LLL demonstrace v Berlíně

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 1. 2007

Twitter

Jednou z nejvýznamnějších akcí v Německu, které se účastní komunistické a levicové organizace z celého světa, je demonstrace Liebknecht, Luxemburg, Lenin (LLL). Nejinak tomu bylo i letos, kdy uctění památky zavražděných, Karla Liebknechta a Rosy Luxemburgové, zakladatelů Komunistické strany Německa proběhlo 14. ledna. Demonstraci předcházely 2 konference: mezinárodní Rosa-Luxemburg, s účastí zástupců různých organizací a médií (Junge Welt, SDAJ, Unsere Zeit, Antifa, Cuba Sí...) a konference pořádaná Německou komunistickou stranou (DKP). Na konferencích vystoupila celá řada představitelů různých hnutí např. Mumia Abu-Jamal, politický vězeň, americký novinář, Arnaldo Otegi, mluvčí baskické zakázané strany Batasuna, zástupci Antify, Junge Welt, Levice.PDS, místopředsedkyně DKP Nina Hager, KSM a mnoho dalších.

S. Hager na začátku svého projevu připomněla, že v současné době, kdy je stále snaha prosadit Evropskou ústavu se všemi diskriminujícími a asociálními důsledky, je nutné se sjednotit a bojovat společně proti válce, rasismu a fašismu, proti pokračujícímu zbrojení. Připomněla dále 2 výročí – jednak 100. výročí sjezdu socialistů ve Stuttgartu, na kterém byla přijaty resoluce, na jejíž tvorbě se podíleli i Rosa Luxemburgová a Lenin.

Druhým výročím je 90 let od Velké říjnové socialistické revoluce. Rosa Luxemburgová v ní viděla jednoznačný úspěch komunistického hnutí a záruku brzkého skončení strašné války, avšak samozřejmě tehdy, připojí-li se k boji i francouzský, anglický, italský a především německý proletariát. Zkušenosti z říjnové revoluce a Rusku a listopadové v Německu byly jednoznačným signálem pro nutnost založení komunistické strany. KPD začala, přes velké problémy, pracovat na přelomu let 1918/1919. 15. ledna 1919 byla Rosa a Karel zabiti. Současní „historikové“ se tuto vraždu snaží „ospravedlnit“ slovy jako: „Bylo nutno chránit demokracii před pučem levičáků“. Přes svoji porážku přinesla únorová revoluce velmi významné výsledky – vznik republiky, bylo dosaženo volebního práva žen, možnosti občanů vyjadřovat svůj názor, což však v letech 1933-1945 bylo zástupci kapitálu v době fašismu zlikvidováno.

Avšak v současnosti velká koalice dělá vše pro to, aby zlikvidovala poslední zbytky sociálních práv. Hlavně díky zákonům Harz IV se stále, v jedné z nejbohatších průmyslových zemí, zvýšil počet chudých na 11 milionů.

Naším úkolem je nyní, jak zdůraznila, vytvořit jednotné, ,pokrokové, fungující široké hnutí, které musí být schopno na tyto a další omezování práv reagovat. Dále je pro nás, komunisty, zásadní otázkou privatizace ve všech oblastech, které se musíme snažit zabránit.

Je ovšem faktem, že díky atmosféře strachu o vlastní existenci, nedostatkem času či neochotou cokoli dělat mnoho lidí nechce a nebude se bránit. Musíme jim ukázat,že je to naopak nutné, informovat je o cílech a perspektivách, čeho mohou dosáhnout. Dále jmenovala celou řadu vojenských „misí“ v rámci „humanitárních“akcí NATO v bývalé Jugoslávii, Iráku, Afgánistánu...Od 6. do 8. června se v Heiligendammu u Rostocku koná setkání G8, kde se nebude probírat nic jiného, než další možnosti rozvoje zbrojení, vedení válek o suroviny atd atd. Je důležité, svolat na toto datum opravdu masové demonstrace všech pokrokových a mírových sil celého světa.

Dále vyjádřila plnou podporu Kubě a budování socialismu ve Venezuele.

