale reality show…

Che vždy nabízel jinou cestu, cestu humanity, skromnosti a socialismu. Je mnoho Langerů a Šináglů, kteří by jeho jméno rádi co nejvíce poplivali, ale je stále nejen na našich tričkách, ale snad i pod nimi…

Nechtěl jsme být takhle patetický a možná jsem měl raději zmínit ty střípky rozhovorů z akce, smích nad vtipy či kreacemi při soutěži v latinskoamerických tancích, ale musel jsem vše o Che takto zmínit, cítím to tak a soudruzi myslím úplně stejně.

Správci Domu dětí a mládeže v brněnské městské části Starý Lískovec, kde se vzpomínková rockotéka uskutečnila, se velmi divili, jak také se můžou mladí bavit a chovat. Ve dvě hodiny ráno jsme vše končily sledováním akcí našich zahraničních soudruhů.

Ti, kdo přespávali v Brně, vedli ještě dlouho do ráno debaty – jsme mladí a žijeme našim politickým zápalem, každou další politickou akcí, organizováním kulturních a jiných podniků, získáváme zkušenosti, stávají se z nás lidé, kteří by snad těm ostatním mohli ukázat cestu z otroctví, tak jak to uměl Che.

Ať žije Kuba,

ať žije socialismus,

ať žije pokroková mládež!

Na 39.výročí se těšíme i na Tebe, milý čtenáři!

David Pazdera

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >