Bílá kniha o Bundeswehru

Podrobnosti

Vytvořeno 19. 1. 2010

Twitter

Poslední vývoj mezinárodních vztahů napovídá, že tři hlavní mocnosti USA, EU a Japonsko nejsou schopny, bez dalšího upevnění svých vojenských aliancí, řešit vojenskou cestou hlavní krizové problémy současné epochy. To potvrzují následující fakta: - selhání pokusů okupovat Irák, vynutit si poslušnost Íránu, Běloruska a KLDR; - neschopnost zabránit vzniku nových regionálních mocností, jakými jsou ČLR, Ruská federace a latinskoamerický mocenský blok; - neutralizovat základní rozpory kapitalismu: oslabovat masová hnutí, zastavit války o zdroje surovin.

Mocnosti hledají odpověď tam, kde ji vždy v minulosti nacházely. Ve vytváření vojenských paktů a totalitarismu upevňovaném drakonickými zákony prosazovanými na základě tzv. globální války proti terorismu. Pokusy o řešení strukturálních krizí přivedly nejmocnější politické třídy k závěru, že za současné politické situace ve světě si mohou zajistit prosazování svých zájmů pouze prohlubováním koncentrace vlastních sil ve vojenských aliancích, jejichž soudržnost bude zajištěna novou vojenskou doktrínou.

Západ + Japonsko

Základem centralizace je pokus o spojení atlantického systému s japonským. Jednotlivé stupně na cestě k realizaci takového spojenectví, jakými jsou například upevnění politické moci pravice a militarizace Polska nebo ČR, které mají být využity jako nástupiště pro nové tažení na východ a k poskytnutí teritoria pro dislokaci části systému národní protiraketové obrany, zatím nehrají tak významnou roli.

Podstatou řešení celého problému je urychlená reaktivace německého a japonského militarismu a jeho orientace stejným směrem jako v první a druhé světové válce - proti Rusku a Číně.

Transformace buržoazních demokracií na pravicové diktatury vyžaduje změnu ústav a vojenských národních doktrín. Do roku 1989 nebylo možné o podobných změnách uvažovat. Nejdříve muselo dojít k rozbití SSSR, oslabení vlivu mírových hnutí, hnutí neangažovaných a mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. Drobnou překážku na této cestě tvoří dosud ideologie socialismu a její nositelé, evropské komunistické strany, které mají být zlikvidovány. Pak je řada na malých, marginalizovaných národech, jakými jsou Češi nebo Slováci a balkánské státečky.

Kde jsou teroristé?

V Německu CDU/CSU, podporovaná SPD a drobnými politickými stranami - s výjimkou Die Linke.PDS - a v Japonsku Liberálně demokratická strana začaly vytvářet podmínky pro přeměnu svých zemí v regionální teroristické mocnosti uznávající vedení USA. Nová německá a japonská válečná doktrína vychází z americké doktríny (tzv. Národní bezpečnostní strategie).

Tyto tři hlavní kapitalistické mocnosti předpokládají, že udržet světový systém vykořisťování pracujících mas a sociální nespravedlnosti, a přitom vojensky porazit nově vznikající regionální mocnosti, se jim může podařit pouze spojením jejich ekonomických a vojenských sil. Vytvářejí 55 % HDP světa a jejich populace představuje 550 milionů obyvatel. V případě světové války by mohly mobilizovat 40 milionů osob. Pokud by se jim podařilo do této nové osy zla zapojit celou EU, představovalo by to 75 % HDP světa, 90 % moderních vědeckých institucí a 900 milionů osob. Lidstvo tak stojí před největším a nejnebezpečnějším nepřítelem ve svých dějinách.

Konverze Bundeswehru

V současnosti probíhá konverze Bundeswehru ze síly určené k teritoriální obraně v pretoriánskou gardu světové intervence. Šedesát let po ukončení 2. světové války a 15 let po sjednocení Německa se zatím německá armáda o 300 000 mužích opět připravuje sehrát významnou úlohu na světové scéně. Úvodní text uvádí, že v období od posledního vydání Bílé knihy v roce 1994 došlo ve světě k radikálním změnám v oblasti bezpečnosti. Na základě tohoto tvrzení navrhuje nový dokument rozsáhlá opatření. Bílá kniha se sice dovolává hodnot platné německé ústavy, zakazující Německu agresivní válku, ale novou německou bezpečnostní politiku definuje takovým způsobem, aby vládě umožnila preventivní údery, vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí a obranu ekonomických zájmů vojenskou sílou. Text uvádí: Životaschopná bezpečnostní politika vyžaduje logicky promyšlenou spolupráci jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni, včetně účinné likvidace základních příčin konfliktu.

