Americký komunista o současných Spojených státech

Podrobnosti

Vytvořeno 22. 1. 2010

Twitter

Přinášíme velmi zajímavý překlad vystoupení představitele KS USA Scotta Marshalla na XI. mezinárodním setkání komunistických a dělnických stran 20.-22. listopadu 2009 v indickém Dillí, na kterém nechyběl ani europoslanec GUE/NGL za KSČM Jaromír Kohlíček (rozhovor s ním z Dillí Haló noviny zveřejnily).

V úvodu Marshall popsal situaci, v níž se nachází pracující v USA: V listopadu 2009 dosáhl počet dlouhodobě nezaměstnaných nejvyšší úrovně od roku 1930. Na počátku krize se zvyšovala nezaměstnanost tempem 700 tisíc měsíčně. Nyní, kdy někteří ekonomové deklarují konec recese, kdy obscénní zisky bank opět rostou, stejně jako ceny akcií na burzách, a bankovní kapitál se pomstychtivě vrací ke svým neregulovaným, dravým způsobům, činí měsíční ztráty 200 tisíc pracovních míst. Jen 45 % mladých lidí mezi 16 až 24 lety má práci. Mezi Afro a Latinoameričany i ostatními rasově a nacionálně utlačovanými menšinami je situace mnohem horší. Ale to není vše.

Rasismus v době hospodářské krize posílil. Zvláště krutě udeřila krize na rasové a nacionální komunity. Experti sledující trh s byty očekávají v roce 2010 další vlnu exekucí, po kterých se velký počet dělnických rodin octne na ulici. Zdravotní pojistku nemá 40 milionů lidí. Jejich počet se denně zvyšuje, protože mnoha zaměstnancům ji platil jejich zaměstnavatel. Situace se snad bude měnit s aplikaci nového zákona. A Marshall pokračuje:

V zemi, o které se předpokládá, že je vzhledem k obrovské koncentraci finančních prostředků nejbohatší na světě, odcházejí denně stovky tisíc dětí do školy hladové. V nejvíce zasažených dělnických komunitách jsou zavírány školy a zdravotní centra. Ulice, mosty, systémy kanalizace, vodovody a základní infrastruktury nejsou udržovány a chátrají. Základní veřejné služby jsou na všech stupních státní správy omezovány a likvidovány. Seznam kapitalistických selhání je (nejen) v této krizi velmi dlouhý.

Marshall zdůraznil, že v posledním období došlo v USA ke zvýšení bojovnosti dělnické třídy, vyvolaném dvěma událostmi. Vznikem hnutí, které porazilo v prezidentských volbách 2008 ultrapravou Republikánskou stranu a zapříčinilo porážku mnoha pravicových kongresmanů. Světová veřejnost zákonitě sleduje politiku prezidenta Obamy se smíšenými pocity.

Obama jistě není komunista ani socialista a působí spíše dojmem umírněného liberála. Avšak po osmi letech vlády George Bushe ml., nejhoršího válečného štváče v amerických dějinách, usnadnily volby rozvoj boje dělnické třídy nejen v USA, ale i ve světě. Po 30 letech zločinných neoliberálních útoků na americké odborové hnutí, dělnickou třídu a lidová hnutí, otevřelo zvolení Obamy dveře renesanci boje za ekonomickou spravedlnost, mír a rovnost. Přestože Obama není revolucionář, prosadil některá významná opatření k podpoře odborů a dělnické třídy. Obama se stal inspirací hnutí a mobilizoval demokratické síly k porážce Bushe a ultrapravice. A co je důležitější - učinil některé kroky k omezení nejhorších excesů zahraniční politiky - zděděných po svém předchůdci.

