Radar v Brdech: riziko nebo zbytečné obavy?

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 3. 2007

Twitter

Výstavba radaru. Že by takto vypadal malý, bezvýznamný radar, jak je mnohdy předkládáno naši veřejnosti? Americká vláda je připravena umístit v České republice radar a v Polsku protiraketovou základnu. Vládní špičky, prezident Klaus a zástupci opozice posoudili, zda americký radar je pro Česko bezpečnostním rizikem. Bezpečnostní rada státu vzápětí dala radaru zelenou - spustila přípravné kroky k tomu, aby mohlo padnout rozhodnutí o umístění radarové základny v Česku. Začíná tedy proces, v němž má být projednáno tisíce detailů, na jehož konci bude učiněno rozhodnutí, zda budeme souhlasit s umístěním radarové základny v Česku, konkrétně ve Vojenském újezdu Brdy. 

Souhlas vlády nestačí, protože vybudování základny by znamenalo i příchod cizích vojáků na území republiky, souhlas by tak musely dát i obě komory parlamentu. Referendum o umístění radaru prý není nutné, protože otázka bezpečnosti republiky se nemá řešit referendem. Přitom všechny ankety a průzkumy veřejného mínění hovoří v neprospěch radaru.

Kvůli radaru se veřejnost rozdělila na dva tábory - příznivců a odpůrců. Je vůbec nějaký důvod k rozruchu, kterého jsme svědky v poslední době? Jde o riziko, nebo o zbytečné obavy a to především obyvatel Brd? I když je to prapodivné, konkrétní typ radaru nebyl zatím sdělen. Ale pravděpodobně jde o shodný typ radaru, který využívají ke stejným úkolům v pozemní části systému protiraketové obrany ve Spojených státech, tzn. XBR. Radar kmitočtového pásma X (8-12 GHz) je jedním z klíčových a nepostradatelných senzorů systému protiraketové obrany, součástí skupiny pozemních radarů GBR. Bez něj by antirakety byly "hluché a slepé". Radarů XBR má být do roku 2011 postaveno celkem 9. Staví se rovněž námořní verze SBX, instalovaná na plovoucí obří víceúčelové plošině a vyvíjena je i předsunutá verze radaru FDR (Forward Deployable Radar), přepravitelná vzduchem.

Radar s maximálním teoretickým dosahem 6700 km je napájen zdrojem o výkonu větším než 1 MW. Je schopen sledovat objekty o velikosti basebalového míčku ve vzdálenosti asi 4700 km. Radar, který je schopen dlouhodobě vyzařovat střední efektivní výkon 170 kW, není žádným drobečkem - jeho plošná anténa má plochu 123 m2, vysílaná elektromagnetická energie je ve formě sérií impulzů soustřeďována do velmi úzkého svazku vždy do směru nad horizont (nikoliv po povrchu terénu). Jeho maximální dosah na typické bojové hlavice převyšuje 4000 km. Při ozařování cílů na velkých vzdálenostech úzce spolupracuje se zdokonalenými radary včasné výstrahy UEWR.

Jak takový radar vypadá? Jde vlastně o poměrně rozsáhlý komplex objektů. Radar bude instalován společně s dalšími prostředky a objekty zabezpečení - vlastní malou elektrárnou, operačními sály, komunikačním střediskem, budovami technického vybavení a zázemím pro obsluhu a další. Jen samotný radar zabere plochu 150 x 150 metrů. Vlastní radar spočívá na pojezdovém mechanismu, uloženém na železobetonové základně výšky asi dvou pater, nad ní je radioprůzračná kopule. Jeho tvar lze přirovnat ke sportovnímu horkovzdušnému balónu, jen s tím rozdílem, že je vysoký asi jako šestipatrový dům. Za ostře hlídaným a zabezpečeným prostorem mají být ještě další dvě pásma tzv. vnitřních bezpečnostních zón, vybavená detektory pohyblivých objektů a kamerovým systémem (jejich plocha je závislá na okolním prostředí). Celková zastavěná plocha se odhaduje na přibližně 7 hektarů. Obsluhu a provoz má zajišťovat přibližně 30 až 60 vojenských a civilních specialistů, včetně dalšího zabezpečujícího personálu a ostrahy může celkový počet osob v objektu dosáhnout až 200.

Znepokojující jsou názory, že provoz radaru a jeho vyzařování nemají výrazně ovlivnit život v jeho okolí. Co si vůbec lze pod tímto tvrzením představit? Dostupné zdroje uvádějí některé údaje, jako např. bezpečné zóny kolem radaru. To znamená, že v okruhu 13,5 km od radaru není možné používat výbušniny, v okruhu 8,6 km nesmí létat civilní letouny (4,5 km vojenské letouny) a po zemi se neautorizované osoby nesmí pohybovat ve vzdálenosti kratší než 0,5 km. Ve vzdálenosti nad 5 km nemá být ani rušen příjem TV vysílání a nad 10 km rádiového vysílání včetně sítě mobilních operátorů (mobilní telefony). Záření údajně prakticky nemá vliv na monitory počítačů a další domácí elektroniku. Provoz radaru si však vyžádá úzkou součinnost s dalšími radary. Koordinace mezi operátory radaru a orgány řízení letového provozu má být zárukou toho, že vyzařovaný hlavní svazek antény nebude ozařovat letouny ve vzduchu, přičemž letouny by neměly být negativně ovlivněny ani při ozáření hlavním svazkem ve vzdálenosti větší než 50 km. Důležité je, že radar má být po většinu času pouze v tzv. "pohotovostním režimu", tzn. nažhaven, ale nemá vysílat. Vyzařování na plný výkon lze předpokládat jen v případě zvýšené bojové pohotovosti protiraketového systému. S jistotou lze tvrdit, že dlouhodobé ozařování je škodlivé pro jakýkoliv živý organismus - ptáky, lesní zvěř a přirozeně i člověka. Hodně záleží na provozním režimu a na výsledcích měření intenzity v okolí.

Radar není schopen "dívat se" za horizont v důsledku zakřivení Země. Z toho vyplývá snaha o optimální umístění radaru vzhledem k předpokládaným prostorům odpálení raket. Obecně platí - čím blíže je radar XBR k nepřátelským zemím, ze kterých hrozí raketový úder, tím včasnější může poskytovat výstrahu a tím účinněji může systém protiraketové obrany reagovat. Proto na území České republiky (Brdy).

Hlavním úkolem radaru XBR je zachytit, velmi přesně sledovat, rozlišovat a rozpoznávat druhy raket a oddělených bojových hlavic a vypočítávat přesné parametry jejich trajektorie a na jejich základě předpovídat pravděpodobné místo dopadu, resp. cíl úderu. V pozdějších fázích má radar automaticky sledovat cíle, přičemž naměřená a neustále aktualizovaná data má předávat komunikačnímu systému řízení navedení a přímo jednotlivým antiraketám. Tato činnost radaru trvá přibližně 15 až 20 minut a je zahájena poté, co rakety opustí atmosféru Země a zahájí střední fázi letu. Může sledovat a poskytovat data několika stovek cílů za minutu a současně zabezpečovat navedení několika antiraket do předpokládaných bodů střetu s nepřátelskými raketami (bojovými hlavicemi). Rozlišuje skutečné bojové hlavice od klamných pro zajištění navedení prostředku EKV (Exoatmospheric Kill Vehicle) na tu správnou a její zničení s vysokou pravděpodobností. Po střetu vyhodnocuje, zda byla bojová hlavice zničena a četnost úlomků.

Česká veřejnost je v médiích o radaru obvykle mylně informována. Čtenářům se na stůl dostane například informace, že už z fungujících radarů je zřejmé, že vlastně nejde o nic problematického. Jako by hlavní radar pro navedení antiraket neznamenal žádné riziko. Bohužel, opak je pravdou. Vzpomeňme jen, jak před lety probíhaly konflikty v Iráku, či v bývalé Jugoslávii. Pojem vzdušný elektronický úder je v různých zemích sice nazýván různě, ale vždy znamená to samé - v první řadě zničit PVO protivníka, tzn. nejprve všechny radary, bez nichž nebude schopen odpálit jedinou raketu. Radar je nedílnou součástí systému protiraketové obrany. Zdůraznění faktu, že radar se umísťuje na vyvýšené místo a vysílá vlny mírně vzhůru a podle dosavadních měření neohrožuje osoby, které stojí na zemi v jeho blízkém okolí, se zdá být pro okolní populaci s ohledem na jeho vyzařování přijatelné. Je to však jedna strana mince. Bohužel, ta druhá již tak příznivá není. Radar této kategorie, provedení a parametrů, který by měl být instalován ve vojenském újezdu Brdy, by fungoval jako "vábnička" a v případě konfliktu by zcela jistě neunikl účinným zbraním. Z které strany tedy bude našim lidem v okolí radaru hrozit větší nebezpečí - ze strany radaru, nebo ze strany útočící zbraně?

Zámysl "mít v Česku jen radar" pravděpodobně uchlácholil značnou část české veřejnosti. Zastánci veřejně prohlašují, že vlastně o nic nejde, jen o nějaký, celkem nepodstatný radar, jakých už nyní v zemi máme celou řadu. Důvodem takového tvrzení je pravděpodobně neznalost souvislostí, které jsou však velmi závažné a alarmující.Další lež, která je předkládána veřejnosti. Žádný srovnatelný radar na našem území zatím není, neměl by ani žádné opodstatnění. Především je třeba si uvědomit, že radar XBR (o kterém se tady mluví) je hlavním senzorem, který poskytuje specifická a vysoce přesná data pro navedení antiraket. Bez dat z radaru se antiraketa do cíle prostě netrefí - bude "hluchá a slepá". Není třeba zdůrazňovat, že právě radar se výrazně podílí na funkčnosti a účinnosti celého protiraketového systému, který by v případě vyřazení radaru z činnosti byl znatelně ochromen. Z toho logicky vyplývá, že první úder protivníka bude s největší pravděpodobností veden právě na radar. Který? Ten, co je nejblíže, tzn. v Česku.

