Kolumbijské státní univerzity v současnosti čelí největšímu nebezpečí v rámci snahy o jejich privatizaci. Boj studentů proti presidentu Uribemu, který je loutkou v rukou USA, je skutečně výrazný, jen za poslední rok na státních univerzitách proběhlo více než deset stávek. Základní prvek Uribeho univerzitních „reforem“ představuje striktní omezení rozpočtů univerzit.
Administrativními dohodami se fakulty na základě prosazování neoliberálních hesel „hospodárnosti a ziskovosti“ dostanou do finanční tísně a budou měněny na komerční podniky nabízející své služby na „volném“ trhu, určovaném Spojenými státy. Na závěr se vláda zaměřila na likvidaci autonomie a demokracie univerzit, narušujíc tak proces voleb představitelů univerzit a uzavírajíc veškerý prostor pro participaci studentů, profesorů a pracujících.
Boj studentů proti této politice je silný. Univerzita Causa je v permanentní stávce po dlouhé měsíce. Podobná situace je i na universitě Surcolombiana, univerzitě Industrial de Santander a na všech státních univerzitách v Bogotě. Dalším důležitým aspektem, který je třeba zdůraznit, je skutečnost, že Uribeho diktátorský režim se maskuje jako demokratický, a přitom v rámci represí vůči studentskému hnutí a protestům všeobecně bylo více než 20 studentů, kteří se účastnili protestů, vyloučeno a 10 studentů uvězněno.
Neoliberální politika vlády zformulovaná v Národním plánu rozvoje není ničím jiným než zavedením drastických škrtů v rozpočtech 14 státních univerzit, s čímž je dále spojeno zvýšení registračních poplatků studentů o tisíce procent, nucený odchod do důchodu likvidující nejvýznamnější profesory, prodej nejdůležitějších budov a majetku univerzit. Následkem privatizace je pak rovněž přeplněnost univerzit a zhoršující se prospěch.
Vláda se u studentů nespokojila jen s povinnými platbami na důchodové pojištění, ale určila také povinnost absolventů univerzit platit daně za vzdělání (u nás v příkrém rozporu s programem KSČM propagováno Jiřím Dolejšem, pozn. překl.), což dále zvyšuje daňovou zátěž kolumbijských obyvatel a což také bude mnoha zájemcům o studium v praxi znemožňovat či komplikovat realizaci práva na vzdělání, jež je výsledkem mnoha dlouhých bojů.
Kromě zmíněných restrikcí vyplývajících z Národního plánu rozvoje je zdrcujícím úderem proti primárnímu a sekundárnímu vzdělání také „reforma“ převodu financí z národní na regionální vlády.
Boj studentů musí být bojem za možnost veřejného vzdělávání pro všechny. Je čas k vybudování silného hnutí na obranu veřejného vzdělávání. Dne 23. května proto celý vzdělávací sektor pořádá velkou národní demonstraci. Vedle toho bude pokračovat časově neohraničená stávka učitelů na základních a středních školách a hnutí odporu na státních univerzitách. Kolumbijská společnost musí vyjádřit svoji solidaritu se situací studentů. Musíme se bránit proti zavádění všech poplatků a „reforem“ Národního plánu rozvoje, který není ničím jiným než naprosto nelegitimní politikou polovojenské vlády, která způsobuje fyzické a sociální násilí. Boj na univerzitách bude dlouhý. Bude veden až do konce a otevře prostor pro skoncování s Uribeho tyranií.
Claudia Flórezová
generální tajemnice Komunistické mládeže Kolumbie - JUCO
Připravili: Veronika Sýkorová, Radim Gonda
© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.