Výměna ministra a diktatura kapitálu

Podrobnosti

Vytvořeno 12. 11. 2014

Twitter

Většinu času se snaží kapitál působit v politice České republiky jako skrytá veličina, o které se přímo nedovídáme a o jejímž vlivu se můžeme jen dohadovat. Někdy nám ale události umožní podívat se na skutečnou politickou a ideologickou moc vykonávanou členy buržoazní třídy - ať už přímo kapitalisty (Babiš, Bakala atd.) nebo skrze jejich placené náhončí. Jednou z takových příležitostí je výměna ministra dopravy a osoba kandidáta na ministerský post, Dana Ťoka.

Odstupující ministr Prachař měl už nyní daleko od toho být nezávislým správcem státního majetku, který zastupuje zájmy lidu. Vlastnictví podílu na přepravní firmě a jeho funkce ve Sdružení automobilových dopravců ČESMAD ukazuje jasně, že reprezentoval především zájmy tohoto kapitalistického sektoru.

Ale už jen první informace, kterou máme o novém kandidátovi na tento post, nás mohou jen překvapit. Ředitel filiálky švédského stavařského gigantu se stává ministrem rezortu rozdávajícího zakázky, z nichž se dobře živil stavební kapitál doteď. Jeho řeči o odpovědnosti a stěžování si na špatně nastavená pravidla nás snad nemohou oklamat.

Ovšem hledejme dál. Zjistíme, že před několika měsíci byl zvolen prezidentem Americké obchodní komory AmCham v ČR. Jde o síť organizací působící po celém světě a prosazující zájmy US kapitálu. Na domácí půdě favorizuje a aktivně financuje republikánské kandidáty a oponuje jakékoliv možnosti garance zdravotního pojištění (včetně bezzubé ObamaCare) pro občany USA a zasahuje do odborových práv. Na úrovni EU prosazuje agresivní Transatlantické partnerství pro obchod a investice (TTIP) vytvářející volný prostor pro vykořisťování korporacemi z EU i USA.

Hvězda nového ministra stoupá dlouhodobě. V roce 1996 je vedoucím české pobočky nadnárodní korporace ABB a mezi roky 2006-2008 působil jako vedoucí průmyslové části finanční skupiny KKCG miliardáře a vlastníka naftových dolů na Moravě Karla Komárka.

Tyto skutečnosti ukazují, že pojem buržoazního státu přestává být abstraktní formulí a je něčím zcela konkrétním, za čím stojí reální představitelé své třídy s reálnými zájmy a různou mírou napojení na zahraniční monopoly a banky. Okřídlenému heslu demokracie nemůže už nikdo věřit. Volební strany jsou běžným předmětem investic, na které sází kapitál vyždímaný z pracujících při dohazování zakázek i při prosazování svých zájmů. Pozice těchto stran na trhu za různých situací stoupá, ale i klesá, jak dnes ukazuje ODS, která díky odlivu investorů nemá ani na to, aby platila státu povinné daně za své zaměstnance. A pak můžeme slyšet pamětihodná moudra do života, jako: "Když před sebou hrnete dluhy, musíte někdy upřednostnit věci, které hoří daleko víc než stát." (citace z idnes.cz)

• < Předchozí
• Další >