Život v izolaci jako kapitalistický standard

Podrobnosti

Vytvořeno 15. 2. 2012

Twitter

Zaměřme se ale na údaj o 121 tisíci nezadaných osob a to jen těch, které náhoda a cesty webu zavály na www.stesti.cz; na webu Seznamka, Rande, nebo Známost se dočteme podobné údaje: www.znamost.cz registruje skoro 170 tisíc samotářů, Srdíčko, Stoprocentní a asi třicet jiných portálů má další statisíce inzerentů. Když zkusíme začít počítat, tak zjistíme, že při počtu obyvatel ČR cca 10 milionu osob je množství osamělých osob docela zarážející. Na webových portálech rozhodně neinzerují novorozeňata a rovněž senioři zde nemají zrovna převahu. Většinu tvoří lidé ve věku 20-50 let. Těch je v ČR zhruba 40 %, tedy 4 miliony. Jen na elektronických portálech je registrováno přes půl milionu samotářů. Pokud zabrousíme na stránky Českého statistického úřadu, tak máme před sebou čísla, po kterých by statistikům ještě před třiceti lety asi spadla čelist. Půlmilion účastníků internetových seznamek je jen zlomek té populace, co opravdu sedí doma sama bez životního partnera, nebo aspoň přítele/přítelkyně.

Co je to za dobu, kdy minimálně 20% lidí v produktivním věku kvůli zaměstnání, nebo naopak nezaměstnanosti nemá šanci najít partnera? A to nepočítáme situaci, kdy další desítky procent z nouze sáhnou po tom, co zrovna je a volí ze zoufalosti za životního partnera první osobu, kterou někde potkají. Když se ohlédneme do historie, zjistíme, že i v době nejsurovějšího středověku bylo normální, že kdejaký domkař za hradbami města, který žil doslova "z ruky do huby" měl možnost naplnit základní životní potřebu založení rodiny. Ta nemůže vzniknout bez muže a ženy. Nikdy v historii lidstva nebylo těžší najít životního partnera než v euroamerické kultuře 21. století. Armáda singles, bez rodin, bez dětí, často i bez stabilního bydlení je evolučním unikátem a vizitkou moderního kapitalismu. Aby člověk neumřel hlady, tak zaměstnavateli jde na ruku do té míry, že noční a víkendové směny nedávají lidem možnost se vůbec vzájemně setkávat. Workoholismus galejního typu je každodenní samozřejmostí kapitalistické společnosti a je dokonce vydáván za cíl života a štěstí. Za vzor jsou vydáváni úspěšní podnikatelé a po mejdanech cirkulující tzv. celebrity, zatímco nebohatou většinu žijící s jazykem na vestě odsuzuje ke svému údělu podle klasické liberální teze jejich údajná vlastní neschopnost a lenost. I nejsurovější inkviziční éra katolické církve v 17. století umožňovala lidem strávit volnou neděli po hospodách a muzikách. Dnes potkáte na diskotékách desetileté děti, jak se učí fetovat a v hospodě sedí hrstka unavených dělňasů, kteří rozdávají rozumy několika nezaměstnaným.

Na rozdíl od feudální společnosti, pro kterou byla rodina podstatou jistoty narození nových nevolníků, je kapitalismus spokojený s vymírající společností izolovaných lidí, kteří se vzájemně neznají. Nejde jen o to, že nezaloží rodinu, ale ani nejsou schopni odporu proti režimu, který je dokonale izoloval.

