9. Sjezd Svazu mladých komunistů Kuby

Podrobnosti

Vytvořeno 8. 5. 2010

Twitter

Dostalo se mi výsady, že jsem mohl sledovat v přímém přenosu zvuk, obrazy, myšlenky, argumenty, tváře, reakce a potlesk delegátů závěrečného zasedání 9. sjezdu Svazu mladých komunistů Kuby, které se konalo v Kongresovém paláci v neděli 4. dubna. Televizní kamery zabírají detaily z mnohem lepší vzdálenosti a úhlu, než oči lidí přítomných na jakékoli takové akci. Nepřeháním, řeknu-li, že to byl jeden z nejemotivnějších okamžiků mého dlouhého a strastiplného života. Nemohl jsem tam být, ale prožil jsem to v duchu jako člověk procházející se světem idejí, za které bojoval tři čtvrtiny svého života. Pro revolucionáře by však ideje  a hodnoty byly k ničemu, kdyby každou minutu svého života neusiloval o překonání nevědomosti, s níž všichni přicházíme na svět.

I když to málokdo přizná, náhoda a okolnosti hrají ve výsledcích jakéhokoliv lidského konání rozhodující roli.

     Člověku je smutno při pomyšlení na tolik revolucionářů, kteří měli daleko větší zásluhy, a nedožili se ani dne vítězství věci, za níž bojovali a umírali, ať to byla nezávislost nebo hluboká společenská revoluce na Kubě, které jsou tu nakonec neoddělitelně spjaté.

     Od poloviny roku 1950, kdy jsem zakončil svoje vysokoškolské studium, jsem se díky myšlenkám načerpaným od Martího, Marxe a spolu s nimi od početné legie myslitelů a hrdinů toužících po spravedlivějším světě, považoval za uvědomělého a radikálního revolucionáře. Tehdy uplynulo téměř jedno století od chvíle, kdy naši spoluobčané zahájili 10 října 1968 první válku za nezávislost naší země, proti tomu, co v Americe zbývalo z koloniálního a otrokářského impéria. Mocný soused na severu se rozhodl naši zemi anektovat jako zralý plod ze ztrouchnivělého strolu. V Evropě již nabyly na síle socialistické myšlenky a boj proletariátu proti buržoazní společnosti, která podle zákonů historie převzala moc za Francouzské revoluce, jež vypukla v červenci 1789. Inspirovala se myšlenkami Jeana Jacquesa Rousseaua a encyklopedistů 18. století, které se také 4. července 1776 staly základem Filadelfské deklarace, jež v sobě nesla revoluční myšlenky té doby.  Události se v historii člověka mísí a vrství jedna na druhou stále rychleji.

     Sebekritičnost, neutuchající potřeba studovat, pozorovat a zamýšlet se jsou podle mého názoru rysy, bez nichž se neobejde žádný revoluční kádr.

     Po 2. světové válce o rozdělení planety, které bylo příčinou druhých jatek ? rozpoutaných tentokrát fašistickou extrémní pravicí sotva 20 let po válce předcházející, jatek, jež stála životy více než 50 milionů lidí, z toho kolem 27 milionů Sovětů ? převládlo ve světě načas demokratické cítění, sympatie k SSSR, Číně a ostatním spojencům z války, kterou zakončilo zbytečné svržení dvou atomových bomb, jež usmrtily statisíce obyvatel dvou bezbranných měst na území mocnosti, která již byla poražena nezadržitelným postupem spojeneckých sil včetně vojsk Rudé armády, jež zakrátko zlikvidovala mocnou japonskou armádu v Mandžusku.

     Studenou válku zahájil nový prezident Spojených států téměř okamžitě po vítězství. Předešlý prezident Franklin D. Roosevelt, který se pro své antifašistické postoje těšil vážnosti a mezinárodním sympatiích, zemřel po svém třetím znovuzvolení ještě před koncem války. Zodpovědnost za zmíněnou neblahou politiku padá na jeho nástupce, tehdejšího viceprezidenta Harryho Trumana, člověka průměrného a nevýrazného.

     Spojené státy, jediná vyspělá země, která díky své zeměpisné poloze neutrpěla žádné škody,  měly ve svém držení téměř všechno zlato planety a přebytky průmyslové a zemědělské výroby a diktovaly světové ekonomice prostřednictvím známé Brettonwwodské dohody tíživé podmínky, jejichž důsledky přetrvávají dodnes.

     Než začala studená válka, existovala i na Kubě poměrně pokroková Ústava, naděje a možnost demokratických změn, byť samozřejmě nikdy ve smyslu sociální revoluce. Likvidace této Ústavy reakčním pučem uprostřed studené války otevřela v naší vlasti dveře socialistické revoluci, která je hlavním přínosem naší generace.

     Zásluhu kubánské revoluce lze měřit faktem, že malá země, jako je naše, dokázala tak dlouho odolávat nepřátelské politice nejmocnějšího impéria v historii lidstva a jeho zločinným opatřením proti našemu lidu. To, uvyklé manipulovat po libosti zeměmi naší polokoule, podcenilo malý, závislý a chudý národ žijící pár mil od jeho pobřeží. Nikdy by to nebylo možné bez důstojnosti a etiky, která vždy charakterizovala politické akce Kuby, pronásledované odpornými pomluvami a lžemi. Spolu s etikou se posilovala kulturnost a uvědomění, které nám umožnily zhostit se úkolu ? odolávat déle než 50 let. Nebyla to zvláštní zásluha představitelů, nýbřž především lidu.

     Obrovský rozdíl mezi minulostí ? kdy se téměř nesmělo vyslovit slovo socialismus ? a přítomností byl patrný v závěrečný den jednání 9. sjezdu Svazu mladých komunistů Kuby, v projevech delegátů a ve slovech předsedy Státní rady a Rady ministrů.

     Bylo by dobré, kdyby se věci, které tam byly řečeny, publikovaly v nejrůznějších sdělovacích prostředcích doma i v zahraničí, aby se o nich vědělo, ani ne tak kvůli našim spoluobčanům ostříleným v tomto dlouhodobém boji, jako spíše proto, že národy světa by se měly dozvědět pravdu o velmi závažných důsledcích toho, kam impérium a jeho spojenci lidstvo vedou.

     Ve svých stručných, hlubokých a precizních závěrečných slovech se Raúl výstižně dotkl řady velmi závažných témat. Kritičností a sebekritičností ťal jeho projev hluboko do útrob impéria a jeho cynických spojenců. Důsledné uplatňování poučení z velice hlubokého dialektického procesu odehrávajícího se v konkrétních podmínkách Kuby dodává morálce a síle kubánské revoluce neotřesitelnou pevnost.

     Impérium bylo tak uvyklé diktovat svou vůli, že podcenilo vytrvalost odporu malé latinskoamerické země v Karibiku vzdálené 90 mil od jeho pobřeží, jejíž hlavní bohatství vlastnilo, nad jejímiž obchodními a politickými vztahy mělo monopolní kontrolu a jíž násilně a proti vůli lidu a pod zástěrkou právní dohody, které navíc dalo ústavní charakter, vnutilo vojenskou základnu. Podcenili hodnotu idejí stojících proti jejich obrovské moci.

     Raul jim připomněl porážku jejich žodáků na Gironu před očima americké námořní flotily během necelých 72 hodin od vylodění, nezlomnou pevnost našeho lidu během Karibské krize v roce 1962, kdy jsme navzdory nesčetným jaderným zbraním mířícím na náš ostrov neakceptovali inspekci Spojených států na našem území ? na základě nekonzultované doložky dohody mezi SSSR a touto zemí, která ignorovala naši národní svrchovanost.

     Nechyběla ani zmínka o důsledcích rozpadu SSSR, který znamenal propad našeho HDP o 35 % a zahraničního obchodu Kuby o 85 %, k němuž se přidalo zintenzívnění zločinné obchodní, ekonomické a finanční blokády naší vlasti.

