V médiích vyvolal jeden projev vlnu nenávisti. Zde je!

Podrobnosti

Vytvořeno 26. 11. 2004

Twitter

23. 11., před 108 lety se narodil Klement Gottwald. Pražští komunisté si přišli tuto historickou postavu připomenout k jeho hrobu a hlavním řečníkem se stal místopředseda Pražské rady KSČM Josef Gottwald. Jeho projev se stal terčem kritiky řady médií. Protože však nikde nevyšel, můžete si ho přečíst právě zde a sami vidět, jak média dnes vytvářejí černou propagandu...

Vážení soudružky, vážení soudruzi, vážení spoluobčané
 
Je 23. listopad. V tento den si již tradičně připomínáme výraznou a v pravdě jedinečnou osobnost dělnického a komunistického hnutí Klementa Gottwalda.
 
Dovelte mi připomenout některé historické momenty, které utvářely jeho osobnost a politiku komunistické strany.
Narodil se před 108 lety v malebné vesničce Dědice na Vyškovsku. Jeho start do života poznamenala chudoba tohoto tehdy převážně zemědělské okresu.
Na straně jedné bohatí sedláci, na straně druhé pacholci a děvečky sloužící v nuzných podmínkách často jen za stravu a ubytování. To byla realita tehdejšího venkova.
Před první světovou válkou odchází Klement Gottwald do Vídně, kde se vyučí truhlářem. Tvrdé podmínky učňů, kteří byli jednou z nejvíce vykořisťovaných skupin proletariátu vedou Klému k aktivnímu zapojení do činnosti v dělnickém tělovýchovném hnutí a práci mezi sociálnědemokratickou mládeží.
První světovou válku prožívá na frontě. V létě roku 1918 ale z armády dezertuje. Po vzniku samostatného Československa slouží pak dva roky v Československé armádě.
Psal se rok 1921, Klement Gottwald na základě zkušeností se sociální demokracií   je přesvědčen o potřebě vzniku nové strany, která bude důsledně hájit zájmy dělníků a rolnictva, je přesvědčen o tom, že proletariát v Českoslovenku potřebuje stranu, která nebude ve vleku buržoazní společnosti a vytvoří podmínky pro systémovou revoluční změnu, proto se stává spoluzakladatelem Komunistické strany Československa.
Ve dvacátých letech, do roku 1926, je funkcionářem komunistické strany na Slovensku a redaktorem komunistického tisku.
Posléze pracuje v pražském sekretariátu KSČ. V této době formuje důslednou opozici proti tehdejšímu vedení strany, které podléhá sociálně demokratickým tendencím. Prosazuje princip kolektivního vedení, režim dělby práce. Stává se vůdčí osobností skupiny mladých stoupenců politiky KSČ, kterou známe pod názvem "karlínští kluci".
Od roku 1928 Klement Gottwald pracuje ve výkonném orgánu Komunistické Internacionály.
Následuje rok 1929, který se stal jedním ze zlomových milníků v životě Klementa Gottwalda a Komunistické strany. Pod heslem od oportunistické pasivity k bolševické aktivitě dochází na V. sjezdu KSČ k rozhodujícím změnám politiky i vedení KSČ. Klement Gottwald je zvolen generálním tajemníkem strany.
V září téhož roku pak již jako poslanec vystupuje v Národním shromáždění se zásadní kritikou politiky tehdejšího prvorepublikového režimu, který vede k nárůstu nezaměstnanosti, daňovému zatížení chudiny, policejní brutalitě, zrušením posledních zbytků takzvané tiskové svobody. Kritizuje protisovětskou politiku a otevřeně hovoří o nutnosti svržení nadvlády buržoazie a jejich přisluhovačů. Kritizuje dílčí sociální reformy, které ve skutečnosti nemohou zabránit vykořisťování člověka člověkem.
Pod vedením Klementa Gottwalda svádí KSČ tvrdý a odvážný boj za změnu podmínek pracujících. Byla to především mostecká stávka, kde se prokázala schopnost Gottwaldova vedení najít podporu pro širokou akci s dělníky i jiné názorové a politické orientace. Mostecká stávka se tak stala událostí evropského významu.
V té době je již Klement Gottwald uznávanou osobností komunistického hnutí doma i za hranicemi a respektovaným poslancem opozice. Uměl mluvit tak, že jeho projev měl co říci dělníkům i inteligenci.

