Komunistické hnutí se rozvíjí a roste v bojích

Podrobnosti

Vytvořeno 23. 3. 2010

20. století s sebou přineslo - počínajíc Říjnovou revolucí v roce 1917 -vlnu sociálního a národního osvobození, čehož nejjasnějším důkazem je desítky let trvající existence socialistického svazku států. Zatímco kapi­talismus ve 20. století přinesl fašismus s miliony mrtvých, válkou, kon­centračními tábory a genocidu, byl to Sovětský svaz, jehož hrdinný ná-rod, stejně jako Rudá armáda a komunistická strana, kteří měli podíl na ukončení druhé světové války a zničení fašismu. Také v jiných zemích, v neposlední řadě také v Rakousku, dosáhli komunisté významný a na mnoha místech rozhodující podíl na bojích proti fašismu a národněosvo-bozeneckých bojích.

Období mezi rokem 1945 a 1989/90, kdy se podstatná část Evropy a Asie vymanila z vlivu monopolů a v čele států zde stály lidové či socialistické vlády, přineslo evropskému kontinentu více než čtyři desetiletí trvající mír, ačkoli studená válka socialistické země nutila vydat finanční prostředky i na zbrojení a budování obrany, což rozhodujícím způsobem brzdilo prosperitu a produktivitu národních hospodářství.

Svaz sovětských socialistických republik a státy socialistického tábora přinesly velmi důležité impulsy pro antikoloniální a antiimperialistická osvobozenecká hnutí v Asii, Africe a Latinské Americe. Přímá a nepřímá podpora, zprostředkovaná socialistickými státy, umožnila vznik řady nezávislých zemí a národů, umožnila jim odhodit okovy kolonialismu a zčásti také imperialismu, stejně jako, a to rozhodujícím způsobem, zvolit si svoji vlastní cestu rozvoje.

Samotná existence socialistických zemí vedla také k tomu, že kapitalistické vlády ve Spolkové republice Německo a Rakousku musely pracujícím vytvořit takové společenskoekonomické podmínky, které by vedly k rustu jejich životní úrovně.

 

To, že se imperialismu nakonec podařilo v mnoha částech světa stát se hegemonem, má zcela jistě ne jednu, ale mnoho vzájemně spolu souvisejících příčin:

a/ odklon od socialistické cesty rozvoje (nastoupení špatné cesty rozvoje bylo diskutováno na 20. sjezdu KPdSU), především v převzetí hospodářských a společenskopolitických termínů a cílů protivníka;

b/ existovala teoreticky chybná zhodnocení situace, která vedla k nerovnostem, špatně prováděné praxi, která pak vedla k neefektivnosti ekonomiky a zabraňovala tak pravidelnému, rovnoměrnému rozvoji národního hospodářství;

c/ byl zde i problém nesrovnalostí v hospodářských vztazích mezi jednotlivými socialistickými státy, což přinášelo některým národním ekonomikám dodatečné výdaje;

d/ musíme mluvit také o fenoménech, jako je setrvání na místě, kariérismus, odpolitizování, korupce a poraženectví, které vedly ke ztrátě důvěry a ztrátě vedoucí role komunistických stran, i o zkušenostech z chybného vývoje v oblasti socialistické demokracie, stejně jako se dělnická třída odcizila státu pracujících a politická a společenská hegemonie komunistických stran byla poškozena;

e/ v neposlední řadě to byla také vojenská, politická a hospodářská moc imperialismu, který se všemi prostředky pokoušel o destabilizaci a zničení socialismu, aby vše výše uvedené spojil s ještě větší přítěží, spojenou se zvýšením vnucených nákladů na obranu.

Díky analýze historických zisků a zároveň potíží či chyb socialismu 20. století se hnutí rozvíjí dále a vzniká tak socialismus století 21., jehož velmi nadějné signály vychází z Latinské Ameriky, ze socialistické Kuby, z antimonopolistických převratů ve Venezuele, Bolívii nebo v Ekvádoru a z jejich společného svazku rovnoprávných, suverénních národních států, ALBA.

