Udělování milostí a amnestií není jen středověký přežitek, ale i účinný nástroj ke zmírnění následků trestních řízení tam, kde nedokonalost zákona a lidských pravidel způsobí více újmu než nápravu odsouzeného. Zákony tvoří lidé a ti jsou chybující. Zákon tedy může poslat k trestu i člověka jinak morálně nezkaženého. Zde by měl být posledním momentem zachycení před propadem do lidské tragédie právě institut milosti, výjimečně i hromadné milosti zvané amnestie. Prezident, jenž tímto institutem disponuje, dává jasně najevo, s jakými lidmi cítí, s kým sympatizuje, nebo koho se mu zželelo.  

Zatímco Klausův předchůdce Havel podivnými amnestiemi svou vládu začínal, Klaus své působení v úřadě takto končí. Nejde o počty amnestovaných, kde jasně vede ze všech prezidentů od roku 1918 Gustáv Husák, ale o selektivitu k jednotlivým typům činů, za které byli amnestovaní odsouzeni. Všimněme si, že na rozdíl od Husáka se Havel ani Klaus příliš netrápili se specifikací trestných činů. Prostě pustili z vězení paušální skupinu, do které se vlezlo opravdu široké spektrum trestných činů. Havlova amnestie před čtvrtstoletím vychrlila na ulici dav skutečných zločinců a zvýšila tak ze dne na den kriminalitu do té doby historicky nepoznaným rozměrem.

Klausova amnestie sice také zvýšila klasickou občanskou kriminalitu, ale podstatně více zarážející jsou na ní spíše osvobozené případy hospodářských kriminálních činů. Všimněme si na hradních webových stránkách definice skupiny amnestovaných: http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/rozhodnuti-prezidenta/amnestie-a-milosti/index.shtml . Klaus je nejčastěji definoval dobou stíhání. To je poměrně výrazně selektivní právě pro zapeklité případy, které mají charakter hospodářské kriminality, a nebojme se říct mafiánství. Klaus na četné otázky novinářů ohledně amnestie připustil i to, že jej samotného překvapilo, jakých případů se amnestie dotkla, a uvedl, že je to neúměrně dlouhou dobou po kterou se soudní procesy táhly a za tu dobu prý na ně zapomněl. Toto vyjádření ukazuje pouze na dvě možnosti: Buď stanovil Klaus specifikaci spektra amnestovaných diletantsky, což si prezident republiky nesmí dovolit, nebo je v tom záměr, což pak ovšem vzhledem k jemu svěřené funkci má charakter vlastizrady. Tak jak tak není rozhodně co chválit.

Na některých místech začali lidé v reakci na amnestii odstraňovat Klausovy portréty. Týká se to zejména stovek obecních úřadů a škol. Do 8. ledna 2013 sejmulo Klausův portrét již kolem 10% obecních úřadů, nejvíce ve zlínském a jihomoravském kraji. Trefně bylo poznamenáno, že omilostněné hospodářské rozkrádačky odnesly ze státní pokladny finance, které by jinak mohly posloužit právě například vzdělávání. Je velmi těžké pak takový krok vysvětlit dětem ve škole, kde se mají vychovávat právě k poctivému způsobu života. Někteří ředitelé škol se proto rozhodli obraz takového prezidenta odstranit. S tím nelze než souhlasit.

 Podobně jako v Havlově případu nedomyslel Klaus případy sociálně vyloučených osob, na něž se jeho amnestie vztahuje. Amnestovaný se často dostává do situace, kdy je vyhozen na ulici do situace "dělej, co můžeš". Často je pak krádež jediný způsob, jak si opatřit peníze na chleba. Situace až zoufale připomíná Hugovy historické romány z 18. a 19. století. Až sem nás polistopadová éra dovedla. Webové stránky se hemží zoufalými případy, kdy amnestie dokonce odsouzence poškodila. Mnozí odchodem z vězení přišli o práci, kterou na svobodě nenajdou, a nenašetří si tak peníze na prvotní rozjezd v "novém životě". Bezdomovectví a kriminalita je pak jejich jedinou cestou.  

Zajímavé je pak i to, že se amnestie naopak nedotkla například Romana Smetany souzeného za pomalování předvolebních plakátů. Na paradox amnestie osvobozující hospodářské kriminální činy a míjící politické vězně upozorňují rovněž mnohé webovky. Klaus se nechal slyšet, že prý čas ukáže, že jeho rozhodnutí bylo správné. Skupina senátorů napříč politickým spektrem však chystá podat stížnost k ústavnímu soudu. Zdá se, že Klausova amnestie bude mít ještě dohru.