Další posun americké zahraniční politiky lepším směrem, tedy doleva, může zajistit pouze mobilizace lidových sil a odborových hnutí, které za Bushovy administrativy měly pouze malý vliv. Hnutí, které prosadilo zvolení Obamy, bylo a zůstává širokou koalicí sociálních sil, včetně některých oblastí kapitálu. Ale jeho základem je dělnická třída a její odbory, rasově a národnostně utlačovaní, ženy, mládež a hnutí za práva homosexuálů.

Druhou významnou událostí, podílející se na obratu vývoje, byl sjezd největší americké odborové ústředny AFL-CIO v září 2009. Je pravděpodobné, že dějiny zaznamenají tento sjezd jako přelom ve vývoji dělnické třídy v USA. Sjezd byl vyvrcholením vývoje změn započatých v polovině 90. let. Na sjezdu AFL-CIO v roce 1995 došlo k odmítnutí některých nejhorších zásad spolupráce s režimem studené války, který začal antikomunistickým honem na čarodějnice v roce 1950.

V polovině 90. let započalo odborové hnutí měnit svůj přístup k třídnímu boji. Po sjezdu v roce 1995 vytvořily odbory svůj vlastní politický aparát. Ekonomický boj odborů se stal militantnějším. Odbory postupně začaly poznávat globální podstatu kapitalismu a chápat, že odborové hnutí nemůže sloužit pouze obraně svých členů, ale musí se stát mluvčím a hnutím celé dělnické třídy.

Loňský sjezd tento trend vývoje významně prohloubil v mnoha směrech. Zvolil nové, mnohem aktivnější vedení, vycházející z tradic bojovných průmyslových odborů. Nový předseda Richard Trumka pochází z militantní odborové hornické unie. Už první den po zvolení šel přímo na Wall Street, kde označil za hlavní viníky globální krize šéfy bankovnictví a pojišťovnictví. Požadoval významná regulační opatření a pád těch bank, které jsou označovány za příliš velké na to, aby zbankrotovaly .

Odborová federace tvrdě prosazovala politiku rozbití monopolu velkých bank a mobilizovala své členy k boji za stanovení nových limitů pro finanční kapitál. Na sjezdu byly do vedení AFL-CIO zvoleny poprvé dvě ženy, z nich jedna Afroameričanka. Existuje mnoho příkladů ilustrujících novou odborovou politiku, včetně rozvoje mezinárodní spolupráce odborových organizací. Chci se však zmínit pouze o jednom. Mám s sebou dopis předsedy Richarda Trumky, publikovaný v americkém odborovém tisku, který zaslal ministryni zahraničních věcí Hillary Clintonové. Uvádí v něm, že AFL-CIO považuje převrat v Hondurasu za naprosto nezákonný. Represe odborů a demokratických hnutí Hondurasu pučisty vylučují možnost spravedlivých a svobodných voleb v listopadu 2009. Dopis vyzývá ministerstvo zahraničí USA, aby zastavilo materiální pomoc Hondurasu, pokud se prezident Zelaya nevrátí do funkce. V dopise se zdůrazňuje, že postoj AFL-CIO byl přijat po konzultaci s honduraskými odbory. Je to pouze jeden příklad dramatické změny přístupu amerických odborů k mezinárodním vztahům. Odbory rovněž odsuzují války a okupaci Iráku a Afghánistánu.

Marshall se zmínil i o tom, že odbory mají bezprecedentní přístup k prezidentu Obamovi a mohou mu významným způsobem pomáhat v jeho činnosti. Uvedené příklady změněného postupu vůči ministerstvu zahraničí a americkému imperialismu jsou prvními kroky odborů od počátku studené války. Věříme, že se otevírají nové cesty vytváření nových vztahů a upevňování solidarity odborů a dělnické třídy ve světovém měřítku. Myslím si, že komunistické a dělnické strany by měly sehrát rozhodující úlohu ve využití nabízejících se možností. Pro odborová hnutí, politicky rozdělená studenou válkou, přišla doba, aby znovu posoudila a přehodnotila jednotu odborů, zdůraznil závěrem Scott Marshall.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >