USA a masmédia kryjí teror honduraských pučistů

Podrobnosti

Vytvořeno 18. 1. 2010

Twitter

Hromady mrtvých aktivistů v Hondurasu. Sdělovací prostředky mlčí, v Hondurasu i jinde po celém světě, zatímco rostou skupiny příbuzných a známých, kteří se ústním podáním informují o mrtvých soudruzích a soudružkách. Svět byl zavalen zprávami hlavních sdělovacích prostředků velkých komerčních řetězců jako např. The New York Times, že volby 29. listopadu byly čisté a spravedlivé (na základě informací řízených pučistickou juntou, která je v současné době u moci, a je podporovaná Spojenými státy), ale násilí narůstalo rychleji, než jsme se obávali.

Šílená jatka

Specifickými terči násilí byli ti, které pučistický režim považuje za největší hrozbu pro převrat. Nejodvážnější a nejzranitelnější byli členové lidové Rezistence proti převratu. Jejich přátelé, rodiny. Všichni, kteří nabízeli Rezistenci jídlo a ubytování. Profesoři, studenti, běžní občané, kteří pouze zaslechli, že v zemi není u moci zvolená vláda. Všichni stoupenci Rezistence čelili rostoucímu násilí proti odvaze protestovat proti převratu.

Poté, co mezinárodní společenství ve vztahu k Hondurasu dostalo od USA zelenou - protože demokratický pořádek byl obnoven volbami - byl zahájen hon nejnásilnějšími silami v Hondurasu, které pracují na tom rozbít za každou cenu jednotu Fronty odporu proti puči. K vraždám dochází rychlejší měrou, než je možné i jen registrovat.

V neděli 7. prosince byla postřílena skupina lidí, když šla ulicí Villanueva v předměstí Tegucigalpy. Podle svědků zastavila před skupinou dodávka, z ní vyskočili čtyři maskovaní muži a donutili skupinu lehnout si na zem. Pak byli její členové postříleni. Pět obětí: Marcos Vinicio Matube Acosta (39), Kennet Josué Ramírez Rosa (23), Gabriel Antonio Parrales Zelaya (34), Roger Andrés Reyes Aguilar (22) a Isaac Enrique Soto Coelho (24). Jedna žena, Wendy Molina (32), dostala několik střelných zásahů a fingovala mrtvou, když ji vrahové tahali za vlasy, aby se přesvědčili, zda nepřežila. Byla hospitalizována a přežila. El Libertador, nezávislý honduraský deník, sdělil, že všichni mrtví byli členové občanské společnosti a pracovali proti puči. Podle jiného člena téže skupiny její členové získávali stoupence pro Frontu odporu. Tato událost byla jednou ze série vražd členů Rezistence, provedených v uplynulých týdnech.

Uprchl jen jednou

Dne 3. prosince Walter Trochez (25), aktivista známý v kruzích homosexuálů a transvestistů (LGBT), byl vyhnán z chodníku do jízdní dráhy také čtyřmi maskovanými muži v centru Tegucigalpy. Ve výpovědi, kterou následně poskytl místním a národním autoritám, Walter řekl, že byl několik hodin vyslýchán maskovanými muži, kteří požadovali informace o členech a činnosti Rezistence, byl tlučen revolverem, protože odmítal mluvit. Řekli mu, že bude stejně zavražděn, ať promluví nebo ne. Trochezovi se podařilo uprchnout vyražením dveří dodávky a útěkem do ulice, ve které se jim ztratil. Nebylo to poprvé, co mu bylo takto vyhrožováno. Byl známým a důležitým členem odporu proti puči a několik měsíců pracoval na zdokumentování případů porušování lidských práv především vůči komunitě homosexuálů. Zveřejnil dva články, jeden bezprostředně po volbách s titulem Zvítězila neúčast, kde psal o dobré práci Rezistence, když dodávala odvahu lidem nejít k volbám. A druhý, jehož nadpis mluví sám za sebe: Eskalace zločinů, nenávisti a homofóbie proti komunitě LGBT, akce civilního, náboženského a vojenského puče v Hondurasu. V obou článcích byl stejný závěr: Jako revolucionář vždy budu ve frontové linii s naším lidem, dnes, zítra, pokaždé, i když mě to může stát život. Týden poté byl Walter střelen do prsou, když šel domů - mužem, který okolo projel autem. Zemřel při převozu do nemocnice.

