Nejlepší pocta matce hrdiny

header

CookiesAccept

Upozornění: tato stránka používá cookies a podobné technologie.

Pokud nezměníte nastavení prohlížeče, souhlasíte s tím.

Rozumím

Nejlepší pocta matce hrdiny

Podrobnosti: Vytvořeno 19. 11. 2009

Včera zemřela Carmen Nordelo Tejera, obětavá matka hrdiny kubánské republiky Gerarda Hernándeze Nordela, nespravedlivě odsouzeného ke dvěma doživotním trestům plus 15 letům vězení. Neslýchané je, že před pouhými 12 dny propustila americká spravedlnost na svobodu Santiaga Álvareze Fernándeze-Magriňá, u něhož byly zabaveny vojenské zbraně, výbušniny a další materiály, které měly sloužit teroristickým plánům proti našemu lidu. Jde o zbraně zabavené agentovi CIA, který ve službách vlády USA věnoval velkou část svého života terorismu proti Kubě. Stálo by zato, aby si poradci Baracka Obamy, kteří tak pilně šíří jeho projevy v televizi, vyžádali a pustili mu kopii videozáznamu Kulatého stolu vysílaného Cubavizí (Cubavisión), kde se hovořilo o směšném čtyřletém trestu ve věznici s minimální ostrahou, který byl Santiagovi Alvarezovi za zabavené zbraně vyměřen, a co je nejhorší, ještě mu byl zkrácen poté, co americké prokuratuře vydal další náklad, ještě větší než původní. Dotyčný navíc vyslal skupinu, která se infiltrovala na Kubu a jíž mimo jiné přikázal odpálit výbušninu v kabaretu Tropicana, který je vždy zaplněný diváky. O tomto rozkazu existuje nevyvratitelný listinný důkaz. Dalšímu teroristovi kubánského původu, Robertovi Ferrovi, spojenci teroristické mafie Posady Carrilese a Santiaga Álvereze zabavili v červenci 1991 300 ks střelných zbraní, rozbušek a plastických trhavin. Byl odsouzen ke dvěma rokům. V dubnu 2006 mu ve skrýších v jeho domě zabavili 1571 zbraní a ručních granátů. Dostal pětiletý trest. Nikdy nemůže být řečeno dost o cynismu politiky Spojených států, která zařazuje Kubu na seznam teroristických států, uplatňuje vražedný Zákon o kubánské úpravě výlučně na náš národ, ekonomicky nás blokuje a dokonce zakazuje prodej některých lékařských zařízení a léků. Kulatý stůl naší televize včera vypočítával zločiny Santiaga Alvareze a současně promítal záběry miamské televize, kde význačný americký agent Antonio Veciana vyprávěl o plánech na zavraždění kubánských představitelů výbušninami a kulkami, mimo jiné Camila a Che, kteří se se mnou zúčastnili mohutného statisícového mítinku před bývalým Prezidentským palácem, nebo na mé zavraždění při tiskové konferenci v Chile, když jsem navštívil prezidenta Salvadora Allendeho. Konec konců, jak přiznává tento žoldák, když nastal čas k akci, vrazi ve službách CIA se v obou případech zalekli. Šlo jen o dva z mnoha vražedných plánů vlády oné země. Na takové lumpárny lze myslet s chladnou hlavou, pokud se - jako v tomto případu ? vyprávění o nich časově nesetkává se zprávou, že po dlouhé nemoci zemřela poctivá a statečná matka, jako byla Carmen Nordelo Tejera, jejíž syn je nespravedlivě odsouzen k dvojnásobnému doživotnímu trestu plus 15 letům v kruté izolaci věznice s nejvyšší ostrahou. Jaká větší bolest by pro ni mohla existovat, než nespravedlivé doživotní uvěznění jejího syna za zločiny, které nikdy nespáchal? Na její rakev nelze položit květinu, aniž bychom znovu pranýřovali nejodpornější cynismus impéria. K tomu se přidává další krutá zpráva z téhož odpoledne: oficiální podpis dohody, podle níž Spojené státy nainstalují v srdci ?naší Ameriky? sedm vojenských základen, jimiž budou ohrožovat nejen Venezuelu, nýbrž všechny národy ve střední a jižní části naší polokoule. Nejde o Bushův akt. Je to Barack Obama, kdo dohodu podepisuje a porušuje tak právní, ústavní a etické normy v době, kdy jsou ještě na očích celého světa plody neblahé americké vojenské základny Palmerola v Hondurasu. Vojenský převrat v této středoamerické zemi se odehrál za součansé administrativy. S latinskoamerickými národy na této polokouli se nikdy nejednalo s větším despektem. Země jako Kuba velmi dobře ví, že když Spojené státy zřídí některou ze svých vojenských základen, odejdou z ní, až když si to přejí, nebo tam zůstanou s nasazením síly, jako již déle než sto let v Guantanamu. Tam vybudovaly odpornou mučírnu, jejíž kobky s množstvím věznů nedokázal náš skvělý nositel Nobelovy ceny dosud zrušit. Ihned po vrácení Manty v Ekvádoru následovalo schválení sedmi vojenských základen, které byly vnuceny lidu Kolumbie. Jako záminka posloužil boj proti obchodu s drogami, který má stejně jako strašlivý bič paramilitarismu původ v gigantickém americkém trhu s kokainem a jinými drogami. Americké vojenské základny v Latinské Americe vznikly dávno před drogami a sledovaly intervenční cíle. Kuba dokázala za půl století, že je možné bojovat a odolat. Prezident Spojených států se mýlí a mýlí se jeho poradci, budou-li vůči národům Latinské Ameriky dál kráčet touto špinavou cestou. Naše city se bez sebemenšího zaváhání přiklonily k bolívarovskému lidu Venezuely, k jejímu prezidentovi Hugovo Chávezovi a jeho ministrovi zahraničních věcí, kteří pranýřovali hanebný vojenský pakt vnucený kolumbijskému lidu, jehož expanzionistické články jeho autoři ani neměli odvahu zveřejnit. Kuba bude nadále spolupracovat na zdravotních, vzdělávacích a sociálních rozvojových programech bratrských zemí, jež navzdory překážkám, krokům vpřed i vzad, budou stále nezvratněji svobodné. Jak řekl Lincoln: ?...nelze klamat celý národ celou dobu?. Nejenže položíme květiny na hrob Carmen Nordelové. Budeme neúnavně pokračovat v boji za osvobozební Gerarda, Antonia, Fernanda, Ramóna a Reného, demaskovat bezbřehé pokrytectví a cynismus impéria a hájit pravdu!

Jen tak uctíme památku legie matek a žen jako ona, které na Kubě obětovaly to nejlepší a nejcennější ze svých životů za revoluci a za socialismus.

Fidel Castro Ruz3. listopadu 2009, 12.35 hod.