Za dostupné bydlení! Bydlet, žít a ne živořit!

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 11. 2005

Twitter

KSM podpořil spolu s KSČM manifestaci Sdružení nájemníků v Praze, která Vyjádřila nesouhlas s těmi paragrafy připravovaného zákona o nájemném, které mají občanům v příštích letech omezit dostupnost bydlení a které neřeší nesmyslné sumy, vyžadované už dnes majiteli jako tržní nájemné, neřeší ani problémy s účtováním služeb, způsobené nedostatečnými předpisy.

Spory o výši nájemného, její regulaci či deregulaci, mohou působit jako hra se slovíčky. Není to tak. V současné době se jedná o milion bytů v nájemním vztahu a lze předpokládat, že toto číslo ještě poroste. A právě zde se střetávají dvě odlišné koncepce bydlení. Jednu z nich, absolutní deregulaci nájemného, zastávají ODS a majitelé domů, druhou koncepci - zavést regulaci nájemného - pak obhajuje levice a Sdružení nájemníků ČR (SON). Tyto postoje a hlavně neschopnost se dohodnout negativně ovlivňují výstavbu levných a dostupných bytů, jejichž nedostatek tak palčivě cítí desetitisíce občanů a zejména mladé rodiny.

Klíčovou věcí je nájemné, o jehož regulaci či deregulaci se vedou dlouhé a tvrdé diskuze. Zejména zástupci vlastníků bytů trvají na noční můře mnohých Čechů, totiž absolutní deregulaci nájemného. Domácí argumentují tím, že se ze stávajících nájmů nedokážou postarat o bytový fond a ještě dosáhnout přiměřeného zisku. ODS nyní oznámila, že do čtyř let poté, co se ujme vládní moci, deregulaci nájemného provede.

"Každý mluví o deregulaci, ale neuvědomuje si, že žádná regulace nájemného v ČR není. Žádný předpis, který by reguloval nájemné neexistuje. Naopak. Je třeba takový předpis předložit, aby nízké nájemné rostlo," oponuje Stanislav Křeček, poslanec ČSSD a předseda SON. Ústavní soud (ÚS) před lety zrušil vyhlášku nikoliv kvůli regulaci, ale proto, že se nejednalo o zákonný předpis. "To je základní omyl odpůrců regulace, kteří se domnívají, že Ústavní soud zrušil regulaci. V žádném nálezu ÚS nic takového není a je to tudíž lež a blábol," doplnil S. Křeček.

Jak vhodně regulovat růst nájmů

Předseda SON ale upozornil na související problém. "Všichni nájemci platí podle smlouvy, kterou mají uzavřenou. Problém je v tom, že někteří ji uzavřeli před 50 lety a jiní před pěti lety. Ve výši nájemného jsou pak rozdíly. Musíme do právního řádu zavést možnost, aby se nájemné zvyšovalo i bez souhlasu nájemce. Ale zároveň přijmout zákon, který bude jeho růst regulovat," objasnil podstatu požadavku SON. Při tvorbě právě takového zákona, jenž umožní jak zvyšování nájemného, tak jeho regulaci, však naráží na neschopnost zainteresovaných stran shodnout se na kompromisním řešení. Navíc současné nájemné ztratilo svoji sociální ochranu, připouštějí představitelé SON. "Jak nízké nájemné, tak nové smlouvy, podle nichž se platí neodůvodněně vysoké nájemné, se týkají lidí, kteří jsou ve stejné sociální situaci. To je třeba změnit," sdělil S. Křeček.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) míní reagovat tím, že na jaře příštího roku předloží návrh zákona k nájemnému. K jeho přijetí v Parlamentu je ale S. Křeček velmi skeptický. "Je obecně známo, že růst nájemného je podmíněn růstem sociálního příspěvku na bydlení. Ale protože nové sociální dávky již nebudou, vzniká rozpor," upozornil předseda SON. Jeho skepticizmus vychází také z nedávné zkušenosti. Návrh zákona o nájemném byl letos vládou, respektive sociálně demokratickou převahou v ní, předložen Poslanecké sněmovně, ale podporu získal jen u komunistů. Následně byl stažen a zredukován na trojí urychlené zvýšení nájemného - vždy o deset procent - během půldruhého roku. Ani tento návrh však sněmovnou neprošel. Politické strany se obvykle "zasekly" na výkladu, jak chápat to, že by se výše nájemného určovala pojmem "místně obvyklé nájemné". Zatímco majitelé domů a pravice tím míní průměr komerčního nájemného v dané lokalitě, nájemníci a levice mluví o průměru dosavadních nájmů a nájmů komerčních. Je zřejmé, že v případě druhé varianty by nájemné nerostlo tak dramaticky.

