Žádný prostor pro antikomunismus!

Podrobnosti

Vytvořeno 17. 11. 2004

Twitter

Když jsme se zamýšleli před několika dny nad letošním 17. listopadem, bylo jasné, že se musíme vyjádřit k třem akcím, které tento den proběhly. V prvé řadě bylo třeba ukázat, že antikomunismus nemá na zemi místo a že jestli je spojen s fašismem, terorem a terorismem, dokážeme se mu jednoznačně postavit.

Před budovou ÚV KSČM se sešla v poledne pozoruhodná skupina lidí – známý antikomunista Hučín se svými fanoušky, obdivovatelé Mašínů včetně jejich spolupachatele, Mladí konzervativci, Konzervativní strana a i skupinky zmobilizovaných neofašistů. A že to s požadovanou likvidací komunistů myslí vážně, dokazovali již svým vystupováním, které nemělo nic z oné „pravdy a lásky vítězící nad lží a nenávistí“. Tentokrát však nenarazili na mlčící, uzavřenou budovu jako vždy, ale na 30 mladých komunistů, kteří nemohli mlčet při žádném útoku na členy či sympatizanty komunistické strany. Vyvěsili jsme transparent „Stop antikomunismu!“ a v několika řadách byli připraveni bránit naší stranu. Byli jsme připraveni i na kulatý stůl, u kterého by mohli diskutovat komunisté se svými názorovými oponenty, pokud by se mezi demonstranty nějací lidé schopní a ochotní diskutovat našli. Antikomunismus spolu s hrozbami a výhrůžkami, fyzickými a psychickými, však tolerovat nebudeme! A stejně tak nebudeme již k žádnému projevu antikomunismu mlčet!
V druhé řadě bylo třeba projevit úctu všem, kteří položili životy v boji za svobodu, v boji proti fašistickému Německu. Zejména v době plíživé fašizace a zvedajících se hlav ultrapravice. Podpořili jsme tedy pietní akt Pražské rady KSČM a poklonili se památce Jana Opletala a dalších u Hlávkovy koleje.
A nakonec jsme museli také reagovat na samozvané „studentské“ vůdce, kteří pořádali pochod z Albertova na Národní třídu. Kdo jim dal právo mluvit za všechny studenty? Kdo jim dal právo označit shromážděné studenty za bojovníky proti „komunistické straně“? Vystupovali ze stejných pozic jako na jaře, když v rámci Týdne neklidu mobilizovali studenty za reformu vysokého školství, ale odmítali jakékoliv zmínky o boji proti školnému a proti levicovým studentům i tvrdě zasahovali… Jako členové Komunistického svazu mládeže a hlavně jako komunističtí studenti jsme tedy vlastním kontingentem s transparentem „Stop antikomunismu!“ vyjádřili svou nespokojenost se současným stavem společnosti, stejně jako mnozí jiní, kteří s námi živě diskutovali i o ukradených a nesplněných snech, korupci, nezaměstnanosti, strachu z budoucnosti.
Jeden sen se však tohoto 17. listopadu splnil určitě. Černý sen zuřivých komunistobijců. Že komunisté mají mladou generaci, která se jim postaví do cesty při každém jejich útoku na naše práva a svobody. Mladou, rudou, radikální.

Zdeněk Štefek

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >