Kdo je za pražským summitem ?Za demokracii na Kubě?

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 11. 2004

Twitter

V době, kdy budu dopisovat tyto řádky, sejde se v Praze tančící vždy v rytmu kontrarevoluční symfonie dirigované z Washingtonu nesourodá skupina politických oportunistů a zběhlých "levičáků", agentů a páté kolony s dlouhou historií služby imperialismu, falešných demokratů a rádoby bojovníků za lidská práva, podílejících se na novém protikubánském tažení. Dne 17. září bude v tomto městě zahájen donebevynášený summit s názvem „Za demokracii na Kubě“, zaštítěný přímo Mezinárodním výborem pro demokracii na Kubě (CIDC), bastardem s krátkým politickým životem a obskurními úmysly...

Jednání, naplánované na 17. - 19. září v sídle Senátu České republiky ve Valdštejnském paláci, bylo svoláno českým ministrem zahraničí Cyrilem Svobodu a předsedou senátu Petrem Pithartem. Pan Pithart, expert na výrobu spektáklů, které mohou vzbudit leda úsměv, očekává od tohoto setkání přesvědčivější výsledky, než ty, jichž se mu podařilo dosáhnout, když se nechal zavřít ve vězeňském mundůru do klece, aby získal sympatie veřejnosti pro skupinu osob působících v žoldu Spojených států a odsouzených za svou kontrarevoluční a destabilizační činnost do vězení.
Svoláni naléhavě, aby realizovali špinavou politiku izolace Kuby vypracovanou Bílým domem v rámci jeho čerstvého Programu pro nenásilný přechod k demokracii na Kubě, sjeli se do Prahy činovníci, počínaje starými „disidenty“, experty na destabilizaci, lži a rozvracení pořádku a konče zkorumpovanými politiky a porušovateli lidských práv, maskovanými pro tuto příležitost za humanisty a demokraty. Bude zde jak bývalý španělský premiér José Maria Aznar, tak bývalý chilský prezident Patricio Aylwin, bývalý uruguayský prezident Luis Alberto Lacalle, bývalý kostarický prezident Luis Alberto Monge, dále český exprezident Václav Havel, kanadský expremiér Kim Campbell, bulharský expremiér Filip Dimitrov spolu s viceprezidentem Evropského parlamentu Edwardem McMillanem Scottem.
Scházet nemohly ani další osobnosti z temné kontrarevoluční a ultrakonzervativní historie, jako bývalá americká státní tajemnice paní Madelaine Albrightová, švédská europoslankyně Cecilia Malmstromová, či bývalá ruská „disidentka“ Jelena Bonnerová. Spolu s nimi pak známí agenti jako Polák Adam Michnik, Tomáš Pojar a Carlos González z české organizace Člověk v tísni, či Liduine Zumpolle z holandské organizace Cuba Futuro. Přirozeně nemohli chybět spisovatelé, kteří zaprodali své pero stejným lidem, které kdysi nesměle kritizovali, aby pak upadli do nechutného politického oportunismu, např. Peruánec Mario Vargas Llosa, Mexičan Enrique Krauze či Argentinec Marcos Aguinis.
Jednání se účastní několik zástupců mafiánských skupin z Miami, např. Leopoldo Fornés, člen Kubánského výboru za lidská práva, v jehož čele stojí prolhaný oportunista Ricardo Bofill.
Co sledují tito pánové a dámy svým vychvalovaným summitem?
Jejich cíl je všem jasný. Snaží se zostřit izolaci Kuby za použití stále stejných otřelých a neudržitelných argumentů, že jsou na ostrově porušována lidská práva a demokratické svobody. Celá tato kontrarevoluční pátá kolona zapadající do rámce protikubánské strategie USA a těšící se jejich podpoře servilně přisluhuje nové eskalaci americké provenience.
