KSM spolupořádal mezinárodní konferenci 15 let poté

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 11. 2004

Twitter

Komunistické organizace z 10 zemí byly zastoupeny na další mezinárodní teoreticko-politické konferenci, která byla tentokrát na téma 15 let poté aneb o důsledcích kontrarevolučního zvratu. Zcela zaplněným sálem zněly analýzy ekonomických, sociálních, politických, domácích i mezinárodních dopadů 17. listopadu 1989. Mezi skvělé řečníky patřil i předseda Komunistické strany Velké Británie (marxisticko-leninské) Harpal Brar.

Ve velkém sále ÚV KSČM v Praze se minulou sobotu uskutečnila teoreticko-politická konference na téma Patnáct let poté aneb O důsledcích společenského zvratu v České republice. Již po sedmnácté ji pořádaly obvodní výbory KSČM v Praze 1 a 7 spolu s Ústřední radou Komunistického svazu mládeže. Za účasti místopředsedů ÚV KSČM Václava Exnera a Karla Klimši na ní vystoupilo několik desítek řečníků kteří se zabývali především vývojem české společnosti po listopadu 1989. Představitelé deseti zahraničních delegací z Velké Británie, Německa, Polska, Rakouska, Řecka a Slovenska hovořili rovněž o situaci v Evropské unii, komunistickém hnutí a problémech boje proti kapitalismu. Konferenci sledovali také zástupci velvyslanectví Čínské lidové republiky a Korejské lidově demokratické republiky. Mezi účastníky i vystupujícími byli mimo jiné poslanci za KSČM, členové ústředního výboru KSČM, odborného zázemí strany a další funkcionáři nejen z Prahy, ale i z různých míst České republiky. Z hlavních referátů i množství diskusních příspěvků bude sestaven sborník. Dnes přinášíme alespoň některé zajímavé myšlenky a fakta z této aktuální konference.
Co znamená kapitalismus na celém světě
Předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová shrnula, co kapitalismus, který se i v České republice po roce 1989 začal opět budovat, přináší na celém světě:
Podle zprávy OSN z dnešních asi 6,4 miliardy lidí naší planety strádá 1,2 miliardy hladem a nedostatkem pitné vody.
Každou minutu při hlad o život 11 dětí, 2,8 miliardy lidí musí vystačit ročně s méně než 700 dolary.
Míra. nezaměstnanosti je podle odhadů na celém světě kolem 30%, více než jedna miliarda lidí žije v hluboké chudobě, nemá základní zdravotní péči a je bez možnosti jakéhokoli vzdělání.
Ve světě je nuceno k práci 246 milionů dětí, tj. 18,5% celosvětové dětské populace. Polovina z těchto dětí musí pracovat celodenně.
Osm až deset milionů dětí je zapojeno do obchodování s drogami či je nuceno k prostituci. K poslednímu údaji uvedla: »Pokud by těmto nuceně pracujícím dětem mělo být zajištěno vzdělání, vyžádalo by si to náklady v hodnotě 11 miliard dolarů, což představuje zdroje, které vydá svět na zbraně za tři dny.«.
A co situace v České republice?
Vývoj po roce 1989 Semelová shrnula do pěti hlavních bodů:
Změna vlastnictví, zadlužení, rozkradení a rozprodání země, likvidace všeho prosperující ho a konkurenceschopného
Připomněla, že za dobu čtyřiceti předlistopadových let narostl průmysl 13,5krát. »Toto obrovské bohatství v podobě státních podniků, továren, hutí, dolů, zemědělských družstev, které do státní pokladny přinášely velké zisky, bylo levně rozprodáno a rozkradeno v rámci restitucí a privatizací Zisky nyní plynou do kapes soukromých podnikatelů, nejčastěji zahraničních,« řekla Semelová. Celkem si letos zahraniční majitelé českých podniků podle odhadů ekonomů odvezou z jejich zisků do zahraničí 70 miliard korun.
Rozbití Československa
Podle Semelové bylo nutno rozdělit a oslabit náš stát, aby mohl být lépe ovládán ekonomicky, politicky a vojensky. »Na názor občanů se nikdo neptal. Tomu tedy říkám demokracie,« podotkla.
Nezaměstnanost
»Je třeba o názory, že kdo chce pracovat, tak si práci najde. Jakou práci si má najít člověk či na jakou činnost se má rekvalifikovat v takovém Moravskoslezském kraji, kde na jedno pracovní místo je 44 nezaměstnaných, v Ústeckém 28, Zlínském 26 a například v Litoměřicích či Jeseníku dokonce 77, v Karviné pak 72,« zdůraznila. V roce 1989 v českém průmyslu pracovaly dva miliony 161 tisíc zaměstnanců, v roce 2003 to bylo pouze jeden milion 122 tisíc.
Ztráta sociálních jistot obyvatel, zdražování, chudoba, bezdomovectví
