Reportáž z Banské Bystrice

Podrobnosti

Vytvořeno 31. 8. 2019

Twitter

Tento rok uběhlo 75 let od zahájení slavného Slovenského národního povstání. Akce v Banské Bystrici se zúčastnili i členové KSM.

Ráno přijíždíme do Banské Bystrice. Nádraží je plné lidí a my s nimi míříme do centra a k památníku. Na náměstí máme sraz se členy organizace Dav dva. Slovenští soudruzi mají všichni na sobě tričko Stop NATO. Takhle míříme k vstupu do areálu. Pár členů Komunistické strany Slovenska tu má transparent, text na něm děkuji Rudé armádě za pomoc povstalcům. Střídám staršího soudruha a chvíli ho držím. Někteří lidé nám děkují, mezi nimi pamětnice povstání a války, jiní procházejí.

Akce se nese v příjemném, ale nijak politickém duchu. Jsou tu stánky s pivem a buřty. Členové spolků vojenské historie mají na sobě uniformy (nechybí jak povstalci, tak Němci). Jsou tu oficiální představitelé Slovenské republiky, zahraniční hosté, ale i lidé z alternativního prostředí. Potkávám tu levicového politologa Eduarda Chmelára, pár členů Vzdoru - Strany práce, panslavisty ze Slávice a členy KSČM. Hodně lidí má na sobě různé pro ruské, socialistické nebo proti euro-unijní symboly. Do toho rodiny s malými dětmi.

Po minutě ticha následuje proslov prezidentky SR, Zuzany Čaputové. Pár lidí na protest píská a volá hanba. Po prezidentčině projevu následují další, mluví o politice, zahraniční hosté i pamětníci. Pozitivně mě překvapil projev Andreje Danka z SNS. Varoval v něm společnost před extrémismem a to jak neonacistickým tak i liberálním. Danko dále vyzdvihl osobnost Gustava Husáka. Projev "levicového" premiéra Pellegriniho byl o poznání slabší.

Odpoledne proběhla vojenská přehlídka. Vláda ukázala svůj arzenál a bojovníky které posílá euro- unijní imperialismus (na Slovensku s ženskou tváří) na ruskou hranici ohrožovat světový mít a bezpečnost v Evropě.

V areálu hrají folklorní soubory, které večer vystřídají rokové a popové kapely. Muzeem prochází tisíce lidí. Lidé pijí pivo, děti si hrají s vojáky. Akce je pod záštitou státu, takže není prostor pro nějakou radikální kritiku společnosti nebo fašismu. Na druhou stranu oslava SNP přilákala tisíce mladých lidí, což je v zemi kde 4% mládeže schvaluje holocaust přece jenom potřeba.

Z příjemného pocitu letní akce mě vytrhli dvě věci. První je skupina mladých neonacistů držící banner s přeškrtnutým srpem a kladivem a cynickým textem o nejapnosti povstalců, kteří svým chováním způsobili reakci německé armády a smrt mnoha Slováků. Ještě cyničtěji na mě však působí stánek Deníku N. Partě mladých hipsterů sekunduje opička slovenských kapitalistů Lorenc, ničitel památníků Rudé armád. Skupinka tu rozdává Deník N a v autě mají vyvěšenou ukrajinskou vlajku s nacistickým heslem Sláva Ukrajině, hrdinům sláva. Přesto, že mnoho lidí se po vlajce překvapeně dívá, nikdo nijak nezasáhne.

Blíží se večer a já mířím na vlak. V nočním vlaku přemýšlím. Akce byla hezká, ochutnal jsem místní pivo a poslechl si pár dobrých skupin. Dnešek byl jako z románu Alberta Camuse, člověk se procházel po hezkém, teplém, letním městě a možná si všiml pár mrtvých, napuchlých krys. Ať už si účastníci těchto "krys" všimli nebo ne, jedno je jisté, nákaza se pomalu vrací.

A. Salajka

• < Předchozí
• Další >