Bourání mýtů - USA jsou nej!

Podrobnosti

Vytvořeno 16. 3. 2007

Twitter

Spojené státy americké – náš vzor – slýcháváme často v různém podání. Ekonomika USA je desetiletí před Evropou! Čteme. Ano, v HDP na hlavu možná…. Méně už však slyšíme o obrovských protestech „hispanos“ a „negros“, kteří pod heslem „My jsme Američané“ upozorňují na rostoucí bídu a nezájem establishmentu řešit problémy obyčejných lidí – i kvůli obrovským vojenským výdajům do nových amerických Vietnamů chybí zdroje na sociální výdaje, školství, zdravotnictví…

A skoro vůbec se zde nedozvíme o obrovské propasti, která se stále více rozvírá mezi bohatou elitou a většinou společnosti.
Studii tohoto jevu uskutečnil úřad Internal Revenue Service (IRS) a věnoval se jí David Cay Johnston v New York Times. V textu se uvádí, že celkový příjem v Americe poklesl z 7143 bilionu dolarů za rok 2000 na 7044 bilionu dolarů v roce 2004. Příjmy v roce 2004 vzrostly sice v průměru o 6,8 procenta, většina růstu však šla nejbohatším Američanům – tedy do kapes cca 130500 domácností s průměrným příjmem 4,9 milionu dolarů, jejichž příjmy se za jediný rok zvýšily o 27,5 procenta. Během téže doby však příjmy nejchudší pětiny obyvatel v USA, cca 60 milionu lidí, vzrostly o pouhých 1,8 procenta.
New York Times dále poznamenávají, že „nejbohatší domácnosti, které zahrnují na 300 tisíc Američanů, měly v roce 2004 větší příjem před zdaněním, než kolik čítá součet příjmů nejchudších 120 milionů Američanů“. To je značně jiná situace než v roce 1979, kdy výzkum IRS prokázal, že elita na vrcholu společnosti pobírala asi jednu třetinu celkového příjmu masy lidí na spodních příčkách žebříčku společnosti.
Tato čísla ukazují realitu o posledním čtvrtstoletí v USA.
Podle novin vzrostl v letech 1979 až 2004 průměrný příjem v reálných číslech o 27 procent, tento pozitivní trend byl však ve společnosti velmi nerovnoměrně rozložen – koncentroval se v rukou nejbohatších Američanů a byl vyvažován ztrátami na straně 60 procent Američanů, těch, kteří si v roce 2004 vydělávali méně než 38761 dolarů. Zatímco nejbohatší skupina měla v roce 2004 o dva centy za každý dolar, který si vydělala v roce 1979, víc, spodních 60 procent Američanů naopak o 95 centů za každý dolar z roku 1979 méně.
Celá třetina celého národního důchodu šla pouhému jednomu procentu nejbohatších – a více než polovinu této částky dostala desetina onoho jednoho procenta. Jejich příjmy stouply až tak, že za každý dolar, upravený o inflaci, který měli v roce 1979, měli v roce 2004 3,48 dolaru.
Na druhém pólu společnosti je extrémně zchudlá dělnická třída, včetně 25 procent dělníků, kteří pracují za minimální mzdu. Podle analýzy listu mělo nejchudších 60 milionů Američanů příjem méně než 7 dolarů na den.
Oficiální hranice chudoby přitom v roce 2004 byla 27 dolarů na den pro dospělého a 42 na den pro domácnost s jedním dítětem. Je třeba upozornit, že hranice chudoby je pro USA jiná než třeba ve třetím světě - na světě jsou 3 miliardy lidí, kteří žijí s méně než dvěma dolary na den, v USA jsou životní náklady ale daleko vyšší, takže hranice bídy je tam cca sedm dolarů na den. V takových podmínkách žije tedy oněch 60 milionů, zatímco řadě ostatních taková situace hrozí v případě ztráty zaměstnání či finančního bankrotu.
Posledních 25 let bylo ve znaku enormního přesunu bohatství od lidí práce do rukou malé skupiny vládnoucí elity. Pokles pozic elity ze 70. let vedl k útokům na výdobytky pracujících – tyto úroky pokračují dodnes.
Ať již u moci byli demokraté či republikáni, tyto reformy probíhaly neustále. Posledním hřebíčkem byly reformy za vlády G. Bushe. Reformy probíhaly a stále probíhají. A i demokraté již prohlásili, že i v případě svého nástupu k moci, by daňové úpravy z Bushovy éry nezrušili… Mýtus o bohatství poctivě pracujících Američanů se pod tíhou skutečnosti sype jak domeček z karet…

Zdeněk Štefek

• < Předchozí
• Další >