Beseda o bezdomovectví

Podrobnosti

Vytvořeno 26. 1. 2007

Twitter

Pod hlavičkou občanského sdružení Komise pro obranu lidských práv proběhla v Praze beseda o bezdomovectví. Byla pozvána široká veřejnost, mj. i formou letáků vyvěšovaných ve školách. I přes to akce proběhla za velmi malého zájmu veřejnosti. Je vidět, že se lidé o tento problém nezajímají. Patrně si myslí, že se jich netýká. Stát se to ale může každému. Na to při besedě upozornil i jeden z vystupujících – Jan Kelbich. Dalším hostem, který celé téma otevřel, byl Jiří Vencl. A byl skutečně přednášejícím na slovo vzatým. Sám byl na ulici a ví, jaké to je.

A také si dobře uvědomuje, jak těžké je najít v této složité situaci skutečně efektivní pomoc a podporu. Zkoušel různá zařízení k tomu určená. Za všechny jmenujme Naději. Zde se lidem dostává po vyplnění takřka nezákonného dotazníku (např. dotaz na sexuální orientaci atp. je minimálně na hraně zákona o ochraně osobních údajů, nemluvě potřebě znát tuto informaci k činnosti charitativního zařízení) dostane polévky a nějakého ošacení. Už na první pohled musí být jasné, že tato „služba“ nikoho z ulice zpět do běžného života nevrátí. Přitom Naděje dostává poměrně značný finanční obnos ve formě státních dotací. Jiří Vencl upozornil na to, že většina těchto peněz jde na platy zaměstnanců a podobné záležitosti a k cílovým osobám – lidem bez přístřeší – se dostane pouze zlomek. Obdobně jsou na tom i ostatní projekty, například Nový prostor. Kromě příjmu z prodeje je tento projekt také dotován státem. Přitom i po odečtení částky pro prodejce Novému prostoru stále zůstává dostatek peněz na pokrytí nákladů. Vedení této (ne)ziskové organizace se kryje tím, že poskytuje svým prodejcům různé služby. Tyto služby byly ale poslední dobou výrazně okleštěny, navíc nejsou přístupné plošně všem prodejcům. Také je potřeba mít na mysli, že v zahraničí fungují streetpapery naprosto samostatně, bez jakékoli státní pomoci. Opět tedy dochází k naprosto neefektivnímu mrhání prostředky.
Dále jiří Vencl zmínil situaci, kdy k využití státní podpory vůbec nedochází. Jedná se o fond ministerstva pro místní rozvoj určený na sociální byty. Tento fond financuje obcím výstavbu bytu 300 000 Kč. Přes to o příspěvek na sociální byty požádala za celý rok pouze jedna obec.
Po těchto zjištěních se rozhodl Jiří Vencl dělat něco skutečně efektivního. Proto následně představil hostům besedy občanské sdružení Dům Agapé, jehož je tajemníkem. Cílem této organizace je zakládat azylové domy pro lidi bez přístřeší. V současné době funguje jeden dům v Praze v Ruské ulici. Zde se bezdomovcům kromě stravy a ubytování dostane i dalších, velice potřebných služeb. Na příklad se jedná o sociální, právní a pracovní poradenství. Samozřejmostí jsou bezplatné rekvalifikační kurzy. V neposlední řadě umožňují bezdomovům i pracovat – ať už v antikvariátu, který je součástí zařízení, nebo externě formou brigád a sezónních prací.
Jan Kelbich se věnoval především právní stránce bezdomovectví. Občanský zákoník obsahuje několik zákonů, díky nimž člověk může přijít o bydlení. Navíc bezdomovcům jsou upírána práva, na která mají ze zákona nárok.
Ačkoli byla celá beseda spíše komorní záležitostí, protáhla se nakonec o necelé dvě hodiny oproti původnímu plánu. Lidé měli možnost dozvědět se řadu informací, ke kterým se běžně nedostanou. Diskutovalo se a šlo se přitom do hloubky, k jádru věci.
Pražská sekce Komise pro obranu lidských práv chce na tuto besedu navázat, případně ji i zopakovat.

Jakub Holas

• < Předchozí
• Další >