Zveřejňujeme text protestu redakce italského komunistického magazinu Marx XXI proti kriminalizaci skupiny diskutujících, včetně komunistického politika Josefa Skály, se zdůvodněním diskuze nad otázkami ohledně vraždy polských důstojníků během druhé světové války a diskuze nad interpretací, kterou šířil nacistický ideolog Goebbels. I Komunistický svaz mládeže čelil mimo jiným útokům i této zámince v podobě zveřejňování textů o minulosti, viz Prohlášení KSM k novému pokusu o kriminalizaci mladých komunistů, a k protestu se připojujeme.
Historie u soudu. 1. února proběhne v Praze soudní proces s Josefem Skálou a českými intelektuály, kteří byli obviněni ze vznášení pochybností o vinících katyňského masakru.
31. října 2022 samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Tomáš Hübner vydal příkaz na tři osoby - známého marxistického intelektuála a bývalého místopředsedu Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) Josefa Skálu spolu s Vladimírem Kapalem a Jurajem Václavíkem, k 8 měsícům odnětí svobody, podle článku 405 trestního zákoníku České republiky za zpochybnění verze, která přisuzuje katyňský masakr (zabití tisíců polských válečných zajatců na území SSSR obsazeném wehrmachtem v létě 1941) sovětskému vedení.
Dva roky předtím, 2. července 2020, se všichni tři zúčastnili veřejného diskusního fóra, které na žádost posluchačů uspořádal portál https://svobodne-radio.cz/ a které se týkalo katyňského masakru, jenž se stal jedním z hlavních témat protisovětského a antikomunistického tažení politických a společenských sil, které se dostaly k moci v roce 1989 a jejichž verze faktů viní z přípravy a provedení zločinu Sověty. Tuto verzi, založenou na analýze dokumentů a důkazů dostupných do roku 2020, zpochybňují badatelé a vědci z různých zemí, kteří ji připisují nacistickým okupantům1.
Ve fóru ze dne 2. července 2020 J. Skála zdůraznil, že cílem je podnítit další diskusi bez dogmatických prohlášení. Ani on, ani ostatní řečníci masakr polských vězňů nepopírali, nezpochybňovali, ani jej nijak neschvalovali či neospravedlňovali. Pouze se zapojili do debaty, která trvá již více než tři čtvrtě století, o přisouzení odpovědnosti. Jejich chyba spočívá v tom, kde se postavili proti verzi, která je dnes vydávána za nedotknutelný kánon, a argumentovali odkazem na prameny a dokumenty, včetně těch, které se objevily v archivech v období po rozpadu SSSR. Vysílání se setkalo s mnoha pozitivními komentáři a nevyvolalo žádnou kontroverzi.
Dne 18. března 2022, tedy téměř po dvou letech, byli všichni tři účastníci fóra předvoláni Národní centrálou boje proti organizovanému zločinu Policie ČR k podání vysvětlení. Jednalo se o počáteční fázi trestního řízení, které vyvrcholilo 31. října osmiměsíčním rozsudkem, proti němuž se odvolali.
SOUDNÍ ŘÍZENÍ SE USKUTEČNÍ 1. ÚNORA 2023.
Sdružení PRAK (Proti represi a kriminalizaci) upozorňuje na některé "náhody", které odhalují instrumentální politické využití článku 405 českého trestního zákoníku. Měsíc před zahájením trestního řízení oznámil Josef Skála svůj záměr kandidovat v prezidentských volbách. Obvinění zasáhlo do prezidentské kampaně a sběru 50 000 podpisů potřebných k podání kandidatury. Navíc patří k nejaktivnějším aktivistům hnutí za mír a proti NATO, které se účastnilo masových podzimních demonstrací v Praze a dalších centrech země. Trestní zákoník byl použit proti němu a opozičnímu politickému hnutí, jehož je aktivním členem, s cílem omezit jeho politickou akceschopnost.
V roce 2000, krátce po oficiálním vstupu Maďarska, Polska a České republiky do NATO (12. března 1999), byl přijat zákon, který do trestního zákoníku z roku 1961 zavedl článek 261a, který spojuje nacistické a komunistické zločiny:
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
V novém trestním zákoníku, který vstoupil v platnost 1. ledna 2010, se pak stane článkem 405. Tato formulace - stejně jako jiné v trestních zákonících bývalých socialistických zemí, jako je Litva, Polsko, Slovensko a Maďarsko2 - ponechává široký prostor pro uvážení a libovůli soudnímu orgánu, který se mění v nejvyšší vědeckou autoritu, strážce nezpochybnitelné pravdy, jejíž zpochybnění vede k odnětí svobody. V zemích "svobodné" EU se vrací středověký inkviziční tribunál.
