Deváté výročí ostudy a zločinů proti lidskosti

Podrobnosti

Vytvořeno 20. 3. 2008

Twitter

Dvanáctý březen je podle části občanské veřejnosti, která prosazuje vítězství lži a nesnášenlivosti nad pravdou a láskou, pro ČR významným dnem přístupu ČR k NATO. I tato poměrně krátká historie novodobé ČR vypovídá, že nejde ani zdaleka o svobodu, humanismus a ideály lidství. Vypovídá o kruté realitě tohoto aktu v současnosti. Od tohoto dne se stala ČR přímým aktérem porušování mezinárodních smluv, stala se poprvé agresorem a nese svůj podíl na vyvražďování civilního obyvatelstva v bývalé Jugoslávii, Afghánistánu i Iráku.

Nutno podotknout, že v případě Jugoslávie šlo jen o humanitární vraždění bezbranných žen a dětí, jak tvrdil bývalý prezident Havel. Přitom to byl tentýž Havel, který v devadesátých letech minulého století hovořil o rozpuštění NATO. V ostatních případech šlo jen o podporu americké demokracie. Té demokracie, která dodnes mučí své odpůrce a pod záminkou lží a v rozporu s mezinárodním právem se svévolně rozhoduje, kterou civilizaci bude právě vraždit. Ano, na tom se před tváří historie podílí ČR díky své politické reprezentaci. A ty, občane, věř, že to bylo v tvém zájmu, i když jsi neměl možnost se svobodně v referendu k tomuto vraždění vyjádřit. A z průzkumů, které vyjadřují nesouhlas občanů, si vláda už dlouho vůbec nic nedělá! Pokud by občan náhodou pochyboval, je zde jakási nepolitická nadace Člověk v tísni , která za peníze daňových poplatníků a prostřednictvím návštěv škol vždy vysvětlí, že za vším jsou komunisté ! Svou činnost totiž aktivisté Člověka v tísni rámují hloupou, ideologickou a agresivní režimní propagandou - ať už se jedná o propagaci antikomunismu na školách nebo nyní o přehlížení či ospravedlňování zločinů současných mocných.

Jde možná o náhodu, ale na stejný den mohou vzpomínat obyvatelé Rakouska v souvislosti s hitlerovským anšlusem, který se odehrál právě před sedmdesáti lety. Pamětníci, a není jich už mnoho, vědí, co následovalo: Sudety, obsazení Československa, a následně druhá světová válka. Jsou to opravdu náhody, že po vstupu ČR do NATO následovala válka proti Jugoslávii, další už zmíněné války a nyní i nové Sudety v podobě jednostranného vyhlášení nezávislosti Kosova? Je opravdu náhodné, že tehdejší Mnichov 1938 a odtržení československého pohraničí uznaly jako první tytéž velmoci, jež nyní uznaly Kosovo?

Historie o dnu, kdy ČR vstoupila do NATO, jen stručně vypovídá: Poslanci pravicových stran a ČSSD ve sněmovně poměrem hlasů 154:38 odhlasovali vstup České republiky do NATO. Proti se postavili pouze poslanci KSČM a SPR-RSČ. Nepřítomno bylo šest poslanců ČSSD (Bláha, Čech, Laštůvka, Titz, Zachardová a Žižka). Omluvena byla ze SPR-RSČ Rajsiglová a pro nemoc z KSČM Ransdorf. Tedy, beztrestně nás do něj zavedla vláda té levice, která byla tak dlouho protiválečná, až odsouhlasila válku NATO na Balkáně. To je bezesporu důležitý faktor pro hledání zodpovědnosti ČR za současnou politiku NATO. To přirozeně mělo zájem o přijetí ČR, neboť se nabízel nástupní prostor k rozšíření na východ a jihovýchod, směrem k naftovým polím v bývalých sovětských republikách. Tato pravda se dnes jednoznačně potvrzuje, podíváme-li se na snahy o současné rozšíření NATO a také výsledky tzv. barevných revolucí například v Gruzii či Ukrajině. Poučení pro současnost, kdy nynější vláda vyjednává o americkém radaru na území ČR v rozporu se zájmy občanů, zřetelně obnažuje stejné metody lživého nátlaku na českou veřejnost. Jednání kolem vstupu do NATO bez občanů a do významné míry i proti jejich vůli, stejně jako dnes, kdy dvoutřetinová část veřejnosti odmítá americký radar, jen obnažují velikost propasti, která se otevírá v české společnosti mezi rozvahou obyčejných lidí, řadových občanů a lokajstvím mocenských špiček. A stejně jako dnes odmítá KSČM pobyt cizích vojsk na suverénním území ČR, v rozporu se zájmy většiny občanů, i tehdy jsme vstup do NATO odmítli a ústy komunistického poslance a vojenského experta, armádního generála Miroslava Vacka (viz Haló noviny, 29.10.1996) navrhovali:

1. V souladu s někdejším prohlášením prezidenta Havla požadujeme rozpuštění Varšavské smlouvy i co nejrychlejší rozpuštění NATO.

2. Neúčast České republiky a její armády v jakýchkoliv vojenských blocích a orientaci naší bezpečnostní politiky na OBSE.

3. Aktivní mírovou politiku České republiky se všemi státy, zejména s bezprostředními sousedy, bez ohledu na společensko-politické zřízení. Angažovaný podíl na všech mírových iniciativách, úsilí o snížení zbrojení a zákazu použití zbraní hromadného ničení.

4. Spolurozhodování o všech těchto otázkách občany formou referenda.

Myslím, že tyto postoje KSČM mají platnost i v současnosti. Moudří pochopí, hlupáci historii v souvislostech nepochopí. I proto zde máme institut party historiků, kterým archivní prach zaslepil oči natolik, že jsou odsouzeni prožít vlastní golgotu poznání. Ale to už je jiná kapitola historie a hledání odpovědnosti za zvěrstva, na kterých se ČR prostřednictvím NATO podílí!

12. března 2008, Zdeněk MARŠÍČEK, Halo noviny

• < Předchozí
• Další >