Situace v rakouské dělnické třídě

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 12. 2007

Twitter

Mým příspěvkem k tématu konference budou „Teze o současné situaci rakouské dělnické třídy a základní orientaci na ni" zpracované Komunistickou iniciativou Rakouska. Komunistická iniciativa chce přispět k budováni a organizování revoluční marxistické strany dělnické třídy v Rakousku. Komunistická iniciativa je toho názoru, že dnešní Komunistická strana Rakouska (KPO) svým charakterem nemůže tomuto požadavku vyhovět a že to již ani výslovně nechce. Zajisté není na Komunistické iniciativě, aby vynášela nad KPO soudy-o historickém verdiktu nad KPO, jakož i nad všemi dalšími levicovými stranami, rozhodne a vysloví se budoucí společenská praxe dělnické třídy.

Tyto teze jsou pojaty jako základ naší politiky a usilují o pochopení nové situace v Rakousku vyplývající z kapitalismu, který v důsledku porážky socialistického společenství v Evropě vyústil v nespoutaný rozvoj kapitálu a prosazení jeho zájmu o zisk napříč světem a v neomezované vykořisťování pracujících lidí v intenzitě 19. století metodami 21. století.
Tyto teze se v prvni řadě zabývají ekonomickými a politickými útoky kapitálu proti těm, kteří musí prodávat svou pracovní sílu, ať už pro ni najdou či nenajdou trh, tedy proti pracujícímu lidu, nezaměstnaným, studentům atd.

TEZE
1. V posledních letech se v průmyslových zemích zvýšil celkový rozsah dělnické třídy v jejím nejširším slova smyslu. V mnoha zemích {také v Rakousku) dokonce rostl, jak je možno statisticky dokázat, podíl dělníků v produktivním, nadhodnotu vytvářejícím sektoru - průmyslový a řemeslný proletariát. Ato se stalo v době zvláště vysokých údajů o nezaměstnanosti a přes odchod a migraci celých odvětví výroby do rozvojových a pomezních zemí. V Rakousku v důsledku privatizace odvětví velkých znárodněných průmyslových sektorů došlo k závažnému přeskupeni velkovýrobních celků do malých a středních společností. Zejména rozšíření sektoru služeb vedlo k obrovskému vzrůstu proporce žen v dělnické třídě.
2. Stále více vrstev {dokonce vysoce a nejvýše kvalifikovaných a s akademickými tituly) pracujících za mzdu je proletarizováno. Jejich situace na pracovištích, závislost na managementu společností, sociálněprávní a finanční standardy i jejich životní podmínky se ještě jasněji přibližují situaci dělnické třídy. To se rovněž odehrává v oblasti nižších a středních úředníků, v telekomunikacích, veřejné dopravě, ve zdravotnictví a sociálních stužbách i v oblasti vzdělání.
3. Veškeré pracovní vztahy jsou vystaveny závažné transformaci. Dokonce i v regulovaných, normálních pracovních vztazích dochází k porušování pracovního práva. Možnosti námezdně pracujících na sebeobranu proti útokům na pracovní právo jsou velmi omezeny v důsledku pracovního tlaku, oslabení solidarity a falešné odborářské politiky „sociálního partnerství". Navíc dochází k další erozi zaměstnaneckých a sociálních práv jak vinou sociálně demokratických, tak buržoasních vlád na národní úrovni, a stále vlče na úrovni Evropské unie. Ve všech sektorech rostou atypické pracovní podmínky, jako pseudo-sebezaměstnávání a fiktivní kontrakty na práci.
4. Značná část předchozích standardních pracovních vztahů podléhá nejistotě, čímž jsou zejména disproporčně zasaženy ženy. Pracovní místa na plný úvazek jsou redukována na částečný úvazek, šíří se výkonnostní variabilní pracovní doba, roste počet krátkodobých zaměstnaneckých kontraktů. Navíc k tomu existuje řada opatření v oblasti sociálního zákonodárství, zaměřených na to, aby vytlačila ženy z pracovního procesu.
5. V důsledku skutečné nebo iluzorní nezávislosti hledá mnoho kvalifikovaných, především mladých lidí, cestu k „podnikatelské samostatnosti". Nezřídka jejich vysněná nezávislost konči obrovským zadlužením. Jejich sociální situace se podobá situaci námezdně pracujících, úroveň sebevy-kořisťováni je snad vyšší. Také mezi drobnými samostatně pracujícími roste poznáni, že je potřebná solidarita a rovněž levicové politické vědomí. Měli by být tudíž zahrnuti do politiky spojenectví v zájmu námezdně pracujících.
6. Marxisttcko-leninská strana jeze zásady stranou dělnické třídy a všech pracujících vrstev, které jsou postiženy zostřenými podmínkami zhodnocování finančního a monopolního kapitálu. U těchto vrstev nejde o oběti nějakého druhu modernizace, ale starého, avšak nově zesíleného vykořisťování. Strana se považuje za mluvčího zájmů dělníků, zaměstnanců, nižších úředníků a drobných samostatně pracujících i „pseudosamostat-ně pracujících" a usiluje o provádění poiitiky pro ně a s nimi s cílem vést společný zápas za lepší pracovní a životní podmínky s perspektivou na zcela odlišný společenský řád, na socialismus.
7. „Obranný boj" proti dalšímu zhoršování pracovních a sociálních práv musí být veden organizovaně. Nadcházejícím útokům na pracovněprávní zajištění, na kolektivní smlouvy a minimální mzdové tarify, naodbytné, na sociální a penzijní pojištění atd., je nutno zabránit všemi legislativními a politickými prostředky. Toho je možno docílit pouze prostřednictvím většího tlaku na odbory zleva a cestou rozšíření progresivních postojů v podnicích a v representaci pracujících.
8. Atypické a nejisté pracovní vztahy musí být potírány všemi dostupnými prostředky: cestou argumentace s falešným, iluzorním vědomím, prostřednictvím jejich transformace na standardní pracovní vztahy za pomoci pracovněprávních žalob, bojem za pracovněprávní a sociálněprávní standardy pro pseudosamostatně pracující. V tomto procesu musí být použito, v co možná nejširším měřítku, existující pracovněprávní a sociálněprávní legislativy, jinak se stane mrtvým právem. Nesmí být dovoleno, aby ji reakční frakce kapitálu dále erodovaly.
9. Jde o posílení odvahy pracujícího lidu k sebeobraně, přinejmenším k použití existujícího pracovního práva. Předpokladem pro to je posílení solidárního vědomí v jednotlivých sektorech dělnické třídy a s ohledem na ostatní. Do této solidarity musí býtzahrnutii rovněž drobní samostatně pracující, řemeslníci a umělci, protože i oni jsou stále více svou sociální situací „prolétárizováni".
10. Součástí naší strategie v boji za práva dělnické třídy musí být otázky přerozdělení majetku shora dolů a zdanění největších majetků a příjmů. Tato politika však musí rovněž zahrnovat společenské prostředí dělnické třídy: systémy vzdělávání a dalšího vzdělávání, kulturní návyky, životní a bytové podmínky. Koncept práce nesmí být omezen na čistě placenou práci, ale musí rovněž zahrnovat oblast reprodukční činnosti vykonávané především ženami v rámci námezdně pracujících a pracujících vrstev.
11. Naším cílem zůstává revoluční přeměna společnosti do socialistické společnosti, v níž bude postupně překonáváno odcizení práce, v níž již zisk nebude nejvyšším příkazem a vykořisťování člověka člověkem zmizí. Na cestě k tomuto cíli je nutno trvale ukazovat na nehumánnost kapitalismu v globálním, ale také v rakouském kontextu.

Liza Rizy,(Rakousko), 2006

• < Předchozí
• Další >