Kriminalizace historické zkušenosti komunismu se mohla prosadit v novém politicko-právním přístupu některých západních zemí v 90. letech 20. století - Francie (1990), Rakousko (1992), Německo (1994), Belgie (1995), Lucembursko (1997)3 - které považovaly za nutné, aby by se popírání holocaustu bránilo prostřednictvím trestního zákoníku, a to v soudních síních namísto univerzit a ve veřejné diskusi. Cestu, kterou velká část badatelů a historiků kritizovala pro její předvídatelné převrácené účinky. Stefano Levi Della Torre například napsal, že je "nenormální trestat zákonem zločiny názorů, a to i proto, že se tím nepřímo navrhuje, aby existovala oficiální pravda schválená zákonem. Zákonná lež předpokládá zákonnou pravdu, což je myšlenka známá inkvizicím a totalitám a nepřátelská demokracii a vědeckému výzkumu. Odstranění zlovolné lži zákonem otevírá také průlom do oblasti ústavních práv, o kterém se neví, kde skončí. Proti zcestným a špatně míněným názorům a teoriím je třeba aktivně bojovat na půdě kulturních bitev"4.
Za více než třicet let od roku 89 se v EU prostřednictvím nepřetržitého a stále tvrdšího mediálního nátlaku antikomunistických a protiruských nacionalistů z bývalých socialistických zemí střední a východní Evropy a extremistických ideologů NATO prosadil nový historický narativ, která převrací tu, která - při vší krutosti studené války - uznala velkou historickou hodnotu spojenecké protinacistické koalice a zásadní a nepostradatelný přínos Sovětského svazu k vítězství nad nacistickým fašismem. Pečetí tohoto nového narativu se stala rezoluce Evropského parlamentu z 19. září 2019 "Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy"5 , která zbavuje veškerou hodnotu mezinárodní protifašistickou alianci tím, že sloučila nacistické Německo a SSSR v odsouzení bez odvolání, poukázala na ně jako na spoluodpovědné (s poněkud větším důrazem na Rusy) za vypuknutí druhé světové války a veškeré truchlení, které následovalo, a odkazuje na liberální demokracii jako na maják a osud národů Evropy. Na tomto základě může fungovat nová inkvizice 21. století, která uvězní každého, kdo vznese byť jen důvodnou pochybnost o dějinách psaných a schvalovaných vládnoucími politickými silami.
Obvinění a odsouzení Josefa Skály a dalších řečníků na katyňské debatě 2. července 2020 překračuje stejně široké meze a velkou volnost (se snadným sklouznutím ke svévoli), kterou česká trestní legislativa dává policejním orgánům a soudci, jak to odsoudila skupina demokratických právníků a právniček v nepřímém dokumentu, který konstatoval, že v programu z 2. července 2020 se neobjevil sebemenší emocionální exces nebo výroky, které by dnes mohly kohokoli urazit nebo ponížit, ohrozit jeho práva nebo hodnoty a normy demokratické společnosti. Rozhlasová diskuse o zločinu před 80 lety nabídla veřejně dostupné výsledky seriózních vědců; žádný z předložených argumentů nebyl bez doložitelného zdroje. Program byl tedy zcela v souladu s tím, co svobodě projevu zaručuje platná Ústava ČR a Listina základních práv a svobod.
Obvinění a odsouzení tří hlasatelů je znepokojivým precedentem a dalším krokem k tomu, aby se EU stávala stále netolerantnější vůči odlišným názorům a ještě více se rozcházela se zásadami svobody, které tak hlasitě hlásá na každém kroku.
Solidarita s obviněnými v Praze a snaha o jejich úplné osvobození nyní nabývá hodnoty obecnějšího boje v EU za obranu svobody projevu a politické schopnosti proti represím.
Poznámky
1 Aktualizované shrnutí najdete v knize GROVER FURR, The Katyn Massacre: A Re-examination in the Light of Recent Evidence, in: "Cultural Logic: Marxist Theory & Practice", svazek 24 (2020), s. 37-49, na https://ojs.library.ubc.ca/index.php/clogic/article/view/193976.
2 Srov. k tomu CAJANI, L. (2012). Trestní zákony o historii: Případ Evropské unie, "Historein", 11, 19-48. https://doi.org/10.12681/historein.138.
3 Viz 6 ragioni per non punire il negazionismo [6 důvodů, proč netrestat popírání], 30. října 2010, na http://www.hakeillah.com/5_10_01.htm. Viz také mimo jiné Contro il negazionismo, per la libertà della ricerca storica [Proti popírání, za svobodu historického bádání], podepsané v roce 2007 stovkami akademiků a vědců, publikované ve "Storicamente", 2 (2006), https://storicamente.org/02negazionismo.
4 Viz v této souvislosti mimo jiné články Joao Arsenia Nunese a Enrica Marii Massucciho v časopise "MarxVentuno" č. 2-3/2021, s. 241-262.
Překlad KSM
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.