Přes nucenou izolaci, k níž se jí snaží odsoudit, si však pravda skrytá na dně hluboké propasti najde cestu na světlo denní. Za onou zdánlivou péčí o kubánský lid a jeho práva se skrývá faleš a čachry, odporná manipulace a špinavý oportunismus, ideologická nenávist a ambice. Abychom pochopili, jakýmiže obránci demokracie, svobody a lidských práv jsou ve skutečnosti tito lidé, stačí analyzovat některé údaje zveřejněné organizací Amnesty International v její „Zprávě z roku 2004“, která obsahuje téma porušování lidských práv v období od ledna do prosince 2003, či jiné prameny.
Zapomněl snad pan Patricio Aylwin např. že OSN, cestou Výboru pro kontrolu plnění Konvence proti mučení žádala Chile, aby zrušilo Zákon o amnestii vydaný Pinochetem na ochranu zločinců, kteří utopili chilské domovy v žalu? Proč ponechal tento zákon v platnosti po celou dobu své vlády? Zapomněl snad také, že během jeho vlády upozornil Ekumenický výbor pro lidská práva v Latinské America (ICCHRLA) na čtyři desítky případů mučení spáchaných četnictvem či jinými policejními orgány?
Zdá se, že pan Aylwin zapomněl, že členové jeho vládní Křesťansko-demokratické strany, ale také Křesťansko-demokratické mládeže Chile v té době přiznali, že v zemi nadále existuje mučení.
Proč se tedy pan Aylwin vměšuje do falešné války proti Kubě, když se na jeho vlastním dvorečku dosud páchají na občanech těžké zločiny? Zpráva Amnesty International uvádí v souvislosti s Chile následující:
Podmínky vazby zdaleka neodpovídají požadavkům mezinárodních norem a existují zprávy o špatném zacházení se zatčenými.
Domorodé obyvatelstvo nadále naléhá na reformu zákonů o půdě a na dodržování svých ekonomických, sociálních a kulturních práv.
Ve zprávě z červencové návštěvy Chile zdůraznil zvláštní zpravodaj OSN pro stav lidských práv a základních svobod domorodého obyvatelstva, že pokračuje ekonomická a sociální marginace domorodých komunit a kriminalizace domorodých hnutí sociálního protestu za pomoci „protiteroristického“ zákona. Zpravodaj doporučil soudní revizi případu dvou předáků komunity Mapuche.
Byly zaznamenány zprávy o špatném zacházení s vězni ze strany příslušníků vězeňské služby (četnictva). Podmínky vazby včetně přeplnosti cel, nadále zavdávají důvody k obavám a v některých věznicích nejsou plněny mezinárodní normy.
Jak vidno, pan Aylwin by měl svou starost o svobodu, demokracii a lidská práva věnovat nejprve Chilanům. Otočit se zády k problémům svého národa a namísto toho se vrhnout do křížového tažení plného lží a pomluv proti Kubě je nejen odporné, ale i krajně nečestné a kruté.
Dalším z vášnívých „pečovatelů“ o situaci vězňů na Kubě je uruguayský expresident Luis Alberto Lacalle. Tento pán trpí stejnou slepotou jako jeho chilský kolega. Učinil snad pan Lacalle během své vlády něco, aby byly souzeny případy mučení nejlepších synů jeho národa nebo zrušen Zákon o promlčení trestnosti státu z roku 1986, jehož smyslem bylo ochránit vrahy a zločince?
Pan Lacalle byl, mimochodem, přímo zodpovědný za masakr v Jacinto Vera, při němž zahynuli Fernando Morroni a Roberto Facal a byly zraněny stovky lidí. Nikdy ani nepozvedl prst, aby ukázal na viníky, k nimž patřil zejména jeho ministr vnitra Angel María Gianola, a aby je postavil před soud. Lacalle byl rovněž zodpovědný za masové zatýkání, vypovídání a mučení baskicko-uruguayských občanů v jeho zemi v roce 1992.
