Úkoly venezuelské revoluce

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 8. 2009

Twitter

Převrat v Hondurasu byl zaměřen proti celému procesu progresivního rozvoje v zemích Latinské Ameriky sdružených v Bolívarské alternativě pro Latinskou Ameriku a karibskou oblast (ALBA), vedené venezuelským prezidentem Hugem Chávezem, což potvrdil na tiskové konferenci ve Washingtonu náměstek ministryně zahraničí USA Philip Crowley. Podle něj není venezuelský model vzorem pro vlády v regionu. Vojenský převrat v Hondurasu označil za dobrou lekci Venezuele, napsal venezuelský list Marea socialista.

Globální krize kapitalistického systému se prohlubuje a imperialismus hledá stejně jako vždy v historii východiska kombinací politických a vojenských metod. Vojenský převrat v Hondurasu má zastavit šířící se revoluční vlnu a dát najevo, že nehledě na prohlubování krize a války v Afghánistánu a Iráku, neztrácí Obamova administrativa ze zřetele ani Huga Cháveze. Upevňování systému lidové vlády, řešení sociálních problémů chudiny, znárodňování bank, plná kontrola těžby ropy a zemního plynu státem, vyvlastňování nevyužívané zemědělské půdy, přebírání zkrachovaných podniků dělníky (obnova jejich výroby se má stát vzorem pro budoucí socialistické podniky), nové obchodní smlouvy mezi státy ALBA (založené spíše na solidaritě než na pouhých obchodních zásadách), představují alternativu kapitalistickým obchodním vztahům a nemohly ponechat americký imperialismus v klidu.

Finanční oligarchie, kompradorská buržoazie a špičky byrokracie honduraský puč přivítaly jako odvetu prezidentu Chávezovi za jeho úsilí urychlit přechodnou etapu k socialismu 21. století.

Nový typ příživníků

Jedním z hlavních problémů současné situace ve Venezuele je vznik nového typu buržoazie, svázané se státní byrokracií, která se veřejně nestaví na odpor levicovému režimu a zaměřuje se na vysávání financí prostřednictvím pro stát nevýhodných smluv. Korupce byrokratického aparátu dosáhla nebývalého stupně a brání efektivní realizaci urgentních sociálních a ekonomických programů. Noví byznysmeni souhlasí se strategií výstavby základů socialismu, přitom však nemilosrdně tyjí z nadhodnocených státních zakázek a ze zisků z exportu ropy. Na přerozdělování (rozkrádání) finančních prostředků určených pro lidové masy se přiživuje i část vojenské elity v aktivní službě i záloze.

Střet na dvou frontách

Venezuelská revoluce se tak dostává do střetu se dvěma mocnými protivníky. Tradiční oligarchií, svázanou s americkým imperialismem a státní byrokracií, spojenou s novou buržoazií, která vznikla v přechodném období postupného prosazování principů socialistické ekonomiky do kapitalistické. S cílem dalšího prohlubování revoluce bude zřejmě nezbytné řešit simultánně oba problémy.

Rozhodující střet bude veden s propučistickými masmédii. Puč, kterým byl odstraněn Zelaya, znovu potvrdil jejich význam. Hlavní úlohu v tomto souboji sehraje zřejmě nový zákon o rozdělení vysílacích frekvencí. Z dosud platného zákona, postaveného na takzvané svobodě tisku, mají prospěch buržoazní média, která ho využívají v boji proti sociálním hnutím a revolučnímu procesu. Otázkou zůstává i postoj k tradiční pravici, politicky odpovědné za venezuelský puč v dubnu 2002, kterým byl na několik dnů svržen prezident Chávez. Jeho představitelé vyvázli bez trestů a nyní pokračují v ostrém vystupování proti vládě.

Významným problémem je i přístup k byrokratickému aparátu. Řešení bude obtížnější o to, že dosud nebyly definovány sektory, které se dostávají do přímého konfliktu se zájmy revolučního vedení. Jejich základní charakteristikou je odpor proti změnám ve třech základních oblastech.

V politice se snaží eliminovat vymoženosti, dosažené účastí dělnické třídy a lidu v revolučním procesu, a bránit upevňování Jednotné socialistické strany Venezuely, kterou se snaží přeměnit v pouhou volební mašinérii.

V ekonomice lze hlavní střet očekávat se skupinou, která usiluje o zachování svých privilegií, brzdí transformaci stávajících výrobních vztahů, snaží se posilovat státní kapitalismus a management, odmítá jakékoli návrhy pracujících na transformaci podniků.

Vládu čeká i konfrontace se skupinou, zpomalující přijímání základních opatření, znárodnění celého bankovního sektoru a strategických výrobních odvětví - potravinářství a zahraničního obchodu. Tato skupina se staví i proti kontrole účetnictví soukromých podniků, zaměřené na omezování neopodstatněných zisků nové buržoazie.

Reformy se pozitivně projevily na výstavbě ozbrojených sil. Částečně omezily vliv vlastní oligarchie i vnějších sil na velitelský sbor. Největším problémem v armádě je již zmiňovaná účast vysokých velitelů ve správních radách státních podniků a službách. S tím spojená korupce záporně ovlivňuje systém povyšování ve funkcích a hodnostech. Do popředí tak vystupují výzvy prezidenta Cháveze o nezbytnosti vytváření revolučních milicí (Národní bolívarské milice) k obraně revolučních vymožeností, které se budou moci postavit vnitřním i vnějším teroristickým pokusům.

Ideologický boj

Jeho význam se zvyšuje zejména nyní před sjezdem Jednotné socialistické strany, na němž zřejmě dojde k upřesnění definice obsahu socialismu pro 21. století . Reakční byrokracie, jedna ze součástí procesu, nepředstavuje pouze ekonomickou a politickou jednotu, ale vytváří si i vlastní ideologii, kterou se snaží podsunout ve formě jakýchsi principů do koncepce základů výstavby socialismu:

1. Souhlasí s centrálním plánováním za předpokladu, že ho budou realizovat technokraté bez účasti dělnických rad.

2. Popírá nutnost autonomie odborových organizací a jejich úlohy v ochraně práv pracujících. Usiluje o podřízení odborů státu.

3. Prosazuje zachovaní stávajících vykořisťovatelských výrobních vztahů.

Představitelům současného revolučního procesu jde o změnu výrobních vztahů, prosazení přímé demokratické účasti pracujících a představitelů komunálních rad na přípravách plánů, uzákonění nezávislosti dělnických a lidových organizací a podpory boje o jejich práva.

Zpracoval Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >