1896. Vyhodnocení krutějšího násilí v průběhu nedávných vojenských operací nezakrylo skutečnost, že koncept ?normalizace? v pásmu Gazy byl dlouhodobě předefinován vzhledem k vleklé situaci zneužívání a nedostatku ochrany vyplývající z dekád trvající okupace.
1897. Tak jak se Mise soustředila na prošetření a analyzování specifických záležitostí spadajících do jejího mandátu, jako základní faktor zakládající porušování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv proti chráněnému obyvatelstvu a podkopávání perspektivy rozvoje a míru vyvstala pokračující izraelská okupace pásma Gazy a Západního břehu. Selhání Izraele uznat a vykonávat své odpovědnosti jako okupační mocnost dále zhoršovalo účinky okupace na palestinský lid a nadále v tom pokračuje. Hrubé a protiprávní praktiky okupace, daleko od přemáhání odporu, jej navíc živily, včetně jeho násilných projevů. Mise je názoru, že ukončení okupace je předběžnou podmínkou pro návrat důstojného života Palestinců, jakož i pro rozvoj a mírové řešení konfliktu.
1898. Mise byla překvapena nezlomností a důstojností, kterou projevil lid tváří v tvář zoufalým okolnostem. Ředitel operací UNRWA John Ging tlumočil Misi odpověď učitele v Gaze v průběhu diskuse po ukončení izraelských vojenských operací o posílení výchovy k lidským právům ve školách. Spíše než vyjadřovat skepticismus o relevanci výuky lidským právům v kontextu obnoveného odpírání těchto práv, učitel bez váhání podporoval obnovení výuky lidským právům: ?Toto je válka hodnot, a my ji nehodláme prohrát?.
1899. Vytrvalá práce palestinských nevládních a občanských společností a organizací při poskytování podpory obyvatelstvu v takových extremních podmínkách, a udílení hlasu utrpení a očekáváním obětí násilností si zaslouží plné uznání. Jejich úlohu při pomoci udržet odolnost a důstojnost obyvatelstva není možné dostatečně ocenit. Mise slyšela mnohé zprávy pracovníků NGO, doktorů, řidičů ambulancí, novinářů, monitorů lidských práv, kteří na vrcholu vojenských operací riskovali své životy, aby byli k službám lidem v nouzi. Často hovořili o úzkosti, měli-li volit mezi nutkáním zůstat v blízkosti svých vlastních rodin nebo pokračovat v práci a pomáhat lidem v nouzi, a tak být často odříznuti od zpráv o bezpečí nebo místa pobytu členů jejich rodiny. Mise si přeje sklonit se před odvahou a prací četných jednotlivců.kteří tak přispěli k zmírnění utrpení obyvatelstva a k podání zprávy o událostech v Gaze.
E. Raketové a minometné útoky na Izrael
1900. Palestinské ozbrojené skupiny vypustily na Izrael od dubna 2001 tisíce raket a minometných granátů. Dokázaly tak způsobit teror v řadách civilního obyvatelstva Izraele, jak o tom svědčí vysoká míra psychologických traumat v postižených komunitách. Útoky rovněž vedly k erozi sociálních, kulturních a ekonomických životů v jižním Izraeli a postihly práva na vzdělání desítek tisíc dětí a mladistvých, kteří navštěvují školy v postižených oblastech.
1901. Tyto útoky mezi 27. prosincem 2008 a 18. lednem 2009 za sebou zanechaly čtyři mrtvé a stovky zraněných. K vyšším ztrátám na životech nedošlo díky kombinaci štěstí a opatření přijatých izraelskou vládou, včetně opevnění veřejných budov, postavení krytů a uzavření škol v době zvýšeného nepřátelství.
1902. Mise se znepokojením poznamenává, že Izrael neposkytl tutéž úroveň ochrany před raketami a minomety postiženým palestinským občanům, jak to učinil pro židovské občany. Obzvláště selhal poskytnout veřejné kryty nebo opevnění škol například palestinským komunitám žijícím v neuznaných vesnicích a v několika uznaných vesnicích. Mělo by být samo sebou, že tisíce palestinských Izraelců ? včetně významného počtu dětí ? kteří žijí v dosahu raket, si zaslouží stejnou ochranu, jakou izraelská vláda poskytuje židovským občanům.© Komunistický svaz mládeže
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní License .
Copyright © 2024 Your Company. Joomla templates powered by Sparky.