Jak vidno, pan Lacalle postrádá čest a právo stavět se do pozice případného obhájce lidských práv Kubánců a soudce toho, co se tam odehrává, když byl až po uši zapleten do činů znamenajících porušování lidských práv Uruguayců, vražd a mizení osob. Nebyl ani schopen poukázat na to, že i dnes, v době vlády Jorge Battleho, dochází k protiprávnímu zatýkání a mučení.
Další žalobce Kuby na tomto summitu falše a pomluv je bývalý bulharský premiér Filip Dimitrov. I tento pán odmítá kritiku stavu lidských práv ve své zemi. Zpráva Amnesty International však uvádí:
Životní režim osob s duševní poruchou žijících v sociálních zařízeních byl často nelidský a ponižující. Mnohé z těchto osob byly šikanovány jiným pacientem nebo personálem, v některých institucích se používalo nepřípustných praktik znehybňování a izolace. Byl zaznamenán velký počet zpráv o hrubém zacházení a mučení zadržených policií a nejméně jedna osoba zemřela za rozporných okolností za přítomnosti dozoru. Obětmi byli často členové romské komunity, někdy děti. Státní agenti, kteří se takového jednání dopustili byli zřídka předáni justici. Nejméně tři osoby postřelené policisty zemřely a další byly zraněny policejními agenty, kteří použili střelných zbraní v rozporu z mezinárodními normami o používání síly.
Během vlády tohoto pána byly spáchány na cikánech a duševně chorých desítky takových činů, silně připomínajících fašistickou ideologii a xenofobii, jež kdysi přivedla Evropu do zkázy a stála život desetitisíce bulharských občanů. Může tedy někdo jako on volat po lidských právech na Kubě? Odpověď je nasnadě.
Ani organizátoři summitu se v České republice nevyhnuli porušování lidských práv a nemají vlastní dvoreček uklizený. Zmíněná zpráva Amnesty International z roku 2004 uvádí v této souvislosti:
Členové romského etnika byli nadále diskriminováni v různých oblastech života, přestože vláda přijala některá pozitivní opatření. V lednu vyjádřil Výbor OSN pro práva dítěte politování, že některá z jeho doporučení nebyla dostatečně uplatňována. Týkalo se to mimo jiné rozvoje uvědomovacích kampaní cílených na omezení diskriminačních praktik proti Romům a nastartování speciálních programů ke zlepšení životní úrovně, vzdělání a zdraví romských dětí. Výbor vyjádřil rovněž obavu v souvislosti s příliš vysokým počtem romských dětí, které nadále chodí do škol určených pro děti s obtížemi v učení, tzv. speciálních škol, a s diskriminací ilegálních přistěhovalců a některých běženců v přístupu ke vzdělání.
V srpnu vyjádřil Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace obavy v souvislosti s „přetrváváním rasově motivovaných násilných činů a činů podněcujících nenávist a dále s přetrváváním netolerantnosti a faktické diskriminace zejména vůči romské menšině“, a dále s nepřiměřeně vysokým ukazatelem nezaměstnanosti mezi Romy. Výbor doporučil uplatňovat efektivněji stávající legislativu.
Řada zpráv zaznamenala případy špatného zacházení s Romy ze strany policie. Velmi málo z těchto incidentů bylo nezávisle a nestranně vyšetřeno. Systém vyšetřování oznámení podaných na agenty policie nesplňoval požadavky na nezávislost a nestrannosti v souladu s mezinárodními normami lidských práv, ani doporučení Výboru proti mučení a Výboru OSN pro lidská práva. Dokonce i v případech, kdy byli policisté shledáni vinnými ze závažných tretných činů, byly jim vyměřeny lehké tresty....