Radar XBR, i přes své nesporné přednosti, má i mnoho nevýhod, které je třeba brát v úvahu. Na rozdíl od antiraket musí být umístěn na povrchu, nelze ho z důvodu principu činnosti schovat jako antirakety hluboko pod zem, je relativně velký, nelze ho ani rychle přemísťovat a proto je velmi zranitelný. Navíc jeho poloha bude v době GPS známá s doslova chirurgickou přesností. Radar se i prozrazuje svým vlastním vyzařováním, jeho signál je snadno "viditelný" prostředky elektronického průzkumu a zaměřování ze vzdálenosti tisíců kilometrů.

Lze předpokládat, že v době míru by byl provoz radaru pro lidi v jeho okolí (s jistými omezeními) relativně bezpečný, ale v případech vyhrocení situace či případného ozbrojeného konfliktu by to bylo přesně naopak - radar by byl pro nepřítele zajímavým a lákavým cílem. O tom nelze pochybovat. Možnosti zničení radaru jsou poměrně široké - od použití protiradioelektronických řízených střel, přesných zbraní řízených družicovým navigačním systémem GPS, přes řízené střely s plochou dráhou letu, balistické rakety s konvenční či jadernou hlavicí a různé mikrovlnné zbraně a zbraně elektromagnetického impulzu, až po zbraň, převáženou teroristy osobním automobilem, či v podobě uneseného letounu. Nedávný konflikt v Libanonu jasně dokazuje, že účinnou zbraní k ničení i větších objektů může být i dálkově rádiem řízený, vyzbrojený bezpilotní prostředek, vybavený kamerou pro snímání terénu a letící nízko nad zemí. Proto je lehkovážné a krátkozraké tvrdit, že radar by byl za všech okolností zcela bezpečný. Jaké dopady by takový úder znamenal pro českou populaci a jaké škody by způsobil, by bylo přirozeně závislé na druhu a "kalibru" použité zbraně. Neúplné zajištění bezpečnosti radarové základny může být v budoucnu pádným důvodem k tomu, aby byly přidávány další a další komponenty a to jak elektronické, tak zbraňové a přirozeně včetně amerických obsluh. Je pochopitelné, že myšlenka mít v Česku "jen radar" se pro mnohé nezasvěcené zdá být celkem přijatelná, protože v případě radaru necítí tak velké nebezpečí jako v případě umístění antiraket na našem území. Napomáhají tomu i názory, jako například, že radar tak, jak je koncipován, nebude mít negativní dopad na obyvatelstvo okolních obcí. Ani na kvalitu jejich života. Ani na kvalitu životního prostředí, jak tvrdí někteří politici. Jedná se o neuvěřitelnou naivitu, či o hluboce promyšlený tah? Není divu, české veřejnosti doposud nikdo otevřeně nevysvětlil možná nebezpečí, která sebou instalace a následný provoz radaru přinášejí. Že ale někteří nejvyšší představitelé státu nechápou podstatu rizik, je spíš na pováženou. Na základě uvedených údajů lze konstatovat, že radar představuje větší reálné nebezpečí, než 10 antiraket v podzemních železobetonových silech hluboko v podzemí. "Mít v Česku jen radar" by se tedy dalo přeložit do srozumitelné češtiny jako "mít v Česku jen větší rizika". Není všechno zlato, co se třpytí. Fakt, že takový objekt se má vybudovat zhruba 60 km jihozápadně od hlavního města Prahy a nedaleko Plzně, je skutečně na pováženou. Není náhodou, že stejné radary na území Spojených států jsou umístěny daleko od hustě obydlených oblastí! Asi vědí proč.

Vznik radarové základny má podle kabinetu znamenat rovněž příliv zahraničních investic, například tím, že se zlepší infrastruktura v dané oblasti. Kvůli radaru? Asi těžko. Velvyslanectví USA v ČR předpokládá, že na výstavbě zařízení by se rovněž mohly podílet české firmy, které se budou moci ucházet o zakázky a služby nebo výzkum a vývoj. Nic víc, než další nesmysl - ekonomický přínos pro ČR by byl prakticky nulový! Naopak, velvyslanectví uvádí, že USA nemají v úmyslu platit hostitelské zemi za užívání příslušné lokality ani nájem, ani paušální částku. Kde je tedy ukryt významný ekonomický přínos pro ČR? Ve výzkumu a vývoji? Možná. Je čest, že si USA vybraly Česko, je to samozřejmě i otázka prestiže, tvrdí někteří vládní činitelé.

Česká veřejnost by měla mít právo vědět všechna pro i proti o takovém kroku. Jak si ale má obyčejný český člověk udělat názor na věc, když politici omílají stále dokola fráze o posílení bezpečnosti ČR a novináři převracejí fakta naruby? Nebylo by lepší, kdyby srozumitelně vysvětlili důvody takového kroku a všechna rizika s tím spojená a uspořádat referendum? Asi ne, to by totiž s největší pravděpodobností narazili na poměrně tvrdý odpor veřejnosti. Pohodlnější a snadnější je prohlásit, že se jedná o otázku bezpečnosti země a do ní nemá veřejnost co mluvit, protože tomu nerozumí.

-sky-

• < Předchozí
• Další >