Nelze říci, že bych byl rozhodnutím prezidenta Klause jmenovat pana Topolánka předsedou vlády zvlášť překvapen. Prezident tím rozehrál jen další kolo šachové partie, během které se snaží Občanskou demokratickou stranu dostat ke kormidlu...nebo možná správně řečeno ke korytu. V každém případě jeho dříve deklarovaná nestranickost definitivně padla a i slepému je jasné za koho kope. Skutečností, která je pro běžného pozorovatele politického dění zarážející, ovšem je značná adaptabilita předsedy sociálních demokratů Paroubka na měnící se situaci. Paroubek zprvu vykřikoval cosi o konci demokracie, pak se snažil silácky podtrhnout Topolánka tím, že mu odloudí příslibem naplněných koryt z jeho „trojspolku“ nejslabší- lidovecký- článek a nyní nasazuje beránčí výraz a říká, že novou vládou by mohla být nějaká forma velké koalice občanských demokratů a ČSSD.
Podmínky, které si v této souvislosti klade, jsou spíše personálního rázu a na veřejnost mají mít vyloženě jen propagandistický dopad. Není přeci důležité, zda ministrem vnitra bude Langer, či někdo jiný. Podstatné je, jak vláda jako celek naplňuje zájmy lidu. Snahy vydávat personální stránku, tedy odstranění nejvíce zprofanovaných jedinců, za politiku pro lidi, je skutečně naivní a útočí to na inteligenci voličů. Topolánek se zatím tváří tajemně. Lidovci politikaří a zelení jsou víceméně bezmocní.
Bohužel nás, komunisty, musí trápit, že v okamžiku, kdy se s vládními posty kupčí jako na trhu, dochází k maximálně nedůstojnému jednání všech zúčastněných a odhaluje se, že v podstatě již není nikdo, kdo by nesledoval jen vlastní mocenské a prospěchářské cíle, nemáme žádnou možnost do dění zasáhnout a ukázat pravou tvář současné politiky. Zůstáváme stále zavření na sekretariátech, diskutujeme ve svých stranických organizacích, ale výstupy na veřejnost jsou minimální!!!
Kdo tedy řekne lidem jasně, že Paroubek si nyní zachování „cti“ sociálních demokratů vykupuje jen propagandistickými požadavky, zatímco se již třese na- alespoň do předčasných voleb trvající- velkou koalici? Nějaká forma spoluvlády ODS a ČSSD je samozřejmě jednou z nejčernějších variant. Sociální demokracie je schopna celkem bez problémů hodit přes palubu svůj alespoň na oko levicový program, vyměnit jej za úlohu nohsleda ODS, a jít cestou zrady zájmů lidu této země. Varuji před touto v historii již mnohokrát prokázanou flexibilitou sociálních demokratů, kteří neváhali, hodilo-li se jim to do krámu, podporovat i imperialistické války kapitalistických velmocí v dvacátém století. Současná politická situace nemá příliš východisek.
Osobně se domnívám, že pan Topolánek ve finále použije kouzelnou frázi státotvornosti a přeci jen na nějakou formu participace ČSSD na vládní moci přistoupí. Zbaví se tak nepohodlných a především nevyzpytatelných malých stran a v podstatě dostane volnou ruku. Bude si ji sice muset vykoupit, ale s ohledem na současnou Paroubkovu rétoriku se bude směrem k veřejnosti jednat spíše jen o formální ústupky. A samozřejmě také o ústupky ve smyslu přepuštěných prebend a požitků, o čemž se veřejnost obvykle nedovídá, ale ve skutečnosti to při současných jednáních zřejmě hraje nejpodstatnější roli.
Pan Topolánek tedy zahajuje „druhé kolo“. Uvidíme, nakolik se současná situace odblokuje, ale nedělejme si iluze, v zájmu lidu této země jednání našich politických špiček není. To musíme sdělovat lidem a s tím musíme vyjít i za dveře našich stranických sekretariátů. Čas dozrál a minulost ukázala, že podpora sociálních demokratů se nám nevyplatila. Má-li být budoucnost skutečně levicová, musíme vyrazit vlastní cestou.
Daniel Rovný
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.