Stávkující dopraváci budou platit pokutu pekárenské společnosti PENAM za to, že se odvážili 2 hodiny stávkovat. Právo na stávku bylo soudem smeteno ze stolu, což je útok nejen proti odborářům v PENAMu, ale proti právnímu postavení všech pracujících v této zemi.

Heslo "Proletáři všech zemí spojte se" zná asi každý. Smutné však je, že zatím se spojuje jen buržoazie a proletariát se vzájemně mlátí po hlavách k velkému potěšení vykořisťovatelů. V červnu tohoto roku (2011) se konala výstražná stávka dopravců, o které se již napsalo mnohé. Návratem do práce však záležitost neskončila. Soudní dohra dala stávkujícím jasně najevo, kdo je tu pánem.

Ke stávce se přistupuje zpravidla jen v případě krajní nouze. Dopravní odbory (odborová organizace Řidiči Martinov) již dlouho před červnovou stávkou dávaly najevo svou nespokojenost s podmínkami společnosti PENAM. Návrh kolektivní smlouvy předali odboroví předáci svému zaměstnavateli již v únoru 2011 a po ignoraci ze strany zaměstnavatele přistoupili v dubnu ke stávkové pohotovosti. V květnu odbory navrhly jednání přes zprostředkovatele, ale stále bez zájmu vedení firmy PENAM. Zaměstnavatelé nechtěli více jak půl roku kolektivně vyjednávat, což byl jasný stimul pro silnější pobídku k rozhovoru. Nyní dva měsíce po stávce se vedení firmy PENAM vymlouvá, že ve společnosti funguje osm odborových organizací a že nebudou jednat s každou zvlášť a že se mají domluvit najednou. Výmluva jako od tříletého dítěte. V podmínkách bezmezné tržní džungle, kdy zaměstnavatel může využitím konkurence na straně nabídky práce srazit podmínky pracujících na jakkoliv ponižující úroveň, bude firma PENAM dirigovat odbory jako učitelka děti v mateřské škole, když je řadí do dvoustupu.

Ze zákona může být v jakékoliv firmě, podniku či organizaci tolik odborových organizací, kolik dovoluje počet zaměstnanců. V případě velkých podniků nebrání nic tomu, aby se vytvořilo třeba tisíc odborových organizací a každá bude mít kompletní právo jednat za své členy.

Stávka dopraváků ve firmě PENAM trvala všehovšudy dvě hodiny a podle vedení firmy způsobila škodu 80-120 tisíc korun. Je jasné, že pro tak velkou firmu je tato položka směšná (měsíční plat jednoho papaláše). Pro odborovou organizaci s ani ne půlstem nevalně placených členů je 120 tisíc velký problém a určitě vnese konflikt do kolektivu pracovníků. Výsledek rozhodnutí Ostravského krajského soudu plně odpovídá transformaci naší společnosti na mafiánskou společnost. Soud dal za pravdu zaměstnavateli, který půl roku ignoruje snahu zaměstnanců o kolektivní vyjednávání. Celý rozsudek stojí na tak primitivním tvrzení, že bychom to nečekali ani u vymlouvajícího se děcka. Prý stávka nebyla písemně sdělena zaměstnavateli tři dny dopředu včetně oznámení o počtu stávkujících zaměstnanců a době stávky. Kde to vlastně jsme? Půl roku takový moloch, jako je firma PENAM, ignoruje své zaměstnance při žebrání o milost a pak se diví, že došla trpělivost.

Buržoazie na rozdíl od proletářů má velmi dobré kolektivní povědomí a drží pohromadě. Soudy mafiánského státu slouží naprosto pochopitelně buržoazii a nikoliv nějakému pofidernímu právu. Pojem právo má v České republice význam natolik relativní, že se o něj vlastně už nedá opřít a jeho výklad závisí více na fantazii soudce než na objektivitě právního systému, dá-li se o něčem takovém vůbec ještě mluvit.

Existence mnoha odborových organizací je však známkou naprosté nejednotnosti proletariátu. Zaměstnanci se vzájemně ignorují a hrají si na svých minipísečcích. Firmě PENAM musí být osm odborových organizací v jejich podniku k smíchu. Je jasné, že v takových podmínkách si vlastníci pekařského mamuta budou dělat opravdu, co chtějí.

Celá fraška kolem stávky dopravců plně odpovídá popisu v marxistické teorii. Soudní epizoda ve firmě PENAM ukazuje, jak je i po 150-ti letech platný Marxův třídní pohled na společnost.

V klasické marxistické terminologii existují pojmy "třída o sobě" a "třída pro sebe". Buržoazie má plné povědomí o tom, že tvoří jasně vymezenou skupinu obyvatelstva a že se musí jasně a surově vymezit proti těm, kteří na ni pracují. To není možné bez spojení s jinými stejně postavenými lidmi, tedy dalšími zástupci buržoazie bez ohledu na to, v čem podnikají a jakým mluví jazykem. Takto se chovající třída má velmi dobré třídní povědomí a je tedy třídou pro sebe (Klasse für sich). Současný proletariát však nemá povědomí vůbec o ničem. Drtivá většina chudáků, co nemají na zaplacení inkasa, si o sobě myslí, že jsou "střední třídou" a vymýšlí pateorie o tom, jak se budou mít dobře až pravda a láska dosáhne úrovně západních demokracií. Poslouchat tyhle řeči mezi lidmi na ulici je k pláči. Situaci naprostého nepovědomí o sobě v rámci jednotlivých tříd popsal Marx jako "třídu o sobě" (Klasse an sich). Lidově řečeno, konkrétní lidé objektivně patří k třídě pracujících, ale "nedocvaklo" jim to, natož aby na základě toho společně jednali, tzn. hájili své třídní zájmy. Jedním ze základních předpokladů revolučnosti společnosti je třídní uvědomění. Transformace třídy o sobě v třídu pro sebe je tedy procesem, kdy lidé získají náhled na to, kam patří, s kým jsou na jedné lodi a že nemají žádnou jinou volbu, než se se všemi stejně postavenými lidmi spojit proti celé skupině těch, kteří je vykořisťují. To, že třídní neuvědomění vede jen ke zhrzenosti a beznaději ukazuje i výše popsaný případ dopravců. Odborové organizace firmy PENAM se dělí podle toho, zda se zaměstnanec drží volantu, nebo nějaké páky na stroji a ignorují fakt, že jsou všichni jenom obyčejnými zaměstnanci ve stejném vykořisťovatelském procesu. Je možné a dokonce pravděpodobné, že Martinovští odboráři výše zmíněný soud s buržoazií prohrají, ale pokud to povede k jejich uvědomění, bude to dobrá lekce. Může se však stát, že to povede k reakčním jednáním a situace v České republice napodobí situaci ve velkých metropolích západní Evropy. I zde pak vyjdou do ulic tzv. "Indignados" a jeden chudák bude druhému zapalovat na ulici auto, budeme se mezi sebou bít a buržoazie se nám bude dále ze svých přepychových vil vysmívat. Na celostátní či mezinárodní úrovni stav může skončit až fašistickým pučem.

Všem lidem, kteří si ještě po dvaceti letech kapitalismu myslí, že přijde doba pravdy a lásky vyspělé demokracie, přejeme, aby se brzy probudili a vzpamatovali.

Na závěr nezbývá než dodat: Proletáři všech zemí spojte se!