Velmi aktivní byl v boji za obranu republiky proti fašismu a hanebné Mnichovské zradě, kde se v plné nahotě ukázala skutečná tvář našich i zahraničních kapitalistů.
Po zákazu KSČ Gottwald v listopadu roku 1939 je nucen emigrovat do SSSR.V Moskvě pak usiluje o spojení domácího a zahraničního odboje, zároveň již pracuje na projektu poválečné obnovy Československa, připravuje projekt Národní fronty a Košického vládního programu.
Po osvobození se 10. května roku 1945 se Gottwald vrací do Prahy jako místopředseda československé vlády a předseda Národní fronty.
V roce 1946 vede KSČ k volebnímu vítězství. Stává se předsedou nové vlády.
Blížil se nejdůležitější okamžik v novodobých dějinách Československa, byl předvečer února 1948, stoupencům prvorepublikových poměrů nebyla a ani nemohla být po chuti vláda v čele s komunisty. Připravují se k otevřenému střetu, chtějí odstavit od moci Gottwalda i komunistickou stranu. V tento historický okamžik se plně uplatňuje Gottwaldova předvídavost, schopnost vůdčí osobnosti a doslova politické mistrovství. Předkládá prezidentu republiky návrh na přijetí demise odstoupivších ministrů, zároveň s návrhem na doplnění vlády novými ministry podporujícími program Národní fronty. V tento moment se také plně projevuje vyzrálost a schopnost dělnické třídy bránit a ubránit svoji vládu. Dělníci v ulicích jsou připraveni.
Po dlouhé rozvaze prezident Beneš přijímá demisi. Puč pravicových ministrů se nepovedl. Únor 1948 pak otevřel cestu k budování lidsky i ekonomicky spravedlivější společnosti.
Cesta budování lidově demokratického zřízení však nebyla jednoduchá, přišlo období  tzv. studené války, které přineslo další a další oběti na obou stranách barikády, kterou se stala tzv. železná opona.
Nová dělnická moc byla nucena potýkat se nejen s obnovou válkou poničené ekonomiky, hledat cestu, jak zajistit soběstačnost v oblasti zemědělské výroby, ale i s řadou sabotáží, nemilosrdně vraždícími komandy zločinců typu bratří Mašínů.
Nesmíme nikdy zapomenout na padlé v boji proti fašismu, který je pouze jednou z odrůd kapitalismu jako takového.
Nesmíme nikdy zapomenout na zavražděné příslušníky pohraniční stráže, funkcionáře KSČ a národních výborů a další.
Byla to těžká daň za to, aby další generace mohly bezstarostně žít.
Navzdory nepopíratelným úspěchům režimu, který lze označit za pokus o budování socialismu a úspěchům poúnorových vlád ve všech oblastech národního hospodářství, vzdělání a oblasti kultury se postupně KSČ dopouštěla taktických i strategických chyb, které i pod tíhou mezinárodní situace vyústily v porážku její politiky v listopadu 1989.
V současnosti znovu v české kotlině zuří nezaměstnanost, vláda volá po posílení pravomocí policie z důvodů nutnosti boje proti terorismu, největší daňová zátěž dopadá na sociálně nejslabší vrstvy společnosti. Vlády ČR podporují válečná dobrodružství v Iráku a Afghánistánu. Ministr zahraničí ČR je v jednom houfu s panem dramatikem Havlem a jeho kumpány, aby bojovali proti tzv. porušování lidských práv na Kubě.
Od dob první republiky se svět v mnohém změnil. V mnohém ji však poměry v Čechách připomínají.
Kapitalismus se dnes globalizoval. ČR se stala rukojmím institucí jako je MMF a SB, NATO a EU
Zisk za každou cenu, za cenu tisíců mrtvých v Iráku, tisíců hladovějících v rozvojových zemích - to je výsledek politiky, které rádi noví mocipáni označují za šíření demokracie.
Jaká je dnes pozice Komunistické strany?
Řada našich protivníků by nás nejraději zakázala.
Chtěli nás zadupat do země. Nazývají nás nedemokratickou stranou. Sami však o demokracii mají prapodivné představy.
Znovu teď  společně stojíme před zásadní otázkou, jak naplnit úkol, pro který byla Komunistická strana založena. Jak vytvořit podmínky pro systémovou a revoluční změnu společnosti.
Mnozí si mysleli, že KS se blíží ke svému konci. Opak je pravdou. Máme co nabídnout. Je to elán, revolučnost našich mladých členů Komunistického svazu mládeže opírající se o bohaté životní poznatky zkušenějších generací v KSČM.
Jednejme tak, abychom dokázali postupovat jednotně v celé naší straně. Nebojme se pravdu říkat nahlas a správně pojmenovat současné problémy.
Naše pozice ve volbách se neustále zlepšuje. To však nesmí a nemůže stačit.
Je naší povinností ukazovat ostatním spoluobčanům negativa současného sytému, tak, aby sami dokázali spravovat věci veřejné, tak aby sami mohli vládnout svojí zemi.
 Stavme hráz těm, jenž znovu a znovu šíří nenávist proti komunistické straně, a těm, jenž se komunistům posmívají, vzkažme slovy Klementa Gottwalda „ přejde vás smích“.

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >