Zamyšlení Fidela Castra: Sebevražedná chyba

Podrobnosti

Vytvořeno 2. 7. 2009

Twitter

V zamyšlení z 25. června, před třemi dny, jsem napsal: Nevíme, co se stane v Hondurasu dnes večer nebo zítra, avšak Zelayova statečnost vejde do dějin. A o dva odstavce výše: ...Ať se tam stane cokoli, bude to prubířským kamenem pro OAS a pro současnou administrativu Spojených států. Ona prehistorická meziamerická instituce se sešla další den ve Washingtonu a nesmělou, vlažnou rezolucí přislíbila učinit neprodleně příslušné kroky k nalezení shody mezi znesvářenými stranami. To znamená jednání mezi pučisty a ústavním prezidentem Hondurasu.

Podraz na prezidentovi

Vysoký vojenský velitel, který zůstal ve velení honduraských ozbrojených sil, vydával veřejná prohlášení odporující stanoviskům prezidenta, jehož autoritu uznával pouze formálně.

Pučisté nepotřebovali od OAS nic jiného. Ani zbla jim nesešlo na přítomnosti velkého počtu mezinárodních pozorovatelů, kteří do země přicestovali, aby ověřili průběh referenda, a k nimž Zelaya mluvil až do pozdních nočních hodin. Dnes před svítáním zaútočilo kolem 200 dobře vycvičených a vyzbrojených profesionálních vojáků na prezidentovu rezidenci, hrubě odstranili stráž čestné jednotky a unesli Zelayu, který v té době spal, převezli ho na leteckou základnu, násilím posadili do letadla a odvezli na letiště v Kostarice.

Zprávu o útoku na prezidentův dům a únosu jsme se dozvěděli z vysílání Telesur v 8.30 ráno. Prezident se nemohl zúčastnit zahajovacího aktu referenda, který proběhl tuto neděli. Nebylo známo, co s ním udělali.

Oficiální televizní stanice byla umlčena. Chtěli zabránit předčasnému zveřejnění zrádné akce stanicemi Telesur a Cubavision, které o událostech informovaly. Proto vyřadili retranslační stanice a nakonec v celé zemi přerušili dodávku elektřiny. Kongres a vysoké tribunály, zavlečené do konspirace, ještě nevydaly prohlášení odůvodňující převrat. Nejprve tento hanebný vojenský puč spáchaly a poté ho legalizovaly.

Lidová vlna odporu

Lid se probudil, až když byly skutky dokonány, a reagoval s rostoucím rozhořčením. Zelayův osud nebyl znám. Tři hodiny poté byla lidová odezva tak silná, že bylo možné vidět ženy bušící pěstmi do vojáků, jimž z čirého zoufalství a nervozity téměř padaly zbraně z rukou. Jejich pohyby zpočátku připomínaly podivný boj s duchy, později se snažili rukama zakrývat kamery Telesuru, rozechvěle mířili na reportéry zbraněmi a někdy, když se lidé tlačili dopředu, vojáci ustupovali. Byly poslány obrněné transportéry s děly a samopaly. Obyvatelé diskutovali beze strachu s posádkami obrněnců. Lidová reakce byla šokující.

Kolem druhé hodiny odpoledne ochočená většina Kongresu v dohodě s pučisty sesadila honduraského ústavního prezidenta Zelayu a jmenovala nového šéfa státu. Světu tvrdila, že první z nich rezignoval a předložila zfalšovaný podpis. Krátce poté Zelaya z letiště v Kostarice informoval o všem, co se odehrálo a kategoricky dementoval zprávu o své rezignaci. Účastníci konspirace se před světem znemožnili.

Dnes se stalo mnoho dalších věcí. Cubavision se plně věnovala demaskování puče a neustále naše obyvatelstvo informovala.

Děly se věci čistě fašistického ražení, jež, ač očekávány, nejsou o to méně šokující.

Brutální atak Rodasové

Po Zelayovi se stala hlavním cílem pučistů ministryně zahraničních věcí Hondurasu Patricia Rodasová. Další jednotka byla vyslána k její rezidenci. Ona, statečná a odhodlaná, reagovala rychle a aniž ztratila minutku, všemi prostředky o puči informovala. Náš velvyslanec Patricii kontaktoval, aby stejně jako další velvyslanci zjistil situaci. V určité chvíli požádala diplomatické zástupce Venezuely, Nikaraguy a Kuby o schůzku, neboť jako tvrdě pronásledovaná potřebovala diplomatickou ochranu. Náš velvyslanec, jenž byl od prvního okamžiku pověřen poskytnutím maximální podpory ústavní a legitimní ministryni, se ji vydal navštívit v její vlastní rezidenci.

Když již byli v jejím domě, pučistické velení vyslalo majora Ocegueru, aby ji zatkl. (Velvyslanci) se postavili před ženu a řekli, že je pod diplomatickou ochranou a může se pohybovat pouze v doprovodu velvyslanců. Oceguera s nimi diskutuje, ale uctivým tónem. Několik minut poté vniká do domu 12 až 15 uniformovaných a maskovaných mužů. Všichni tři velvyslanci Patricii objímají, maskovaní muži postupují brutálně a daří se jim odtrhnout venezuelského a nikaragujského velvyslance. Hernández ji drží za paži tak pevně, že maskovaní muži vyvlékají oba k náklaďáku, vezou je na leteckou základnu, kde se jim podaří je od sebe oddělit a ženu odvádějí. Bruno, který měl o únosu zprávy, se s uneseným spojuje mobilem. Jeden z maskovaných mužů se hrubě pokouší mu telefon vyrvat. Kubánský velvyslanec, který utržil rány již v Patriciině domě, na něj křičí: Nestrkej do mě, sakra! Nevím, zda Cervantes tento výraz někdy použil, ale velvyslanec Juan Carlos Hernández bezpochyby obohatil náš jazyk.

Vyhrožovali smrtí

Pak ho vysadili na silnici daleko od velvyslanectví a než ho opustili, řekli mu, že bude-li mluvit, může se mu stát něco horšího. Nic není horšího než smrt, řekl jim s hrdostí, a já se vás proto nebojím. Lidé ze sousedství mu pomohli zpět na velvyslanectví, kde se okamžitě znova spojil s Brunem.

S pučistickým vrchním velením nelze vyjednávat. Je třeba žádat, aby odstoupilo a velení se ujali jiní, mladší důstojníci nespojení s oligarchií, nebo v Hondurasu nebude nikdy vláda lidu, s lidem a pro lid .

Bude-li se k problému přistupovat pevně, neexistuje pro izolované, obklíčené pučisty žádná záchrana... Dokonce i paní Clintonová již v odpoledních hodinách prohlásila, že jediným prezidentem Hondurasu je Zelaya a honduraští pučisté bez podpory Spojených států ani nedýchají... Zelaya, ještě před pár hodinami v noční košili, bude světem uznáván jako jediný ústavní prezident Hondurasu.

Převzato z Granmy,

28. června 2009

• < Předchozí
• Další >