V některých psychiatrických klinikách a centrech sociální péče byla podle zpráv místních nevládních organizací používána k omezení pohybu tzv. „klecová lůžka“. Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví zjistilo, že ze 600 lůžek na psychiatrické klinice v Jihlavě je 60 „klecových“ a že v nich bylo umístěno k omezení pohybu během roku 2002 416 pacientů. Centrum pro pomoc mentálně postiženým zase zjistilo v jiné instituci 17 „klecových lůžek“ a dvě dětské postýlky „se sítí zabraňující pádu dětí“. V jedné postýlce s kovovými tyčkami a zámkem bylo umístěno sedmi či osmileté dítě s těžkým duševním a fyzickým postižením. Nezdálo se, že by na ně někdo dohlížel či že by bylo jakkoli léčeno
Používání „klecových lůžek“ a odmítání vhodné rehabilitace a pomoci postiženým dětem se řadí mezi kruté, nehumánní a ponižující zacházení a porušení mezinárodního práva a zásad dobré profesionální praxe. České Ministerstvo práce a sociálních věcí přiznalo, že se „klecových lůžek“ používá, avšak poukázalo současně na skutečnost, že žádný zákon tuto metodu omezení pohybu výslovně nezakazuje, a na rozpočtová omezení znemožňující najmout dostatek kvalifikovaného personálu.
Jak je patrno, hostitelé této hanebné akce, pan Svoboda i kašpárek Pithart, stejně jako Václav Havel a Tomáš Pojar postrádají stud, když chtějí soudit Kubánce za jejich legitimní postup, zatímco sami jsou zapleteni do vážného porušování lidských práv.
  I pan José María Aznar nese zodpovědnost za vážné porušování lidských práv ve své zemi. Stačí uvést několik úryvků ze zprávy Amnesty International jako důkaz:
Mnoho inmnigrantů se utopilo při pokusu přeplavit se po moři ze severu Afriky do Španělska. Někteří zadržení oznámili případy mučení a špatného zacházení. Evropský výbor pro předcházení mučení a nelidského či ponižujícího zacházení a trestů (CPT) tvrdě kritizoval neustálou absenci základních ochranných opatření, jež by zabraňovala špatnému zacházení s osobami zadrženými na základě protiteroristické legislativy. Nový zákon naopak prodloužil na více než dvojnásobek maximální dobu pro zadržování v izolaci. Vláda nadále kategoricky popírá existenci mučení. Existuje riziko, že nezletilí cizinci bez doprovodu, ve věku 16-18 let, budou vyhoštěni v rozporu s mezinárodním právem. Existují neustálé stížnosti na špatné či kruté, nelidské a ponižující zacházení v domovech pro nezletilé. Cca 100 žen zemřelo na následky násilí páchaného na ženách.
Může se tedy tento zapřísáhlý nepřítel Kuby, bezpodmínečný přisluhovač Spojených států a miamské mafie stát soudcem Kubánců, když se mladí lidé a ženy v jeho zemí stávají obětí brutálního mučení?
Ani ostatní účastníci summitu „Za demokracii na Kubě“ nemají svědomí čisté. Ani jeden z nich nepohnul prstem, aby obvinil Spojené státy z hrubého porušování lidských práv v jejich věznicích a žalářích, kde jsou vězněny tisíce Afgánců, Iráčanů a občanů třiceti dalších národností. Pročpak se neujali organizace summitu, který by pranýřoval zločiny páchané Spojenými státy po celém světě ve jménu falešné a oportunistické doktríny boje proti terorismu?
Analýza skutečných postojů těchto lidí, spojených s diskriminačními činy a mučením, vraždami a mizením občanů, je vylučuje z role soudců v kubánské kauze. Člověk musí být příliš cynický, aby se mohl ohánět věcí spravedlnosti, svobody a lidské důstojnosti, které sám bez skrupulí pošlapával. Taková je bezpochyby skutečná tvář našich žalobců. Myslím, že dalších komentářů netřeba.

Percy Francisco Alvarado Godoy
Guatemalský spisovatel

{moscomment}

• < Předchozí