Náklady na evropské úrovni

Jakkoliv představitelé SON jsou ochotni diskutovat o "přiměřeném" růstu nájemného, poukazují na zásadní problém. "Česká konstrukce nájemného nemá ve světě obdoby. Je to čisté nájemné. Lze to přirovnat k tomu, že byste přišel do restaurace a jídlo stálo 15 korun. Kromě toho byste ale také platil za talíře, příbory, osvětlení atd. Stejně je tomu s nájemným. To, že někdo bydlí, nemůže být realizováno bez dalších plateb. V Evropě jsou náklady jako osvětlení domu, odvoz odpadu a podobně, vloženy do nájemného. A jsou státy, kde do nájemného počítají vytápění domů, spotřebu elektřiny a spotřebu teplé vody," zdůraznil předseda SON. Kdežto u nás se platí čisté nájemné. Zde vzniká největší pře mezi majiteli domů a nájemníky. Organizace zastupující domácí tvrdí, že toto nájemné je velmi nízké. Naopak zástupci nájemníků kontrují, že kromě této částky musí zaplatit výše uvedené služby, bez nichž by nemohli bydlet. "A tyto náklady jsou už na evropské úrovni," řekl S. Křeček. Cílem SON je, aby byly tyto náklady součástí celkového nájemného. Zároveň by odpadly i problémy s placením záloh, přeplatků a vymáháním nedoplatků. Předseda SON není ve výhledu dalšího vývoje nájemného příliš optimistický. Aby bylo možné současnou situaci řešit, je nutné změnit procento nákladů na bydlení ve vztahu k příjmům obyvatel. To znamená, že porostou příjmy a důchody a potom by i u sociálně ohrožených skupin občanů, například důchodců, náklady na bydlení nečinily 60 procent z jejich penze. Následně lze nájemné zvyšovat. Jinou variantou řešení je snižování nákladů na bydlení, například cen plynu. "Obě varianty jsou ale málo reálné a v dohledné době k žádným velkým změnám nedojde," dovozuje S. Křeček. Východiskem by proto podle něj bylo tzv. dodatkové nájemné, které by platili ti s nízkým nájemným podobně jako za první republiky, kdy se nájemné mohlo zvyšovat lidem s vysokými příjmy. Naopak lidem v tíživé sociální situaci by se nezvyšovalo. Ale i tato představa je podle S. Křečka asi neprůchodná.

Je nutné vyrovnávat regionální rozdíly

Pro Sdružení nájemníků ČR tedy není až tak rozhodující se handrkovat s majiteli domů o nějaká procenta, ale o to, aby celkové náklady na bydlení byly únosné. SON tvrdí, že se nelze schovávat za průměrná čísla. V ČR není žádný průměrný trh s byty, existují jen lokální trhy a místní podmínky pro získání bydlení. "Domníváme se, že naše země má v bytové problematice jít dopředu vyrovnáváním regionálních rozdílů. Pokud totiž na prvním místě zůstane Praha, do níž se všichni tlačí, vznikne stav podobný rozvojovým zemím. Tedy bohaté centrum metropole se slumy na okraji a chátrající země okolo," upozorňuje Milan Taraba, místopředseda SON. Navíc poukazuje na to, že mladí například v Praze na deformovaném trhu platí nehorázné nájemné. "Musí platit takové nájemné, jaké je pro ně únosné. Toho lze dosáhnout regulací shora a zároveň zvýšením nabídky dostupného bydlení. Nástrojů k dosažení žádoucího stavu je tedy více," soudí.

Jak tedy daný stav řešit?

Jak jsme již uvedli, střetávají se dvě koncepce. První, zastávaná pravicovými stranami a majiteli domů, spočívá v absolutním uvolnění nájemného a uplatněním mechanizmů nabídky a poptávky na volném trhu. Což se týká i výstavby nových bytů, ovšem určených především k vlastnickému bydlení. Naopak levicové strany a SON preferují nájemní bydlení, ať již družstevní či obecní s velkorysými státními dotacemi a dostupnými úvěry. Napomoci by měly i nízkoúročené půjčky mladým manželstvím či samoživitelům s dětmi ve výši 300 tisíc korun a se splatností až 20 let. Podle statistik MMR je možné očekávat růst výstavby nájemního bydlení. To by i za pomoci dotační politiky Státního fondu bydlení například obcím k výstavbě potřebné infrastruktury mohlo lidem pomoci vybrat si byt "podle své kapsy". Dalším pozitivním opatřením na trhu s byty by podle vedení SON bylo zdanění neužívaných bytů, podobně jako v řadě zemí Evropy.

SON je členem Mezinárodní unie nájemníků (IUT). "ČR se může pochlubit, že je jediným členem ze střední Evropy, který má pevné místo mezi 15 členy výkonného výboru organizace," řekl M. Taraba. Celkově se mezinárodní unie nájemníků snaží o ochranu nájemníků a ochranu nájemního práva ve světě a hledá společné rysy této politiky. "Připomínáme vládám mezinárodní smlouvy a pakty, které byly podepsány a jimiž se země zavazují k jejich plnění. Zvláště to platí při ochraně ohrožených skupin obyvatel, jako jsou penzisté nebo rodiny s dětmi. Nájemní bydlení je v této sféře nejúčinnější, protože vlastnické bydlení je svojí finanční náročností mimo možnosti těchto ohrožených skupin," uzavřel S. Křeček.

dle www.son.cz

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >