Ještě k summitu NATO

Podrobnosti

Vytvořeno 10. 5. 2009

Twitter

Další etapa přeměny paktu v globální organizaci: Vyvrcholením se stal návrat Francie do vojenských struktur NATO, oficiální potvrzení přijetí Albánie a Chorvatska - hlavních prostředníků při rozbíjení socialistické Jugoslávie, dohoda o vytvoření součinnostní mise s afghánskou armádou a policií a obnovení činnosti Rady Rusko-NATO. Podařilo se překonat i odpor Turecka vůči volbě nového generálního tajemníka NATO, dánského premiéra Anderse Fogha Rasmussena.

Přes hlubokou globální ekonomickou krizi, problémy s americkým dolarem jako světovou rezervní valutou a rozsáhlý deficit rozpočtu Spojených států summit potvrdil úsilí USA o udržení světové nadvlády. Summitu předcházející schůzka G20 se po odmítnutí Baracka Obamy vyhnula jednání o nahrazení USD jinou společnou světovou měnou. Nový prezident dal na vědomí, že si nenechá mluvit do finančního trhu USA a nepřijme žádná regulační opatření. Za východisko z krize považuje ničím neovlivňovaný globální pohyb zboží a kapitálu. Dosažený konsenzus 20 je velmi křehký, navrhovaná opatření neodpovídají hloubce krize a většina účastníků nemá v úmyslu závěry realizovat. Obama, který se dosud představoval jako politik mírumilovnější než jeho předchůdce a dávající přednost diplomatickým krokům, se nesnažil vnucovat potenciálním protivníkům amerických protikrizových opatření své názory. Dosažení rozšíření účasti sil NATO v Afghánistánu donutila Obamu nevyostřovat rozpory se Sarkozym a Merkelovou, kteří by mohli narušit pokojný průběh summitu, neposkytl jim proto ani nejmenší důvod k protestům a umožnil, aby se chovali jako hostitelé oslavy výročí. Na minulém summitu v Bukurešti se SRN a Francie postavily proti připravovanému členství Ukrajiny a Gruzie v NATO, nyní se jednání problému vyhnulo. Byl nahrazen oslavami vstupu Albánie a Chorvatska a deklarací o svobodném vstupu do NATO pro všechny demokratické státy.

Prohlášení o obnovení spolupráce s Ruskem pouze zmiňuje přetrvávaní rozporů v mnoha otázkách, ale zdůrazňuje význam ruského partnerství. Rusko údajně má, stejně jako NATO, zájem o vyřešení situace v Afghánistánu, omezování tzv. terorismu a nešíření zbraní hromadného ničení. Hlavním kamenem úrazu zůstává pro NATO i nadále Afghánistán. Financování rozsáhlých vojenských sil se v období hluboké ekonomické krize stává pro USA neúnosným a tak se prezident Obama snaží, aby se státy NATO na výdajích podílely. Jeho návrhy na konečné řešení afghánské otázky byly plně podpořeny Sarkozym i Merkelovou. Sarkozy zdůraznil, že NATO nemá právo zmařit své historické poslání v Afghánistánu a Merkelová nazvala afghánské nasazení vojsk okamžikem pravdy pro NATO. Své rozhodnutí vyslat na pomoc Američanům další síly však oznámilo pouze Španělsko a Nizozemsko.

Nyní má NATO v silách ISAF (Mezinárodní bezpečnostní asistenční síly) přes 70 tisíc osob. V rámci těchto sil započne činnost nové mise, jejímž úkolem má být výcvik afghánské armády a policie. Vycvičené jednotky mají postupně přebírat kontrolu nad osvobozenými (kolonizovanými) oblastmi a ve stylu středoamerických diktatur první poloviny 20. století likvidovat odboj vlastního obyvatelstva.

Proč zrovna Afghánistán? Vojenská přítomnost umožňuje Spojeným státům vyvíjet současně tlak na Rusko, Čínu, Indii i Írán, kontrolovat trasy přepravy surovin z Kaspické pánve, udržovat na mušce celý Střední východ a udržovat si trvalé příjmy z produkce afghánského opia. Zatažením NATO do Afghánistánu sledují USA cíl přeměny aliance v globální vojenský blok, jehož zájmy nebudou omezeny pouze na euroatlantický region. Pokud by se alianci podařilo dosáhnout v Afghánistánu výsledků, které by mohla představit světové veřejnosti jako úspěch, došlo by ke značnému posílení jejího úsilí o získání světové vojenské dominance a hlavně oslabení úlohy OSN.

Západní propaganda se snaží v předstihu oslabovat a snižovat úlohu OSN tvrzeními, že je nedokonalá, její Charta nutí demokratické státy, aby vedly jednání s diktátory , kterým poskytuje stejná práva jako všem ostatním vládám. Proto je v zájmu demokracie vytvořit jinou mezinárodní organizaci, do které budou moci být přijaty pouze demokratické státy , což umožní účinnější ovlivňování vývoje globalizovaných mezinárodních vztahů.

Tyto tendence jsou podporovány zejména alianční byrokracií, jejímž hlavním zájmem je udržení vysokých příjmů i statutu a privilegií vlivných mezinárodních činovníků. Vojenští i civilní zaměstnanci bruselského štábu aliance se už dávno vymkli z vlivu států, jejichž zájmy by měli představovat a vytvořili pevně spojenou nadnárodní organizaci s vlastní zřetelně vyjádřenou identitou. Alianční byrokracie je to, co z ní činí samostatný subjekt mezinárodní politiky. Její zájmy jsou plně v souladu se zájmy USA.

V prohlášení předsednictva KS Ruska se uvádí: Po rozbití SSSR se NATO začalo transformovat v globální policejní sílu, plnící úkoly americké oligarchie. Usiluje o převzetí celé řady kompetencí OSN a zpochybňuje platnost norem mezinárodního práva. V souladu s novou strategickou koncepcí z roku 1999 se aliance změnila v nástroj otevřené vnější agrese, přisvojivší si právo intervenovat do vnitřních záležitostí zájmových států světa, v rozporu se základními principy Charty OSN.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >