Modrá hrozba v bydlení

Podrobnosti

Vytvořeno 13. 7. 2005

Twitter

Bydlení a jeho úroveň je velmi podstatnou součástí důstojného života. Mělo by to být jedno ze základních lidských práv, ne jenom těžce vydobytá vymoženost, která nemusí mít dlouhého trvání a kterou budete celý život splácet. Koncepce ODS pro bydlení a regionální rozvoj obsahuje celou řadu zarážejících a mylných údajů a návrhů.

V úvodu je uvedeno, že cenová regulace nájemného se týká asi 17% všech bytů a sektor nájemného činí asi 27% ze všech bytů. Z těchto čísel tedy vyplývá, že regulované nájemní bydlení tvoří větší část. To má podle ODS následující negativní důsledky:
 Regulace vede k předraženému nájemnému ve zbývající volné části trhu. Regulace nájemného zajišťuje právě to, co ve „volné části trhu“ není - omezení cen nájemného. Snad je jasné, že právě neregulované ceny toto předražení způsobují. Vlastníkům nájemních bytů zpravidla nezáleží na lidech. Nastaví zkrátka cenu nájemného a počítají s tím, že lidé nechtějí
jít pod most a nehorázné částky za nájemné uhradí i za cenu výrazného sebeomezování.
Výměny bytů, tedy nakládání s majetkem vlastníka bez jeho efektivního souhlasu – souhlas k výměně bytů musí vydat vlastník, tj. městská část, obec či jednotlivec.
Nepřiměřená ochrana neplatičů, kdy musí pronajímatel dlouho čekat na přivolení soudu a potom ještě poskytnout bytovou náhradu – je třeba především rozlišovat situace, kdy dotyčný nájemné platit nechce a kdy ho z objektivních důvodů platit nemůže (nezaměstnanost, dlouhodobá nemoc, úraz s dlouhodobým léčením atd.). V každém případě by tuto situaci měl zhodnotit soud a podle konkrétních okolností rozhodnout. V případě souhlasu soudu má nájemce nárok pouze na přístřeší (což není podle Občanského zákoníku bytová náhrada – ta bude podle rozhodnutí soudu poskytnuta pouze v případech zřetele hodných. Bytovou náhradou se rozumí jednak náhradní byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti a dále náhradní ubytování, kterým se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce.  
Nedostatečná regenerace bytového fondu – při průzkumech bylo prokázáno, že nájemní bydlení v obecních bytech je ziskové. Jestliže obce, resp. městské části svůj bytový fond z větší části nerozprodaly, dostačuje většinou výnos z nájemného k opravám a regeneracím. Naopak při soukromém vlastnictví bytů v nájemním domě se potřebné prostředky shromažďují jen velmi obtížně a vznikají neshody a konflikty mezi jednotlivými vlastníky. Pokud jde o situaci v nájemních domech, které celé vlastní jednotlivec, situace je taková, že lidé nejen platí nájemné, ale na případné opravy musejí doplácet nebo si je hradit zcela.
Dotační programy vedou obce k výstavbě bytů, které neodpovídají místní poptávce a mnohdy jsou dražší než u soukromých investorů. – ODS by zde měla uvést konkrétní případ, protože výstavba nových bytů obcí sice neodpovídá poptávce co do množství (např. v městě Brně bylo postaveno 1555 bytů, právě s využitím dotačních programů.). Naopak ceny bytů stavěné soukromými investory se pohybují tak vysoko, že si je většinou může dovolit jen velmi dobře finančně situovaný občan. Při výstavbě bytů také velmi záleží na výběrovém řízení, event. na jeho zmanipulovanosti.
Nízká mobilita pracovní síly – obsah této teze zřejmě vyjadřuje to, že člověk, bydlící v nájemním bytě s regulovaných nájemným, se nemůže rychle stěhovat z jednoho místa na druhé. To by asi nešlo ani za stavu nájemného deregulovaného, neboť podle předchozích výroků pana magistra Gandaloviče by vlastník bytů měl mít kontrolu nad výměnami bytů, z čehož plyne, že každá výměna chce určitý čas, potřebný k právním úkonům s ní souvisejících. Navíc lidé (alespoň ne většina obyvatel České republiky) nejsou kočovníci, aby se neustále stěhovali z místa na místo.
ODS umožňuje vlastníkům bytů po určitou dobu jednostranně zvýšit nájemné a po uplynutí této doby se stanoví, že všechny nájemní smlouvy musejí být uzavřeny vzájemnou dohodou. Opatření vstoupí v platnost jeden rok po jeho schválení. Jeden rok je dosti dlouhá doba na to, aby vlastník např. většího domu zvedl nájemné nehorázně vysoko a v případě, že mu nájemníci zaplatí, tak na tom velmi zbohatl. V opačném případě bude na nájemníky vedeno exekuční řízení nebo budou zkrátka vystěhováni. Nájemné v tomto období lze také jednostranně zvýšit v případě zvýšení kvality bydlení a zateplení domu. Starat se o byty, domy je povinností vlastníka a zákon by neměl umožňovat, aby nájemné mohlo být zvýšeno jen proto, že majitel splnil svoji povinnost a například vyměnil okna či opravil odpady.
Ochrana nájemců spočívá ve stanovení výpovědní lhůty jednoho roku v případě, že nepřistoupí na zvýšené nájemné, resp. neuzavře na konci neregulačního období smlouvu o nájmu dohodou. Nájemce tady musí zaplatit a pokud na to nemá prostředky, má pouhý 1 rok na to, aby si hledal jiné bydlení, pravděpodobně v horších podmínkách, vynaloží finanční náklady na stěhování, v lepším případě ale dokonce zůstane v tom samém městě. Lhůta je prodloužena na dva roky pro osoby starší 60 let, invalidy a rodiny s dítětem mladším 2 let. Jak solidární. Je ovšem otázkou, zda pronajímatel musí v tomto období plnit své povinnosti vůči nájemníkům (např. opravu poruch nejrůznějšího charakteru). Zřejmě by měl, ale kdo mu zabrání v opaku? Soud? Lidé v tak vážné životní situaci jistě nebudou mít finanční prostředky na právního zástupce, na rozdíl od pronajímatele.
Bytová náhrada se po uplynutí výpovědní lhůty neposkytuje. Tím nám ODS vzkazuje – běžte bydlet ne tam, kde je to důstojné, nýbrž tam, na co vám stačí kapsa. Jinak si dělejte co chcete, máte přece svobodu.
V případě nezaplacení nájmu více než 3 měsíce bude možná výpověď ze strany pronajímatele bez přivolení soudu a bez bytové náhrady. 3 měsíce jsou značně krátké období, zvláště v době, kdy občan ani neví, zda dostane výplatu. Je až obdivuhodné, s jakou upřímností je nám předkládána ve výše uvedené citaci celá asociální koncepce „deregulace a svobody nájemníka.“ Každý z autorů této koncepce by si měl povinně na
pár let vyzkoušet život neprivilegovaného občana v zemi, kde vládne ODS a její Modrá šance. Zažije tolik svobody, že už o ní nebude chtít slyšet ani slovo.
Následující příklad je uveden na konci podkapitoly řešení sociálních dopadů cenové deregulace.
Občan pobírá příjem ve výši 6 tis. Kč, platí nájem (i se službami) 5 tis. Životní minimum je 2300 Kč. Dávkový specialista posoudí oprávněnost výdajů na bydlení a stanoví, po jakou dobu bude osoba dávku pobírat. V tomto případě by dávka činila 5000 – (6000 – 2300) = 1300 a byla by vyplácena např. po dobu půl roku či tak dlouho, jak lze rozumně předpokládat, že si je osoba schopna najít levnější bydlení. Tak je dávka již v současné době dle platného zákona vyplácena.
Výborně, zaplatíme 90% těžce vydřené výplaty za nájemné, aby někdo jiný na nás zbohatl a mohl si žít „na úrovni.“ Protože však „moudrá“ ODS ví, že by jim pak populace pravděpodobně pomřela hlady, milostivě přizná pár korun, aby se občané mohli alespoň najíst. Bude provedena změna dalších zákonů, které zabraňují uvolnění trhu s byty, např. povinnost zaplatit daň z příjmu v případě, že vlastník prodá byt dříve než za dva roky po nabytí. Příležitost pro ty, kdo umí využít lidské nouze. Vlastník bytu, který se dostane do tíživé finanční situace, jej prodá za nižší cenu. Nový nabyvatel byt potom okamžitě prodá za cenu vyšší. Vznikne tím zřejmě nové odvětví podnikání, ale již to nebude černý trh s byty, ale zcela legální způsob, jak bezpracně získat nemalé částky peněz.
 