K nositelům myšlenek a nadějí komunistického hnutí 21. století patří ale stejně tak všechny třídní komunistické a dělnické strany na všech ostatních kontinentech, kdy k nejdůležitějším v Evropě patří Komunistická strana Řecka a Portugalská komunistická strana.

To, co v roce 1917 začalo Rudým říjnem, neskončilo v roce 1990. Ano, kapitalismus vyhrál, zmocnil se vlády nad hospodářstvím a politikou, které mu byly po desetiletí vytrženy ze spárů. Zavedl v bývalých socialistických státech novou oligarchii kapitalistů, novou ?horní vrstvu? bohatých a současně armády chudých. Také v kapitalistických státech umožnila buržoazní kontrarevoluce a restaurace kapitalismu ve východní Evropě nové útoky na sociální a demokratická práva dělnické třídy. V neposlední řadě vedlo hrubé znovuvčlenění východní Evropy do imperialistického systému k tomu, že máme celosvětově co dělat s ekonomickou krizí v plném rozsahu.

Současně vedl také nerušený rozvoj agresivní a utlačovatelské podoby imperialismu k permanentní globální ekologické a humanitární krizi. Díky neustálé likvidaci základních lidských podmínek k životu je přežití člověka jako druhu na naší planetě vážně ohroženo. Otázka socialismus nebo barbarství se přiostřila - socialismus nebo zánik.

Porážka v letech 1989/90 byla strašná, nejen pro nás, komunisty, ve všech částech světa vedla ke zlepšení podmínek pro zvýšení zisku kapitálu a ke zhoršení životní úrovně mnoha milionů lidí.

Boj vstupuje do další etapy. Pro ni, stejně jako pro všechny ostatní, si dobře zapamatujme slova Karla Marxe: ?Proletářské revoluce (...) kritizují neustále samy sebe, stále se přerušují ve svém vlastním běhu, zdánlivě se vrací k již vykonanému, aby pak mohly začít znovu, bezcitně se vysmívají polovičatostem, obtížím a ubohosti svých prvních pokusů, ...děsí se stále znovu neurčité nehoráznosti, svých vlastních cílů, až situace dospěje do takového stavu, ze je každá změna nemožná a okolnosti samy volají: Hic Rhodus, hic salta!?

Některé závěry a perspektivy:

1.  Sdílíme stanovisko silnějších komunistických stran, jako například
Komunistické strany Řecka, že v současné fázi našeho boji musí dojít:

a)      k vytvoření širokého demokratického a antimonopolistického lidového odporu proti útoku kapitálu a imperialismu, stejně jakob)      k vybudování třídních a revolučních komunistických pólů.

2.  Je pro nás nutností podílet se také v Rakousku na dosažení tohoto cíle. Založení Komunistické iniciativy v lednu 2005 byl krok tímto směrem.
V mezičase se správnost naší analýzy prohloubila a potvrdila, v dohledné době nelze od KPO čekat žádné impulzy směrem ke komunistické politice. Také nejvýznamnější síla v jejím rámci, Štýrská komunistická strana, svojí třídní indiferentností směřuje v této situaci spíše k antikomunistickým tendencím a nečiní žádné znatelné přípravy, aby se stala aktivní či nějak zasáhla do vývoje.

Zároveň je velmi potěšující, že Komunistická mládež Rakouska je na nejlepší cestě, stát se mládežnickou organizací dělníků, učňů a studentů, dynamickým, samostatným subjektem pokrokového a komunistického hnutí v Rakousku.

