Hlad, bída, podvýživa

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 9. 2007

Twitter

Symbolicky už v roce 2000 vydala Organizace pro výživu a zemědělství OSN (FAO) publikaci, v níž údaje vztahující se k letům 1996-1998 by nikoho, komu jde skutečně o lidská práva, neměly nechat na pokoji. V této publikaci se FAO zaměřuje na stav podvýživy, jak se projevuje zejména v rozvojových zemích - což jsou státy, které v minulosti prošly desítkami či stovkami let koloniální či polokoloniální nadvlády.

Jeden z největších budovatelů britské koloniální říše Cecile Rhodes, který v 80. a 90. letech 19. století organizoval britské koloniální výboje na jihu Afriky a byla po něm pojmenována jedna z velmi výnosných kolonií - Rhodesie - prohlásil: »Impérium je věcí žaludku. Nechcete-li občanskou válku, musíte se stát imperialisty.« Mauleví Ahmed, vynikající indický organizátor a válečník, který stál v čele lidového křídla povstání proti britským kolonizátorům v roce 1857, prohlásil: »Má-li v Lancashiru jeden továrník zbohatnout, musí v Indii půl miliónu lidí zemřít hladem.«

Většina z nich zůstává dodnes ve vleku závislosti či podřízenosti na imperialistech - a v »zemích přechodu«, jak jemně nazývá státy střední a východní Evropy a bývalého Sovětského svazu, které přecházejí od první historické formy budování socialismu zpět ke kapitalismu. V těchto zemích, v nichž v té době žilo přibližně 4,914 200 tisíc obyvatel, počet podvyživených činil více než 818 miliónů. Z toho vyplývá, že v průměru každý šestý obyvatel v této části světa, která zahrnuje přibližně pět šestin všeho lidstva žijícího na zeměkouli, byl v letech 1996-98 postižen podvýživou a trpěl hladem.

Zaměřme se na země Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Publikace se zabývá 99 reprezentativními zeměmi této oblasti. Rozdělme si zmíněných 99 států podle počtu kalorií, které měli v průměru k dispozici jejich obyvatelé, do čtyř kategorií. (Pro srovnání: V 90. letech minulého století prakticky téměř ve všech »vyspělých« zemích Západu mělo obyvatelstvo v průměru k dispozici přes 3 tisíce kalorií na osobu a den, část horních vrstev těchto zemí léčí svou otylost z přejídání. V Československu v 80. letech doporučené dávky pro muže v produktivním věku činily od 2500 do 3800 kalorií na osobu a den, a to podle věku a pracovní zátěže, u těžce pracujících za ztížených podmínek dosahovala tato norma 4100 kalorií; nebyl problém tuto normu realizovat včetně požadavků na správnou skladbu výživy.)

Do první kategorie zařadíme 17 států rozvojového světa s téměř třemi sty milióny obyvateli, kteří měli v průměru na osobu a den k dispozici méně než 2000 kalorií. V těchto zemích byla většina obyvatel (téměř 54 %) postižena podvýživou. Jestliže do druhé kategorie zařadíme ty státy, kde v průměru bylo na osobu a den disponibilních 2010 až 2500 kalorií, což je stále pod úrovní potřeb lidského organismu, dovídáme se, že v nich v té době žilo přibližně 1803 miliónů obyvatel, z nichž 423 miliónů bylo podvyživených, to znamená, že je to každý čtvrtý obyvatel země, zvláště bereme-li v úvahu, že takzvané elity žijí v přepychu a mohou si dopřát nadstandardní potravinové i jiné zabezpečení.

Tedy celkově méně než 2500 kalorií v průměru na osobu a den mělo k dispozici více než 2 miliardy lidí naší planety, přibližně každý druhý obyvatel žijící v rozvojových zemích. Do třetí kategorie zařadíme státy, v nichž na obyvatele připadá disponibilních od 2510 do 3000 kalorií na osobu a den, což se blíží již určité normě zabezpečení. Do ní můžeme zařadit 27 států, o nichž statistika uvádí, že v nich žije 2031 miliónů obyvatel a přes 200 miliónů strádajících podvýživou, to znamená přibližně každý desátý z této oblasti. Významnou roli v této kategorii sehrává Čína, u níž statistika FAO uvádí údaje včetně Tchaj-wanu. Celkový počet obyvatel Číny v tomto období čítal 1244,1 miliónu (z toho Tchaj-wan něco přes 21 miliónů). V průměru připadalo na hlavu 2930 kalorií na osobu a den. Jiný zdroj OSN uvádí, že v letech 1990-1998 Čína zvýšila hrubý domácí produkt na obyvatele o 108 %, což je nebývale příznivý výsledek, který významnou měrou přispěl k tomu, že v letech 1978 až 1994 se v Číně snížilo procento lidí s příjmem na úrovni chudoby ze 33 na 7.

To znamená, že v těchto letech Čínská lidová republika zbavila chudoby více než čtvrt miliardy svých občanů a jak ukazují statistiky, dostává se Čínská lidová republika jako socialismus budující země z dříve jedné z nejzaostalejších na přední 17. místo mezi oněmi 99 rozvojovými zeměmi, pokud jde o spotřebu kalorií na osobu a den. Vnímám s porozuměním, že vláda ČLR všemi legálními prostředky brání vymoženosti, kterých dosáhla ve prospěch většiny svých obyvatel a odmítá transformace po vzoru zemí střední a východní Evropy a Sovětského svazu, kde trend je obrácený (viz článek Globalizace: stav hojnosti a podvýživy). Do čtvrté kategorie, kde na obyvatele je k dispozici více než 3000 kalorií na osobu a den, lze zařadit zbývajících 13 z 99 sledovaných států. V těchto státech se k vztahujícímu se období uvádí 373,7 miliónu obyvatel, z toho 12 miliónů lidí trpících podvýživou, což představuje přibližně 3 %.

K správnému vývoji lidského organismu je zapotřebí kromě dostatečného počtu kalorií zabezpečit ještě příznivou skladbu potravy, dostatečný počet bílkovin a dalších živin včetně vitaminů a minerálů, na což není v tomto článku prostor. Nedostatečná výživa a nesprávná její skladba mají vliv na vývoj lidského organismu, na nedostatečnou jeho odolnost (imunitu), přispívají spolu s dalšími negativními sociálními aspekty k jeho chorobám, které se při nedostatečné hygieně a zdravotní péči stávají pro tamější obyvatele tragickými. OSN v jedné ze svých tiskovin právě v tomto období uvedla, že na světě umírá ročně 13 až 18 miliónů lidí z »příčin chudoby« - jak cudně řečeno! V období druhé světové války z příčin agrese fašistických států přišlo o život od 1. září 1939 do 2. září 1945 přes 56 miliónů lidí; byla to nejstrašnější válka v dějinách. Na konci 20. století, kdy civilizace a demokracie podle současných hromadných sdělovacích prostředků »vítězí na celé čáře«, umírá z příčin chudoby způsobené kapitalistickou globalizací 1 1/2 až 2krát více lidí než v období druhé světové války. Co to je za civilizaci a demokracii?

Ve své výzvě představitelům skupiny G 8 generální tajemník OSN Kofi Annan uvádí: »Miliarda lidí nemá co jíst, zatímco ve skladech bohatých zemí plesnivějí přebytečné potraviny. Méně než 7 miliard dolarů by stačilo k tomu, aby všechny děti třetího světa mohly navštěvovat základní školu.« Dětský fond OSN uvádí, že 8 miliónů dětí, které ročně umírají, by mohlo přežít za lepších materiálních, sociálních a zdravotních podmínek, které by vyžadovaly jen nepatrný zlomek výdajů čtyř členů Severoatlantického paktu; jiná tiskovina OSN uvedla, že v roce 1994 USA, SRN, Británie a Francie vydaly přes 400 miliard dolarů na vojenské účely. Stačilo by jen na kratičkou dobu v roce přivřít kohoutek, jímž vytékají miliardy dolarů na vojenské účely a s ní lidské životy rozvojového světa. Ale v globalizujícím se světě na kapitalistický způsob při alternativě: dosahování maximálních zisků a záchrana lidských životů mají prostě lidská práva, práva na důstojný lidský život, smůlu. Článek 25 Všeobecné deklarace lidských práv říká: »Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítaje v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci...«.

Co tomu říkáte, vy, pánové ochránci nejsvatějších lidských práv v Číně a na Kubě, Vy, kteří útočíte proti těmto a dalším pokrokovým zemím světa, nemáte dostatek důvodů zaostřit svou »spravedlivou palbu« jiným směrem?

Ota Lev

• < Předchozí
• Další >