Důstojná odpověď

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 7. 2007

Twitter

Událostí se řítí jedna za druhou neuvěřitelným tempem. Občas i několik současně. Člověk má chuť nebo spíše potřebu některé z nich, vzhledem k jejich mimořádnému významu a hodnotě jejich příkladu, okomentovat. Teď nemám na mysli to, co se stalo v Ženevě a co bylo považováno za zasloužený revoluční triumf zemí třetího světa. Budu hovořit o odpovědi Kuby Radě pro mezinárodní vztahy Evropské unie, která byla zveřejněna 22. června na první straně deníku Granma.

Jsou to slova hodná naší revoluce a jejího vysokého politického vedení. Jeden po druhém byly uvedeny a objasněny body, které vyžadovaly okamžitou odezvu. Zde udávím znovu jejich přehled:

1.- S Kubou bude možné vést dialog pouze jako se svrchovaným a rovnoprávným partnerem, bez podmínek či latentních hrozeb Pokud si Evropská unie přeje dialog s Kubou, musí definitivně odbourat sankce, jež jsou od té chvíle neaplikovatelné a neudržitelné.

2.- „Závěry“ se také nezmiňují o tzv. „Společném postoji“, dohodnutén spěšně ministry financí EU v roce 1996 pod Aznarovým nátlakem a na základě nástinu napsaného v americkém Státním departmentu.

3.- Po tolika omylech a fiascích by jediný závěr Evropské unie měl zjevně znít, že je třeba, aby tzv. „Společný postoj“ zmizel, protože pro něj nebyl a není žádný důvod a protože brání udržování normálních vztahů založených na vzájemné úctě a společných zájmech s naší zemí.

4.- Skupina vlivných evropských národů vynaložila úsilí, aby tuto absurdní situaci změnila. Jiné, jako Česká republika, se angažovaly jako američtí pěšáci na evropské mapě. „Závěry Rady“ se pomlouvačným způsobem vměšují do čistě vnitřních kubánských záležitostí, vyjadřují názory a avizují pokrytecké akce mající ráz vměšování, jež Kuba pokládá za úrážlivé, neakceptovatelné a energicky je odmítá.

5.- Kuba je zemí nezávislou a svrchovanou a Evropská unie se mýlí, myslí-li si, že s ní může jednat jinak než jako rovný s rovným.

6.- Evropská unie projevuje vytrvalou a pokořující podřízenost Spojeným státům, která jí brání zaujímat postoje odpovídající evropským zájmům a, ač říká opak, dělá z ní komplice jejich zločinné a nelidské blokády proti kubánskému lidu, o níž se „Závěry“ neodvažují zmínit ani slovem.

7.- Na svém dubnovém summitu se Spojenými státy Evropská unie přistoupila na zpochybňování Kuby a akceptovala pasáž uznávající legitimnost „Bushova plánu“. Jsou známa její tajná jednání s posly impéria a dokonce s pochybným dohlížitelem pro Kubu jmenovaným Spojenými státy.

8.- Evropská unie je nestoudně pokrytecká, když se nespravedlivě zaměřuje na Kubu, a přitom mlčí o americkém mučení dokonce i evropských občanů, odehrávajícím se na protiprávní námořní základně v Guantanamu, která usurpuje kubánské území, a v Abu Ghraibu.

9.- Bezectně mlčí k únosům lidí americkými speciálními službami ve třetích zemích, a propůjčuje své území ke spolupráci s tajnými lety CIA a umístění ilegálních věznic. Neřekla nic ani o desítkách lidí, kteří za těchto okolností zmizeli, ani o statisících civilistů zavražděných v Iráku.

10.- To Evropská unie by měla napravit chyby, jichž se dopustila vůči Kubě.

I když riskuji, že se toto zamyšlení prodlouží, chtěl bych doplnit další zásadní aspekty. Evropská unie byla Washingtonem zavedena do slepé uličky bez důstojného východiska. Tváří v tvář touze po konzumu vzbuzené v širokých masách (obyvatel) socialistického tábora a samotného Sovětského svazu, skončila studená válka vítězstvím reálného konzumního způsobu života podle pravidel rozvinutému kapitalismu. Bitva idejí zde byla prohrána. Ruský lid, ústřední osa říjnové revoluce, byl zbaven významných závazků, doprovázených však na druhé straně ujednáními a zárukami jeho bezpečnosti a svrchovanosti: Evropa se zbavila více než 400 raket SS-20, jak je označovalo NATO, které byly mobilní, se třemi atomovými hlavicemi, a mířily do všech koutů Evropy, kde se nacházely americké vojenské základly a síly NATO. Ve své opilosti triumfem přijala agresivní aliance ve svém středu mnohé bývalé evropské socialistické republiky, z nichž některé ve snaze získat ekonomické výhody udělaly ze zbytku Evropy rukojmí své zahraniční politiky, sloužící bezpodmínečně strategickým zájmům Spojených států.