Dalším bodem koncepce ODS pro bytovou politiku je zrušení Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB). Stát se nemůže zříci odpovědnosti, nemůže mu být jedno, jak je uspokojována základní lidská potřeba bydlet. Právě jedním z projevů státu je SFRB. Postupné zrušení SFRB by přineslo mnohé komplikace, jeho činnost se netýká jen samotného bydlení. Své prostředky může používat nejen k výstavbě a revitalizaci bytů, panelových a bytových domů, ale také k poskytování úvěrů pro mladé domácnosti do výše 200 000, poskytování dotací obcím postiženým povodněmi. Konkrétně tyto povodňové dotace činily v roce 2002 271 800 000 korun. Dále může své prostředky poskytnout pro saturaci bytové potřeby při živelných pohromách, poskytování dotací obcím k úhradě nákladů spojených s opravami nebo modernizacemi bytů, značné prostředky jsou poskytovány i na výstavbu domů s pečovatelskou službou a bezbariérové domy.
Dalším bodem v koncepci bydlení je zjednodušení stavebního řádu – bude tedy zřejmě zrušeno stavební řízení, nutnost žádat o stavební povolení, nutnost vyjádření všech účastníků stavebního řízení (sousedů, obce..) Pokud pozemek vedle Vaší nemovitosti nebude územním plánem určen pro jiný účel, může si ve Vašem sousedství postavit kdo chce co chce a nikoho nesmí zajímat, že nově vzniklá nemovitost Váš dům zastiňuje, narušuje statiku apod. Obce zcela ztratí možnost ovlivňovat urbanismus.
Omezení ochrany zemědělského půdního fondu jen na skutečně nutné případy – přesně podle plánu Evropské unie celou naši zem zastavíme krabicovitými stavbami, průmyslovými zónami, hypermarkety atd. Jakmile se stavba přestane investorovi vyplácet, opustí a zničenou půdu již nikdo neobnoví, snad jen za cenu velkých finančních nákladů. Zemědělské produkty budeme poté dovážet ze zemí EU.
Co navrhujeme my?
KSM se domnívá, že právo na bydlení nedílně patří k základním lidským právům. Především pro mladé lidi je však dnes sehnání solidního a hlavně finančně dostupného bydlení takřka nemožné. Od roku 1990 totiž v České republice prakticky neexistuje státní bytová politika a přirozený úbytek bytových jednotek je tak vyšší, než nová výstavba. Města nad 50 tisíc obyvatel zaostávají v bytové výstavbě nejvíce, ačkoliv právě zde jsou problémy s bydlením největší. To se následně projevuje v cenách bydlení. Například v Praze vzrostlo nájemné v devadesátých letech minulého století zhruba o 1500 procent, v celé republice potom o 900 procent. Průměrné příjmy se však zvýšily pouze čtyřikrát. Mladí lidé tak mají značně omezené možnosti začít bydlet samostatně a budovat základy rodiny.
Jsme přesvědčeni, že sociální spravedlnost a sociální jistoty nejsou přežitkem. Princip solidarity nesmí zmizet z povědomí našich občanů. Jsme si vědomi, že sociální stát představuje jen dílčí reformu kapitalistického systému. Jsme pro takovou modernizaci sociální politiky, která upevňuje, nikoliv oslabuje sociální jistoty lidí.
Stěžejním zájmem je řešení bytové otázky, především výstavbou bytů stavebními bytovými družstvy a jinými neziskovými společnostmi a výstavbou nájemních bytů s účastí obce. Souhlasíme s legislativní podporou a dotačními programy vlády a Státního fondu rozvoje bydlení v takovém rozsahu, aby přibývalo nejméně 50 000 bytů ročně, zejména pro mladé domácnosti. Pomoc státu je potřebná i při odstraňování závad a modernizaci starších domů. Navrhujeme povinné ukládání výnosů z bytového hospodářství jako základního zdroje pro financování jeho oprav a modernizace. Současná výše regulovaného nájemného stačí na údržbu, ve větších městech i na modernizaci domů a přináší zisk. Nepovažujeme proto za nutné, a už vůbec ne za sociálně únosné, zvyšovat nájemné. Výše plateb za bydlení, tj. za nájemné i služby, by neměla překročit 25 % životních nákladů občanů. Podporujeme zejména výstavbu sociálních bytů, ale zároveň požadujeme, aby byl zákonem stanoven standard kvalitního bydlení, od kterého by se odvozovala výše sociální dávky na podporu bydlení. Prosazujeme vytvoření seznamu všech volných bytů a domů a pořadníku pod demokratickou kontrolou veřejnosti a podporu další bytové výstavby.

Z materiálu „Lidé proti modré hrozbě“

{moscomment}

• < Předchozí
• Další >