Komunistická iniciativa od svého založení usiluje o samostatnou komunistickou politiku spojenou se širokou akční jednotou a spolkovou politikou. Konkrétním a velmi potěšujícím příkladem je akční jednota s Federací pracujících a mládeže z Turecka v Rakousku (ATIGF) a neorganizovaných levicově orientovaných na kandidátce Mezinárodní  komunistické odborové iniciativy (KOMintern), která má od roku 2009 své zastoupení v Dělnické komoře ve Vídni. Komunistická iniciativa bude nadále usilovat o to, aby se tato akční jednota dále rozvíjela, zastoupení v Dělnické komoře bylo viditelné a jeho práce byla viditelná i mimo Vídeň.

3.     Komunistická iniciativa vnímá jako svoji povinnost působit tvořivě při rozvíjení a obraně marxismu-leninismu. Komunisté musí svoji teorii a program rozvíjet neustále z pozic marxismu-leninismu a na nich dále stavět. Bojujeme jak proti revizionismu a oportunismu, tak proti levému radikalismu a ideologické strnulosti.

4.     Stejně jako neexistuje krátká cesta ke změně společenských vztahů, není ani při hodnocení průběhu minulosti. Odmítáme označení "stalinismu" jako nástroje v boji našich oponentů k diskriminaci marxismu, komunistických idejí a pohledu na svět. Sami se považujeme za marxisty - leninisty a bojujeme za beztřídní společnost, za komunismus.

5.     Období socialismu ve 20. století je součástí našich dějin a zkušeností, stejně jako revoluční politika nezapadne nikdy mimo rámec historie. Je také nasnadě, že se musíme vyrovnávat nejen s úspěchy, ale také s politickými a ekonomickými chybami, zločiny a činy proti socialistickým zákonům.

6.     Jako komunisté nevidíme žádný důvod ospravedlňovat se před našimi odpůrci, před kapitalistickým systémem za historické události. Dějiny třídních bojů jsou dějinami nejtvrdších konfliktů s nesčíslnými oběťmi. Kapitalismus dnes a denně způsobuje smrt mnoha lidí - ať už přímo v kontrarevolučním boji proti proletariátu nebo v rámci meziimperialistických konfliktů - a za vyhrocených podmínek si kapitalismus zahrává s miliony obětí, jako například při svých světových válkách či fašistických diktaturách. Kapitalismus je zodpovědný za pronásledování a útlak revolucionářů ve všech částech světa, za bídu, hlad a války a je možný pouze jediný výsledek zúčtování s ním: svrhnout ho.

7.     Současná kapitalistická krize vyžaduje být aktivní jak v denních bojích, tak zesílit zásadní kritiku kapitalistického systému. Nyní, v období krize, zkouší kapitál dodatečně vylepšit podmínky pro utlačování a vykořisťování pracujících, což může být dosaženo jen širokým odporem. Platí ale také, že je důležité poukázat na cynismus kapitalistického systému a jeho opovrhování lidmi, že nikdy nebude ochotný a schopný zajistit dlouhotrvající mír, blahobyt a rozvoj. Je nutné propagovat nutnost společného boje za svět bez vykořisťování, útlaku a válek.

8.     To, že komunistické uskupení vyžaduje chápat se jako strana proletariátu a být v něm pevně zakotveno, je nasnadě. To, že v současnosti nic takového v Rakousku není, také. Přesto považujeme zintezivnění -nejdříve vnitřních - diskusí o založení takové strany za nutné. Po úspěšném založení Komunistické iniciativy, v průběhu její úspěšné téměř pětileté existence, po vybudování zemské organizační struktury a po úspěšném projektu KOMintern (společně s dalšími iniciátory), to považujeme za další nutný krok.

Znovuzaložení třídní komunistické strany proletariátu v Rakousku vyžaduje naše plné nasazení, mobilizaci našich veškerých politických, ideologických a organizačních schopností a možností, protože to je historická nutnost.

STANOVISKO KOMUNISTICKÉ INICIATIVY V RAKOUSKU (KI)

Elisabeth Rizy (Rakousko)

z teoretickopolitické konference, listopad 2009 

• < Předchozí
• Další >