Katolíci expandují aneb "regenerace" Jižního Města

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 4. 2007

Twitter

Za měsíc, v sobotu 26. května 2007, má být za účasti arcibiskupa pražského, kardinála Miloslava Vlka, slavnostně otevřeno Komunitní centrum Matky Terezy umístěné na pražském Jižním Městě při ulici U Modré školy v blízkosti konečné stanice metra Háje. Položení základního kamene proběhlo v srpnu 2005. Projekt za 98 milionů korun umožnil vznik kostela, víceúčelového společenského sálu, klubovny, mezigeneračního prostoru, bytu pro kněze a podzemního parkoviště. Investorem je Římskokatolická farnost sv. Františka z Assisi.

Protože přes veškerou snahu katolické církve stále tvoří v naší společnosti věřící občané menšinu, nepřinese většině okolních obyvatel komunitní centrum žádný užitek. Naopak u mnoha z nich budí od počátku odpor, zvláště proto, že je vtěsnáno mezi starší panelové domy na místo parku, kde původní projekt sídliště se žádnou stavbou nepočítal. (Pozemek, na kterém novostavba stojí, je od restituce soukromý.) Hlavním nositelem odporu je majitel panelových domů, bytové družstvo Opatov, jehož členové oprávněně kritizují, že nebyli o stavbě informování včas a správně (zpočátku se hovořilo o podstatně menším objektu). Kromě záboru prostoru, omezování výhledu a snížení přístupu světla v nižších patrech panelových domů vadí obyvatelům například zvýšení hlučnosti (jednak v průběhu stavby a poté zvoněním zvonů a konáním koncertů) nebo vyvedení komína z plynové kotelny do věže, mezi okna paneláků.
Na Hájích vznikla nová dominanta sídliště, která dává jednoznačně najevo, že pány zde už nejsou komunisté, kteří ve své vrozené zvrhlosti zajistili stavbu největšího sídliště v ČSR pro 80 000 obyvatel. (Mimochodem výstavbou největšího sídliště v ČSSR v Bratislavě – Petržalce způsobili škodu dalším 115 000 lidem.) V roce 1980, kdy začalo na Jižní Město jezdit metro, se jeho konečná nazývala Kosmonautů, o čemž i po přejmenování provedeném o deset let později svědčí mozaika kosmonautů ve vestibulu stanice a sousoší kosmonautů u autobusového terminálu. Mála známá je skutečnost, že sousoší ztvárňuje Vladimíra Remka, prvního (a posledního) československého kosmonauta, hrdinu ČSSR, hrdinu Sovětského svazu a zasloužilého mistra sportu, a sovětského kosmonauta Alexeje Alexandroviče Gubareva, který s ním v roce 1978 tvořil posádku na kosmických lodích Sojuz 28 a Saljut 6. Vladimír Remek je tak jedním z mála v současnosti žijících Čechů, který má ještě za svého života sochu na veřejném prostranství, a nejedná se přitom o žádnou recesi. Bohužel sousoší kosmonautů je oblíbeným cílem útoků vandalů, kteří jej "ozdobili" červeným nápisem na podstavci "To je nekultura!" (zato jejich činnost je patrně kultura!) a do rukou kosmonautů vkládají různé předměty. (Nebudu raději připomínat, čím je Vladimír Remek v současnosti a jaké názory zastává – ještě by vládnoucí klero-občansko-demokratická klika zajistila odstranění sousoší a jeho nahrazení křížem nebo sochou papeže.)
Zatímco dříve byla oblast Hájů symbolem pokroku, dnes je díky dominantě kostela symbolem zpátečnictví. Návrat k náboženství, jehož vliv se dařilo po roce 1948 zajištěním jiných aktivit pro obyvatelstvo nenásilnou cestou omezovat, je vládnoucími kruhy z potřeby podporován, protože kázání prostým lidem o tom, aby „v pokoře a poslušnosti snášeli těžký úděl“ zdárně odbourává vlnu odporu proti současným poměrům, pocity nespokojenosti a snahy něco změnit.
Obyvatelé Jižního Města by si měli uvědomit, kdo jim zajistil levné a dostupné bydlení, i přes některé nedostatky na nesrovnatelně vyšší úrovni než u průměrných pracujících lidí za první republiky, kdy se tísnily mnohopočetné rodiny v malých domcích a bytech často v nevyhovujícím stavu a stejně jako nezaměstnanost existovalo i bezdomovectví – stejně jako znovu v současnosti. I v politice bytové výstavby se vracíme o nějakých sedmdesát let zpět
Námitky o „králíkárnách“ zde neobstojí – pokud by měli všichni obyvatelé československých sídlišť bydlet v rodinných domcích, zabrala by nová zástavba tak rozsáhlé plochy, že by jich na zemědělství a další aktivity včetně rekreace příliš nezbylo, nemluvě o náročnosti rozsáhlých domkařských aglomerací na dopravní obsluhu apod. Kritici sídlišť a obdivovatelé kapitalismu a kĺerikalismu z řad jejich obyvatel by si měli uvědomit, jak by zajistili bydlení tak velkému počtu lidí kapitalisté. Na současné situaci je to dobře patrné – bohatým soukromé byty a rodinné domy, ostatním nic. A jak by jej zajistili věřící? Patrně by se modlili, aby se o ně bůh postaral.
Na jednom z panelových domů na Hájích je umístěn billboard „ODS – regenerace okolí metra Háje“. V praxi se tato „regenerace“ projevuje zejména zastavováním volných ploch v již tak stísněné zástavbě. Kromě hned několika nových kostelů se jedná o dnes již nadbytečná obchodní centra, ale i o nové bytové domy, samozřejmě s nóbl byty „v atraktivní lokalitě“. Proklamované snahy o to, aby sídliště přestala být jen nocležnami, další zahušťování zástavby na úkor parků zcela popírá. Je třeba si uvědomit, že většina obyvatel sídliště je přibližně stejného věku a až hromadně odejde do důchodu (jehož existenci na rozdíl od mladší generace ještě zažije), bude s využitím jejich volného času mezi betonovými stěnami značný problém. Že budou důchodci z paneláků trávit volný čas pouze návštěvami kostelů a obhlížením zboží v obchodech (na které nebudou mít peníze), je nepravděpodobné. Obávám se, že v „regeneraci“ Jižního Města pod vedením ODS a jejích nohsledů by bylo věrohodnější na začátku slova použití písmena „d“ místo „r“.

-krch-

• < Předchozí
• Další >