V poslední době je tato asociální mrzáckost kapitalistického režimu povýšena ještě o rozmáhající se internetové sociální sítě typu Facebook nebo třeba český Lide.cz. Tyto na první pohled velmi sympatické "sociální" mechanismy ve skutečnosti kybernetizují lidskou podstatu. Většina účastníků elektronických sociálních sítí má na sebe navěšenou tisícovku internetových známých, ale šance, že některého z nich uvidí naživo, je mizivá (vyjma lidí, které znali osobně už před přihlášením k těmto portálům). Reálný fyzický kontakt lidí se tím ještě více osekává. Naopak kontrola nad lidmi se zvyšuje na absolutní úroveň. Účastníci FB zveřejňují nejen o sobě, ale i o druhých prakticky všechno. Při tisících kontaktů se vždy najde dost lidí, kteří na vás vše poví a zveřejní a to nemluvím o mocenské kontrole nad lokalizací každého účastníka pomocí IP adres. Tyto sítě neslouží k láskyplnému shromažďování lidí, ale k absolutní kontrole nad lidmi. Pokud by opravdu FB nebo jiná síť vedla ke spojení lidí a ohrožení režimu samotného, pak není nic jednoduššího, než tuto síť jednoduše během několika vteřin vyřadit z provozu. To, že FB posloužil k převratu v Egyptě, nasvědčuje jen tomu, že západní provozovatelé FB měli na svržení vlády Egypta zájem. V případě protiamerického zaměření by tak benevolentní určitě nebyli, čehož důkazem je například útok představitelů světové moci na wikileaks nebo megaupload.

Představitelé světové buržoazie mají i další důvody k izolaci lidí a bránění v jejich osobním potkávání. Fungující rodina totiž poškozuje kapitalistickou ekonomii. Kdo nevěří, ať počítá na prstech: Muž, žena a dvě děti v jedné domácnosti zaplatí jeden nájem, jedno inkaso, jezdí jedním autem (maximálně do práce dvěma auty), vaří v jednom hrnci, atd. Rozvedená rodina platí dva nájmy, dvě inkasa, vaří 2x, absolutně všude jezdí ve dvou autech atd. atd. Počty jsou jednoduché, při 100% rozvodovosti by se hrubý domácí produkt jakéhokoliv státu razantně zvedl minimálně o 50%. Rozvedení lidé musí pracovat 2x tolik, aby mohli 2x tolik utratit. A pokud nechtějí, pak je na ně páka ve formě vězení za neplacení alimentů. Zde už občan nemá svobodnou volbu snížit pracovní vytížení snížením svých výdajů. Být rozvedený znamená v kapitalistické společnosti odsouzení ke galejím v izolaci. Jakýkoliv odpor ale i třeba jen nezaměstnanost pak znamená hrozbu vězení. Kapitalistický stát by byl vysloveně proti sobě, kdyby lidem umožňoval nějakou formu společenského života rodinného, nedej bože dokonce komunitního charakteru. To je ostatně důvod, proč v médiích hned po komunistech a islámu útočí propaganda právě na jakoukoliv formu snahy o sdružování bez ohledu na to, zda se jedná o náboženské sekty, anarchisty či cokoliv jiného.

Pod palbou kapitalistické propagandy si většina lidí myslí, že k základním lidským právům a svobodám náleží iPad, mobil, panenka Barbie od Matela, Hamburger, Coca Cola, Santa Klaus a Václav Klaus. Lidé, kteří toto všechno mají, většinou nemají funkční rodinu, nemají svůj byt, nemají dostatek volného času na rodinu a přátele, nemají v obchodě salám vyrobený ze skutečného masa a svou duševní pohodu vyrábí antidepresivy, na které v lékárně doplatí tím, co jim zbude z po zaplacení životních nákladů a daní látajících státní dluh vyrobený havloklausovskými experimenty.

Seznamovací portály na internetu se chlubí narůstajícím počtem inzerujících osob a tvrdí nám, jak jsou tedy vhodné k registraci a využití svých služeb. Opak je pravdou. Jejich údaje o počtu přihlášených zoufalců jsou jen smutnou statistikou o sociálním vyloučení občanů a bídě kapitalistické společnosti, která lidem bere i to poslední, co ze života mají, tedy okruh přátel a rodinu.

• < Předchozí
• Další >