K tomuto bodu patří i údaj, že asi osm tisíc lidí bere více než 150 tisíc korun měsíčně. »Právě tyto skupiny obyvatel mají - a jsme toho svědky i v těchto dnech - eminentní zájem zúčastnit se voleb, aby si chránily svůj majetek,« poznamenala Semelová. Na druhé straně přibližně 80% domácností žije od výplaty k výplatě, z prodeje věcí, z pomoci příbuzných či jsou odkázány na sociální pomoc. Více než dvě třetiny zaměstnanců v ČR braly v prvním čtvrtletí podprůměrnou mzdu. Přitom například prudce vzrostly náklady na bydlení, od roku 1990 došlo v průměru ke zvýšení nájemného o 836%, v Praze dokonce o 1451%.
Falzifikace historie, sílící antikomunismus, demoralizace společnosti, rostoucí projevy fašismu a rasismu, nárůst kriminality a agresivity
V souvislosti se snahami o glorifikaci úlohy Habsburků a falešným uctíváním svatováclavské tradice jako úsilí o oživení úlohy Německa ve středoevropském prostoru připomněla Semelová, že 86% tisku je v rukou zahraničního kapitálu.
Vyvlastnění všech bez náhrady
S prvním koreferátem vystoupil strategický poradce odborného zázemí ÚV KSČM v oblasti mezinárodní politiky Josef Skála. Podotkl, že Listopad 1989 sliboval, že si to vyřídí jen »s komunistickou nomenklaturou«. I v tom lhal. Obrátil se i proti většině těch, kdo si ho z naivity pomohli vycinkat. »Restaurovat buržoazní poměry neuměl jinak, než vyvlastněním nás všech. Bez náhrady - v míře, jež nemá precedens, « prohlásil. »Závistí musí blednout i bývalé šéfstvo Enronu a každého Parmalatu: Vklady svých investorů mohlo znehodnotit - ne však rovnou zašantročit nebo ukrást.« U nás šlo přitom o »kolektivní investici«, řečeno dnešním jazykem. Investici »práce, úspor a odložené spotřeby« nás všech.
Opakem všeho, zač se vydávaly, byly podle Skály i restituce, »Vydávané majetky měly skončit u těch, kdo alespoň trochu byli u jejich vzniku. Mnohem častěji však spadly do klína těm z ‚třetího kolena‘. Co restituce, to prý nová podnikatelská dynastie. Najdou se i výjimky - ba takové, před nimiž se dá smeknout. Avšak většinou je to jen parazitní rentiérské jmelí, co nemohl vystát už Adam Smith,« řekl. Jen desetina našich polností, kde majitel také sám hospodaří, je rekordem i v celé EU. Už pojem restituce zavazovat k obnově »statu quo ex ante«, restituovaly se ovšem majetky, ne však dluhy. »Vázly na většině majetků a splatit se je často nedařilo desítky let. Místo kobylek, žebřiňáků a stodol, flikovaných mnohdy od Marie Terezie, se vydávaly kombajny, moderní kravíny a dokonce rodinné domy ze 70. a 80. let. Bez restitucí se prý ekonomika nepohne. Ochromily ji však víc, než si leckdo připouští.« Mimo jiné doléhají na nájemce bytů v desetitisících restituovaných činžáků či zvyšují prodejní ceny v každém maloobchodě, který je v nájmu. Ruinují i tisíce našich živnostníků. Od konkurence čistí cestu zahraničním řetězcům, které pár metrů v přízemí nezajímá.
Skvěle provedená transformace
Další koreferát přednesl strategický poradce odborného zázemí ÚV KSČM v oblasti ekonomiky, člen ÚV KSČM Václav Věrtelář. »Nebudu se zabývat příčinami listopadové ‚sametové revoluce‘. Proto, že vývoj a stav ekonomiky nepovažuji za příčinu mocenského převratu koncem roku 1989 a v roce 1990. Příčiny byly v oblasti mezinárodně politické a vnitropolitické. Ekonomické problémy, nedostatky i chyby v hospodářské a sociální politice byly. Celkově však vývoj a růst ekonomiky a životní úrovně za 40 let socialismu považuji za nejúspěšnější v celé historii českého a slovenského národa. Nenastal kolaps, krize, rozpad socialistické ekonomiky, jak se to snažili sametoví revolucionáři a dnešní pravicoví politici, ekonomové a analytici dokazovat. Dynamika se v osmdesátých letech po druhém ropném šoku zpomalila v celém světě i u nás.« Podle EHK OSN v letech 1980-87 průměrný roční růst v zemích OECD činil 2,3%‚ v evropských zemích 1,6%, v ČSSR 2,3%. V roce 1989 vzrostl meziročně HDP ČSSR o 4,5% a proti roku 1980 byl vyšší o 14 procent.
