1. maj 2022

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 5. 2022

Twitter

Projev zástupce KSM na oslavě 1. máje v Praze

Vážení přátelé,
Sešli jsme se tu, abychom si připomněli a oslavili letošní významný den – Svátek pracujících!

Tento den si připomínají pracující lidé ve více než 150 zemích světa a připomíná násilně potlačenou stávku amerických dělníků v Chicagu roku 1886.

Za tři roky tento Svátek uznala Druhá Internacionála, a u nás v českých zemích ho lidé poprvé oslavili právě zde, na Střeleckém ostrově.

Od té doby prošlo dělnické hnutí řadou změn, ale i dosažených úspěchů. Byla například vydobyta osmihodinová pracovní doba, právo na placenou dovolenou, právo na rodičovskou dovolenou, zaručenou minimální mzdu, bezpečnost práce, konec dětské práce, právo na vzdělání a na bezplatnou zdravotní péči. To jsou vše výhody, kterých jsme jako pracující za těch téměř 150 let dosáhli.

Ovšem ne vždy jsou tato papírově zaručená práva zaměstnanců dodržována, jelikož obyčejný dělník, který je ekonomicky závislý na části svého zisku ukrojeného zaměstnavatelem, se sám o sobě nemůže proti nespravedlnostem bránit, jelikož nemá peníze na právníka.

Bohužel ale, pro kapitalismus je typické střídání období relativní prosperity a období krize. Nyní je před námi jedna z největších takových ekonomických krizí 21. století. Krize je vlastně takový dominový efekt, jelikož když mají lidé méně peněz, tak přestanou utrácet za věci, bez kterých se obejdou, jako třeba chození do restaurací nebo dovolené, jenže tyto sektory hospodářství také živí nemalou část zaměstnanců, a když i oni přijdou o zisky, zchudnou potom také.

Zaměstnavatelé v této situaci pak začnou redukovat své stavy, a vyhazovat „přebytečné“ zaměstnance. A pak tu máme nezaměstnanost, která se kapitalistům výborně hodí ke třídění lidí, které mohou mačkat jako citron, a vyhrožovat jim ztrátou práce – podle sociálního darwinismu tak přežijí jen ti „nejpracovitější“.

Dominový efekt tak platí i v případě zdražování komodit. V Evropě nyní raketově rostou ceny fosilních paliv, především ropy a zemního plynu. Lidé si pak za topení nebo za benzín budou muset zaplatit dvojnásobnou až trojnásobnou částku, a pak jim nezbydou peníze na jiné věci.

Stejně tak se podraží všechny produkty, které jsou závislé na dopravě, tedy skoro všechno, včetně základních potravin. Jen si představme, jak rychle nám rostou třeba ceny pšenice, ze které se vyrábí většina levného jídla pro nás?

Když budou lidé přicházet o práci a budou žít na hraně existence, tak se pak nemůžeme divit, že pak tuhle hru přestanou hrát podle pravidel, a začnou krást, páchat různou kriminalitu a podobně. A stát jen vymýšlí prostředky a zákony, jak tyto lidi trestat za chudobu…

Přitom žijeme v 21. století, kdy naše věda a technika jsou na takové úrovni, že bychom si tu všichni mohli žít jako králové. Mohli bychom pracovat třeba i 6 hodin denně, řadu prací by za nás dělaly stroje, a vyráběly by tak řadu věcí, které denně používáme. Mohli bychom více času věnovat osobnímu rozvoji, vzdělávání, kultuře, sportu, odpočinku, rodině a dalším činnostem.

Nemuseli bychom dávat naše zisky zbrojařským korporacím a podílet se na nesmyslných válkách, při kterých jen velmoci soutěží o svůj mocenský vliv ve světě a o sféry vlivu, a ve kterých umírají zase jen obyčejní lidé jako my.

Podílet se na těchto geopolitických hrách mezi vládci není v zájmu pracující třídy žádného národa, a ani řeči o údajném „vlastenectví“ a ochraně „národních“ zájmů na tom pranic nezmění. Uvědomme si, že tato propaganda provázela v historii všechny válečné konflikty, a dělnické hnutí bylo vždy protiválečné a internacionalistické.

V našem zájmu je důstojně žít, dělat práci, která je užitečná, a mít čas i na zábavu a přátele. Chceme žít v míru a bez neustálého strachu a nejistoty.

Je zapotřebí, aby se lidé dokázali sjednotit a ptát se svých vlád, jaké jsou možnosti života v 21. století. Proč namísto pokroku směrem vpřed si musíme jen utahovat opasky, živořit a nechat se vykořisťovat. Přitom já pevně věřím, že jiný svět je možný.

Svůj projev bych rád zakončil slovy revolucionářky a mučednice Rosy Luxemburgové: Lidé mají na vybranou jen dvě možnosti – socialismus nebo barbarství.

• < Předchozí
• Další >