Odvedl Topolánka k výtahu a jeli dolů do pekla. Brána Pekel se otevřela a Topolánek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v Ráji. Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko.Vane mírný vlahý větřík. Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem, která jsou stíněné šumícími stromy. Všude postávají slavní konzervativní politikové. Pod kaštanem sedí hodně známých tváří. Všichni se volně procházejí, hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka, šampáňo a plzeň. Sám ďábel přinesl Topolánkovi sklenici oroseného piva a kotletku. "Dej si jedno, Mirku!" "Ne, slíbil jsem, že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Topolánek. "Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to spíš prospěje."

Mirek si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské žertíky. Prostě přesně to, co mají v ODS rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky v podobě smlouvy s občany, slib zavedení protikorupčního balíčku, vysokých platů, snížení nezaměstnanosti, vtip se zvýšením dostupnosti a kvality zdravotní péče pomocí privatizace nemocnic (to by byl vývar !!) a vtipné skutky v podobě zavedení poplatků i důchodcům a kojencům, snížení mateřské, prosazení netransparentního odměňování ústavních činitelů, promlčení přestupků po roce, žádný boj s daňovými úniky zbohatlíků a co nejmenší daň pro milionáře. A nakonec slib, že už víc nebudeme krást, (jen tolik co doposud). Všichni si to skvěle užívají a dřív než si to Topolánek uvědomí je den pryč. Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu.

Když se dveře výtahu znovu otevřou, je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká. "Tak a teď je čas na návštěvu Ráje", a otvírá mu bránu. Dalších 24 hodin je Mirek donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají rádi společnost, mluví o jiných věcech než o jídle, o penězích, a chovají se k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo nechová jako k důležité osobě. "No tohle, na něco takového mě Klaus s Šalgovičem nepřipravili. Ani Langer s Nečasem se o tom nezmiňovali," říká si Topolánek.

Den skončil a svatý Petr se vrátil. "Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš věčnost." Ale Mirek, jak je u něj zvykem, dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se: " Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo krásné, a tak..., ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla." Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým odpadem. Vypadá to jako poušť, ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami. Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech, jak jsou přikováni k řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou. Ďábel přijde k Topolánkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká: Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně." Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne: "Jo holenku, včera to byla volební kampaň, dnes už sis nás zvolil!"

 ---

A proto - volte komunisty, volte KSČM!