Hlavy v ohrožení

Dne 5. prosince Santos García Corrales, aktivní člen Národní fronty odporu, byl zatčen bezpečnostními silami v New Colony Capital na jihu Tegucigalpy. Byl mučen, aby uvedl informace o jednom obchodníkovi, který dodával potraviny a náhradní díly tajným členům Rezistence. Byl propuštěn a informoval o tom místní úřady. Jeho tělo bylo nalezeno 10. prosince bez hlavy.

Došlo k mnoha vraždám v komunitě LGBT po převratu. Mnoho transvestistů bylo nalezeno mrtvých. Organizace pro ochranu lidských práv informovaly, že více než 18 gayů a transvestistů bylo povražděno v celé zemi - počet, který odpovídá období posledních pěti let, byl nyní zaznamenán za šest měsíců politické krize. Poslední oběť, Carlos Turcios, byl odvlečen z domu v Choloma Cortes v 15 hodin 16. prosince. Jeho mrtvola byla nalezena příští den, bez hlavy a rukou. Carlos byl místopředsedou sekce Národní fronty odporu v Choloma, městečku ležícím několik hodin jízdy od hlavního města. Andrés Pavón, předseda výboru na obranu lidských práv v Hondurasu (CODEH) k tomu říká: Myslíme si, že tyto strašné zločiny musí být přičteny k těm, jejichž mrtvoly také mají stopy brutálního mučení. Všechny tyto akty mají za cíl vyvolat kolektivní strach. Je to temné úsilí o oslabení komunity, která ve skutečnosti otevřeně naznačuje, že je silnější než kdykoli dříve.

Ne volby, ale fraška!

Jak napsal Walter Trochez (a CNN to potvrdila), většina voličů odmítla přijít k volebním urnám na volby organizované pučisty. Nespočetné vlády na celém světě, dokonce některé jihoamerické, odmítly uznat za legitimní výsledky těchto voleb. V prostředí divokého násilí nemohou už občané počítat s tím, že jim úřady poskytnou minimální ochranu a ti, co jsou ohroženi, se nemohou obrátit na policii... Stížnosti, registrované a podepsané, jak se to stalo s Walterem a Santosem, se tím mění v ortel smrti. Mnozí na základě jasných důkazů vyjadřují podezření, že vraždy jsou prováděny policií a vojáky. Přinejmenším jsou kryty státem a jsou výsledkem současné reality v Hondurasu, když se den ze dne zhoršují bezpečnostní služby, které je stát povinen obyvatelstvu poskytovat.

Pavón a ostatní aktivisté Lidských práv v Hondurasu předložili opakovaná udání těchto ukrutností, ale zločiny, zdá se, ještě nejsou zahrnuty do zájmu velkého tisku - ani v Hondurasu, ani mimo něj. Čím více potřebují občané tisku a televize k odhalování násilí a zneužívání, jehož jsou oběťmi, tím více je tisk a televize zanechává jejich osudu, aby se bránili sami. Jak je možné, že toto se děje ve 21. století?

Proč jsou lidé zabíjeni na ulicích Hondurasu jenom proto, že nemlčí proti civilnímu, náboženskému a vojenskému převratu v čase, kdy demokratické svědomí celého světa se už naučilo o něm informovat. Ze všech nejšpinavější má ruce od krve Robert Micheletti a ostatní šéfové pučistického režimu. Ale prezident Barack Obama a Státní departament USA sehrály důležitou úlohu v procesu, který dospěl do situace, ve které je.

Honduras Obamu nezajímá

Vláda USA nepřijala žádná konkrétní opatření proti tisícům porušení zákonů a ústavy, všem dostatečně zdokumentovaným, k nimž došlo od 28. června 2009, od data puče. Nepřekvapuje, aniž by to bylo zakotveno v jakémkoliv zákoně, že se násilí nekontrolovatelně a bezmezně rozšířilo před očima celého světa. V nedávném interview opakoval Francisco Rios z Národní fronty odporu proti puči komuniké publikovaná Frontou, ve kterých se říká, že Rezistence přes sebevětší potíže, na které v současné době naráží, připravuje masivní organizační úsilí pro tento nový rok. Rios sdělil, že přívrženci Fronty se přestali scházet veřejně kvůli nutným bezpečnostním opatřením. Rozdělí se však na domovní buňky, půjdou dům od domu, po celé zemi, s plány vynořit se jako národní politická síla, silnější a lépe organizovaná.

Walter, Santos, Carlos a všichni bojovníci honduraské rezistence, kteří položili životy za sen o demokracii, inspirují dnes ještě více než dříve další soudruhy. Boj pokračuje, Honduras žije!

Joseph SHANSKY,

Vermelho - Revista Forum Online

Přeložil

Vladimír HORÁK

• < Předchozí
• Další >