Kterýkoli z členů Evropské unie může zablokovat jakékoli rozhodnutí. Takový systém politicky nefunguje a v praxi vede k erozi svrchovanosti všech. Evropská unie je nyní horší než někdejší socialistický tábor. Marnivý Blair, stavitel nejmodernějších ponorek, Bushův přítel, je již ohlašován jako možný budoucí kandidát na předsednický úřad Unie. Zprávy uvádějí, že byl dnes jmenovám speciálním vyslancem pro Střední východ, kde takovou měrou přispěl ke katastrofální válce rozpoutané Spojenými státy.

V energetické oblasti lze evropské vlády sledovat, jak žebrají o palivo v těch nemnoha regionech, kde se ho impérium dosud nezmocnilo silou stejně, jako kupuje za papírky jakýkoli evropský podnik.

Euro je však pevná měna, daleko pevnější než neustále devalvující dolar. Třebaže dolar chrání vlastníci amerických dluhopisů a bankovek, hrozí impériu nebezpečí ztrát s dramatickými ekonomickými důsledky.

Za další, Evropa by byla jednou z oblastí nejvíce postižených oteplováním klimatu. Její slavná a moderní přístavní zařízení by byla zatopena vodou.

Aby získala suroviny a palivo, navrhuje dnes zoufale uzavření dohod o volném obchodu s Latinskou Amerikou, které jsou horší než ty Washingtonské. Již se ozývají kritické hlasy na toto téma. Avšak evropské peníze nejsou penězi tohoto společenství, nýbrž nadnárodních společností, a kdykoli mohou v honbě za rentabilitou odplynout do zemí s levnou pracovní silou.

Ve své přímé a hrdé odpovědi zdůraznila Kuba to podstatné.

Třebaže dobrá strategie zahrnuje dobrou taktiku, ani jedna ani druhá není správná, pokud je tolerováno povýšenectví a namyšlenost.

Sami Evropané jednoho dne pochopí, do jak absurdní situace je imperialismus zavlekl a že jim jedna Karibská země řekla potřebné pravdy. Nenasytná kobyla konzumismu nemůže pokračovat dál ve svém šíleném trysku, protože je neudržitelný.

Poslední jednání Evropské unie o budoucí smlouvě pro toto společenství bylo dalším svědectvím vládnoucí demoralizace. Agentura AFP napsala v neděli 24. července, že : „Šéf italské vlády Romano Prodi vyjádřil hořkost nad summitem představitelů Evropské unie v Bruselu, které obvinil v interview pro deník La Repubblica, že sehráli „spektákl“ o Evropě „bez emocí“. „Jako proevropsky orientovaný člověk cítím hořkost nad představením, jemuž jsem byl přítomen“, řekl bývalý předseda Evropské komise Prodi.

„Snaha některých vlád odmítnout jakoukoli emocionalitu Evropy mne bolí“, dodal v narážce na Polsko, Českou republiku, Holandsko a Velkou Británii.

„Jsou to stejné vlády, které vytýkají Evropě, že je vzdálena občanům“, podotkl. „Jak však chceme občany přivést k angažovanosti bez citů (...), jak můžeme dosáhnout, aby se cítili hrdí na to, že jsou Evropany, upíráme-li jim symboly jako je vlajka a hymna“, ptal se.

„Tony Blair vede bitvu proti Chartě základních práv“, řekl.

Kritizoval polského prezidenta Lecha Kaczynského, který mu řekl, že nemůže sdílet jeho postoje, protože Itálie a Polsko „jsou velmi odlišné národy“.

„Euroskeptici se nikdy neprojevili ´tak explicitně a programově´ jako na posledním summitu“, uzavřel Prodi.“

George Bush vychrstl na zasedání G-8 na Evropany kbelík ledové vody.

V tomto rozhodujícím období nezáleží na počtu nepřátel, jichž bude stále méně, nýbrž na „počtu hvězd na čele“.

Fidel Castro Ruz, 27.června 2007, 18,30 hod.

• < Předchozí
• Další >