V. Věrtelář odmítl tradovaný názor, že transformace ekonomiky byla špatně provedená. Naopak řekl, že byla udělaná vynikajícím způsobem. Jejím smyslem přece byl rychlý majetkový převrat, který se skutečně povedl. »Zcela se opustilo vypracování vlastní koncepce ekonomické reformy a byla převzata koncepce Mezinárodního měnového fondu, Světové banky po dohodě s ministerstvem financí USA. Byla to tak zvaná šoková tržní reforma méně vyspělých zemí požadující okamžitou liberalizaci, rychlou privatizaci a přísnou finanční politiku,« uvedl. Čalfova vláda schválila dokonce doporučení MMF v tomto směru na svém zasedání v anglickém znění. Nebyl tehdy pořízen ani český překlad. Rychlému majetkovému převratu sloužila i nesmyslná devalvace koruny a kuponová privatizace. »Tím byla vytvořena politická podpora veřejnosti. Měli jsme asi osm milionů akcionářů, relativně nejvíce na světě, občané očekávali, že se stanou spoluvlastníky národního majetku a budou pravidelně pobírat dividendy,« upozornil na iluze, které se tehdy vytvářely. Pak charakterizoval proces, kterým se prostřednictvím těchto kroků vytvořily předpoklady pro prodej našich podniků zahraničním vlastníkům »za babku«.
Podíl zahraničního kapitálu (nebo jeho kontrola nad českými podniky) se odhaduje v průmyslu a stavebnictví na 50-70 procent a podle zahraničních pramenů je podíl zahraničního kapitálu u nás asi třikrát vyšší než v jiných zemích Evropské unie, v USA či v Japonsku.
Nejhorším cenzorem diktát trhu
Hana Hrzalová v dalším koreferátu hovořila o situaci v oblasti kultury. »Listopad 1989 provázela euforie, že nikdo a nic nebude už českou kulturu omezovat. Literatura už nebude sloužit. Končí osudové české prožívání kultury jako garanta pravdy a národní identity. Nastoluje se civilní, střízlivý přístup ke kultuře, běžný v západních demokraciích,« charakterizovala představy na počátku společenského zvratu. Jenže euforie zmizela, s kulturou se obchoduje. Diktát trhu je nejhorším cenzorem. Není konkurence hodnot, ale nabídky. Nabídka zábavy převyšuje poptávku. I talentovaní tvůrci konvertují ke službě tržnímu systému. Výsledkem je změť hodnot, braku, pokles průměru, konglomerát sentimentality, líbivosti, propočtu, co by vyhovovalo dobovému vkusu.
»Zdeněk Mahler se v jednom z rozhovorů vyjádřil v tom smyslu, že kultura se nemůže řídit jen poptávkou, spontánní trhový proces je nutné doplňovat protipohybem,« zdůraznila Hrzalová, která se nevyhnula ani kritice svévolných a nekvalifikovaných zásahů v kultuře před rokem 1989. Zároveň však připomněla i moderní, promyšlené koncepce například v oblasti filmu či nakladatelství. Teď se sice chrlí například spousta knih (v roce 2093, bylo vydáno 16 451 titulů s celkovým nákladem 40 milionů výtisků), ale ve snaze vydávat co nejlevněji se často pracuje ledabyle s textem.
Rozsáhlá diskuse
V rozsáhlé diskusi mimo jiné vystoupili i zástupci spolupořádajícího Komunistického svazu mládeže. Milan Krajča zdůraznil, že KSM chápe svou podporu politiky komunistické strany jako samozřejmost. »Je více než jasné, že to, že komunistická strana má aktivní a mladou generací poměrně respektovanou mládež, musí současná státní moc nést skutečně nelibě,« podotkl i v souvislosti s aktivitami například BIS proti této spolupráci KSM a KSČM. Zdeněk Štefek využil zkušeností KSM i sociologických výzkumů k charakterizování postojů současných mladých lidí. »Čtyřicet procent mladých lidí má obavy o své budoucí pracovní uplatnění a ještě větší část mládeže, 48%, má obavy z nezaměstnanosti,« uvedl.
Ve vystoupeních na konferenci padaly i návrhy, jak zkvalitnit práci KSČM. Poslanec Zdeněk Maršíček upozornil, že důsledky patnáctiletého vývoje nejhůře nesou dělníci. Podle jeho názoru by bylo potřebné vytvořit třeba při ústředním výboru právní orgán, který by dělníky, ale i ostatní pracující obhajoval a pomáhal jim ve svízelné situaci. Člen ústředního výboru Václav Jumr mimo jiné doporučil vytvořit ideologický útvar, který by se zaměřil na boj s antikomunismem, a zvážit rotaci kádrů ve funkcích. Podnětná byla vystoupení řady zahraničních hostů, kteří rovněž upozornili, že po pádu socialistických zemí v Evropě přestal kapitalismus předstírat, že se může reformovat a zlepšovat podmínky pracujících. »Buržoazie udělá vše pro to, aby pracujícím vzala především sebedůvěru,« prohlásil například předseda Komunistické strany Velké Británie (v této zemi jsou dvě KS) Harpar Brar. Celodenní konference přinesla pro účastníky zajímavá fakta i podněty k hodnocení vývoje po společenském zvratu v roce 1989.

{moscomment}

• < Předchozí