Ve středu 14. března 2007 zamítla již poněkolikáté Poslanecká sněmovna návrh ústavního zákona o obecném referendu, a to i přesto, že tři z parlamentních politických stran mají prvky přímé demokracie přímo ve svém volebním programu. Proti návrhu hlasovali také všichni zástupci Strany zelených, přestože má tato strana požadavek referenda přímo ve svém volebním programu, na který před volbami nalákala mnoho důvěřivých voličů!
„Strana zelených bude prosazovat přijetí zákonů o celostátním referendu a krajském referendu.“ (volební program SZ „Kvalita života“ pro volby 2006). Prázdné fráze… Byli to přece právě poslanci Strany zelených, kteří nedávno zamítli ústavní návrh zákona o speciálním jednorázovém referendu, které by se týkalo právě umístění tolik diskutované a českou veřejností většinově odmítané americké vojenské základny v ČR.
„Naši“ zelení jsou celkově svou politikou značně nestandardní od ostatních stran zelených v Evropě. Jejich „schvalování-neschvalování“ vybudování americké základny na našem území (silně zavánějící novými závody ve zbrojení) vůbec není typické pro zelené strany, které se již od svého vzniku profilovaly převážně jako výrazně pacifistické a zaměřily svou politiku předně na ochranu životního prostředí.
„Vtip“ a vynalézavost, s jakými pokrytecky odůvodňují své pohnutky k zamítnutí již dvou návrhů o referendu předložených Poslanecké sněmovně, nelze přehlédnout.
Již po odmítnutí jednorázového referenda se zelení nechali nejen ústy svého předsedy Bursíka slyšet, že tento návrh nepodpořili, neboť chtějí předložit Poslanecké sněmovně vlastní návrh o obecném referendu, a proto nebudou přece podporovat komunistický návrh! O tom, že šlo pouze o lživá slova, svědčí i skutečnost, že se tak do dnešních dnů nestalo, a tak museli přijít opět komunisté, aby tento zákon opětovně předložili.
Co je komunistické, to je nepřijatelné, zavání to ďáblem a musí se to odmítnout! To se ukázalo již na samém počátku právě probíhající 13. schůze Poslanecké sněmovny, kdy pravicoví poslanci, kteří jinak tolik lační po demokracii a svobodě slova, spustili zběsilou kampaň za to, aby tento zákon nebyl zařazen na pořad jednání – neúspěšně! Následná debata byla velmi ostrá a vzrušující! Kdo opět nezklamal, byli schizofrenní zelení, především pak místopředseda strany pro zahraničí Liška. Ten si hned na úvod teatrálního vystoupení našel alibi, aby zdůvodnil odmítnutí tohoto návrhu tím, že si ve vládním prohlášení našel kratičký úryvek týkající se institutu referenda: „Podpoříme možnosti vypsání všelidového referenda, a to vždy," … "k předem jasně definovaným otázkám." Abychom nebyli na omylu, že zelení mají dobré úmysly a za všechno mohou koaliční partneři, dodal: „Více se nám přes veškerou snahu nepodařilo do společného koaličního programu prosadit.“ Nezbývá, než si povzdechnout: chudáci! Ale proč „tam“ potom lezli?! Jeho slovní ekvilibristika měla další pokračování a značně pobavila přítomné levicové poslance: „My jsme strana odpovědná. My jsme strana odpovědná a nedokážeme i přes váš smích hlasovat s lehkým srdcem proti dohodě, k níž jsme se zavázali. Jestli to dokážete vy, prosím, dělejte to tak dále.“
Ta odpovědnost dojímá až k slzám. Kde je pravda? Ve slovech Lišky či Bursíka? Na jedné straně nám Bursík tvrdí, že zelení předloží zákon o obecném referendu a pro nic jiného hlasovat nebudou, na druhé straně nás Liška balamutí tím, že ve vládním programovém prohlášení se mluví pouze o referendu ke konkrétní otázkám, a že zelení toto prohlášení ctí!
Zelení zatím nedokázali, že jim své hlasy dali lidé oprávněně! Zatím je vždy zradili! Šli do koalice s pravicovými asociálními stranami, jimž osud prostých občanů je naprosto cizí; na svém nedávném sjezdu jednoznačně neodmítli instalaci americké radarové základny v ČR (ve svém sjezdovém stanovisku pouze žádají, aby „radarový obranný systém byl začleněn do řízení a velení NATO“); útočí proti zájmům naší země v otázce jaderné elektrárny Temelín, kdy se jasně postavili na stranu Rakouska, které ze sebemenší poruchy či závady dělá „velblouda“. Přitom je zjevné, že této zemi nevadí jiné jaderné elektrárny v jejím sousedství, jejichž zabezpečení je často mnohem zastaralejší a nižší, než temelínské!
Pondělní rozhodnutí Topolánkovy vlády pak jasně ukazuje, že vládní prohlášení je jen cárem papíru, kterým se jednotlivé strany vládní koalice ohánějí, jak se jim hodí! V pondělí totiž vláda smetla ze stolu i návrh zákona o jednorázovém referendu o umístění americké radarové základny na území ČR, který byl Poslanecké sněmovně předložen. Jde tak jen o další důkaz toho, že pro naši pravicovou vládu jsou volební sliby ničím - své volební sliby neplní nebo jen s velkým skřípěním zubů. Její arogance je tak daleko, že i když umístění základny neměla žádná strana ve svém volebním programu, je ochotna neustále tvrdit, že má k tomuto kroku od voličů a občanů České republiky mandát. Její slova o demokracii a právu občanů na projevení své vůle se tak stávají jen planě pronesenými „bláboly“.
Ludvík Šulda
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.