Na závěr pak ještě informovala o naprosto nesmyslné snaze iniciativy, ve které spolupracují především zástupci PDS a SPD umístit před pomník socialistů kámen s nápisem „Obětem stalinismu“, proti čemuž všichni zástupci DKP ostře protestují a ani v samotné PDS na toto není jednotný názor. Musíme stát proti jakýmkoli formám antikomunismu, a toto je jedna z nich, není možné souhlasit s takovýmito nápisy, památníky apod.

Představitelka Socialistické německé dělnické mládeže (SDAJ) zdůraznila důležitost bránit se proti neustálému omezování občanských práv při omezování přístupu ke vzdělání, diskriminace na základě finančních prostředků, nemožnosti získat práci jako absolvent, neumožnění dalšího vzdělávání, nedostatek míst pro zdravotně postižené atd. atd.

Veronika Sýkorová z Komunistického svazu mládeže informovala o tom, že 12. 10. 2006 byl zrušen Komunistický svaz mládeže. Ministerstvo vnitra tento zákaz zdůvodnilo tím, že KSM podle svého programu stojí na straně úsilí o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení společenským, což jsou ale zásady a postoje, které prosazují mnohé levicové strany a organizace Evropy. KSM podal žalobu k Městskému soudu v Praze. KSM se bude snažit, abych se správní žalobou na rozhodnutí MV ČR o rozpuštění uspěl. Ministerstvo několikrát svoji argumentaci naprosto změnilo a argumentovalo vždy pokaždé něčím jiným, tudíž jde o pouhé záminky. Znamená to i to, že ministerstvo nepoužívá nějaké zásadní důvody pro to, aby KSM rozpustilo. Jestliže soud dá KSM za pravdu, pak to bude jeho velké vítězství. Jinak se bude se odvolávat se k dalším soudním instancím. K těm nejvyšším patří evropské instituce. I tak může celý konflikt skončit. Kdyby české soudy výrok MV ČR z nějakého důvodu potvrdily, respektive nezrušily, tak jsme přesto přesvědčeni, že v ČR musí existovat mládežnické komunistické hnutí, že myšlenky a činnost mladých lidí zakázat všeobecně nelze. Jako mladí komunisté budeme dále pokračovat ve své činnosti.A to navzdory tomu, že by KSM byl organizací zakázanou a rozpuštěnou. Uvědomujeme si, že by to byl obrovský problém pro české komunistické hnutí, kdyby KSM byl potvrzením i soudů rozpuštěn. Toto by jenom ještě více povzbudilo antikomunistickou kampaň a antikomunistické aktivity, které v ČR existují. KSM před antikomunismem v žádném případě nekapituluje. Naopak, je třeba se mu rázně postavit. Je třeba se postavit za obhajobu nejen komunistických ideálů, nejen boje za alternativu vůči kapitalismu, za socialistickou společnost, ale i za obranu základních demokratických práv a svobod.
Dále zdůraznila,že o změnách, které se odehrály v Československu na sklonku roku 1989 se záhy začalo hovořit jako o sametové revoluci. Ve skutečnosti nešlo o žádnou revoluci, ale o politický převrat. Ani přívlastek sametová /myšleno revoluce/ není správný. Fyzická napadání, výhružné dopisy, urážky, napadání rodinných příslušníků a hromadné propouštění z práce, to jsou průvodní jevy, které nemají se sametem nic společného. Desetitisíce lidí se ocitlo na dlažbě a statisíce lidí ve strachu a nejistotě. V oblasti občanských a politických práv byla přijata celá řada zákonů se silným antikomunistickým podtextem. Za všechny jmenovala zákon o soudních rehabilitacích, zákon o uprchlících, zákon o odškodnění občanů zavlečených do Sovětského svazu, zákon o době nesvobody, lustrační zákon a zákon o protiprávnosti komunistického režimu.

Druhý den se uskutečnila vlastní LLL demonstrace, začínající u Frankfurtské brány a končící u pomníku socialistů jako vyjádření jednoty a síly pokrokového hnutí.

Veronika Sýkorová

• < Předchozí
• Další >