A pokračuje... Je naší povinností podniknout preventivní akce k odvrácení všech rizikových faktorů ohrožujících naši bezpečnost... Obrana národních zájmů vyžaduje prevenci regionálních krizí a konfliktů, stejně jako zapojení Německa do řešení globálních problémů, jakými jsou mezinárodní terorismus, šíření zbraní hromadného ničení a podpora svobodných a otevřených světových obchodních vztahů jako základu prosperity... Globální a preventivní charakter nové bezpečnostní politiky je pak v dalším textu detailně zdůrazněn: Nová rizika a hrozby pro Německo a Evropu mají svůj původ v regionálních a globálních problémech, vznikajících často i mimo hranice Evropy. Jejich rozvoj je dynamický, charakteristický rostoucí krutostí. Konflikty se budou velmi rychle šířit, pokud nenarazí na rozhodný odpor. Bezpečnost může tak být zajištěna jedině včasnou výstrahou a preventivní akcí. Přitom musí zahrnovat celou škálu bezpečnostních politických nástrojů, diplomatických jednání, ekonomického nátlaku a policejních i vojenských opatření, tedy i vojenské intervence.

Popření Norimberku

Nová německá vláda velké koalice si tak osobuje právo (společně se všemi imperialistickými velmocemi) zasáhnout kdekoli na světě v oblastech, které označí za oblast svých zájmů. Národní suverenita a nevměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí, až dosud považované za základní principy mezinárodních vztahů, jdou stranou. Zahrnutím preventivních úderů jako možnosti řešení mezinárodních problémů, a tedy s rozpoutáním agresivní války, vyjadřuje německá vláda svůj souhlas s hlavním válečným zločinem, odsouzeným v norimberském procesu.

Rozdíl mezi německými strategickými záměry a Národní bezpečnostní strategií USA spočívá pouze v tom, že Německo zdůrazňuje význam mezinárodních aliancí od NATO přes EU, OBSE až po RB OSN. Význam tohoto zdůraznění vyplývá z obav z mezinárodní izolace, do které se Německo dostalo po první i druhé světové válce. Bílá kniha se nesnaží ani příliš maskovat imperialistickou povahu své nové vojenské doktríny. Několik formulací typu: nezbytnost zvýšení úrovně dodržování lidských práv..., posílit mezinárodní řád na základě dodržování mezinárodního práva , nebo překonat propast mezi chudými a bohatými regiony ve světě nezní věrohodně. Ale naopak požadavek významnější úlohy Německa v budoucím uspořádání Evropy, vzhledem k jeho velikosti, počtu obyvatel, ekonomické síle a geografické poloze v srdci Evropy, bude občanům Evropy, kteří neztratili paměť, určitě něco připomínat.

S cílem realizovat vojenské mise do libovolného místa planety, dochází k reorganizaci Bundeswehru na tři hlavní složky: 35 tisíc - speciální síly, schopné okamžitého nasazení do krizových oblastí, 70 tisíc - síly pro mnohonárodnostní operace nízké a střední intenzity a pro mírotvorné mise. Dalších 147 500 osob má být využíváno jako podpůrné síly. Nová orientace Bundeswehru vyžaduje i novou bojovou techniku. Poprvé po čtrnácti letech dojde ke zvýšení rozpočtu na obranu o 480 milionů eur. Některé akce mezinárodního charakteru, podobně jako současné nasazení v Libanonu, budou financovány mimo státní rozpočet.

Mimořádnou pozornost věnuje Bílá kniha spolupráci civilních a vojenských tajných služeb BND a MAD. Tato spolupráce povede dříve nebo později k rozšíření působnosti Bundeswehru do vnitropolitických záležitostí. Bílá kniha tento postup podporuje, přestože je zakázán německou ústavou. Jak jinak rozumět větě: Federální vláda považuje za nezbytné rozšířit ústavní rámec o rozvinutí ozbrojených sil.

Začalo to Jugoslávií

Precedens pro pokusy postupné přeměny Německa i ve vojenskou velmoc, vytvořila po svém vítězství ve volbách v roce 1998 koalice SPD a Zelených podporou války proti Srbsku vedenou vojsky NATO. Za jejich vlády byla poprvé od roku 1945 dislokována německá vojska na cizím teritoriu. Od listopadu 2001 se zapojilo Německo do války proti terorismu vysláním svých sil do Afghánistánu. V současnosti má Bundeswehr v zahraničí přes 10 000 svých vojáků. Na 2800 v Kosovu, stejný počet v Afghánistánu, 2400 v Libanonu, 950 v Bosně. Jakou mezinárodní a humánní hodnotu má však mandát mírotvorců OSN v Afghánistánu, jestliže je jejich úkolem (rezoluce RB OSN č. 1510 ze 13. 10. 2003) umožnit loutkové vládě nastrčené Spojenými státy a Velkou Británií rozšířit svou moc na celé území státu? Přepadení Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku a Libanonu OSN pod vedením Kofiho Annana nedokázala zabránit a ani je veřejně odsoudit. Naopak vysláním mezinárodních tzv. mírotvorných sil intervence legalizovala. Tím byla opakovaně zdůrazněna oprávněnost požadavků představitelů členských států OSN, ohrožovaných koloniální intervencí, na reorganizaci OSN, zejména její Rady bezpečnosti tak, aby dokázala obhájit zájmy všech samostatných států a národů světa.

Karel KLUZ (2006)

• < Předchozí
• Další >