     Od oné smutné a neblahé události uplynulo již téměř 20 let a Kuba přesto zůstává neporažena a je odhodlána vytrvat. Proto nabývá mimořádného významu nutnost překonat a odstranit vše, co působí proti zdravému rozvoji naší ekonomiky. Raul neopomněl upozornit, že imperialistický systém vnucený planetě dnes vážně ohrožuje přežití lidského druhu.

     V současnosti máme lid, jenž postoupil od negramotnosti na jedno z nejvyšších míst na světě ve vzdělanosti, který je pánem masových sdělovacích prostředků a může si budovat uvědomění potřebné k překonání starých i nových obtíží. Bez ohledu na potřebu rozšiřovat vědomosti by bylo absurdní přehlížet, že ve stále komplikovanějším, měnícím se světě je základní povinností občana nutnost pracovat a vytvářet hmotné statky, které společnost potřebuje. Revoluce vyhlásila univerzální rozšíření vzdělanosti, neboť je si vědoma, že čím více člověk ví, tím je v životě užitečnější. Nikdy jsme však nepřestali zdůrazňovat posvátnou povinnost vykonávat společensky potřebnou práci. Fyzická práce je současně nutností pro vzdělání i lidské zdraví, proto byla v souladu s martíovskými zásadami velmi brzo vyhlášena koncepce studia kombinovaného s prací. Naše školství se značně posunulo kupředu po vyhlášení povinnosti být pedagogy, kdy si desetitisíce mladých lidí zvolilo pedagogickou dráhu ? neboli to, co je pro společnost nejpotřebnější. Opomenutí kteréhokoli z těchto principů by bylo v rozporu s budováním socialismu.

     Stejně jako všechny národy třetího světa je Kuba obětí bezohledného loupení mozků a mladé pracovní síly. Na tomto rabování našich lidských zdrojů nelze nikdy spoluracovat.

     Úkol, jemuž každý zasvětí svůj život, musí být nejen plodem jeho osobního přání, ale i výchovy. V jakékoli lidské společnosti je nevyhnutelnou nutností  rekvalifikace.

    Stranické a státní kádry budou muset řešit stále složitější problémy. Od lidí zodpovědných za politické vzdělání budou právě s ohledem na složitost jejich práce vyžadovány větší znalosti z historie a ekonomie, než kdy předtím. Stačí přečíst si zprávy přicházející denně ze všech stran, aby člověk pochopil, že neznalost a povrchnost  je s politickými funkcemi absolutně neslučitelná. Reakcionáři, žoldáci, ti, kdo touží po konzumu a vyhýbají se práci či studiu, budou mít ve veřejném životě stále méně prostoru. V lidské společnosti nebude nikdy nouze o demagogy, oportunisty, ty, kdo touží po snadných řešeních, aby si získali popularitu. Avšak ti, kteří se prohřeší proti etice, budou mít stále méně příležitostí k podvádění. Boj nás naučil, jaké škody může způsobit oportunismus a zrada.

     Vzdělávání kádrů bude nejdůležitějším úkolem, který budou muset revoluční strany zvládnout. Nikdy nebudou existovat snadná řešení, prioritu musí mít přísnost a náročnost. Mějte se také zvláště na pozoru před lidmi, kteří spolu se špinavou vodou vylévají principy a sny národů.

     Už dávno jsem si přál pohovořit o Sjezdu mládeže, ale raději jsem počkal, až informace o něm vyjdou, abych jim v tisku nezabíral žádný prostor.

     Včera, 7. dubna, byly Vilminy narozeniny S pohnutím jsem v televizi sledoval její vlastní hlas doprovázený jemnými tóny klavíru. Den za dnem oceňuji stále víc její práci a vše, co pro revoluci a pro kubánské ženy udělala. Důvody k boji a k vítězství se den za dnem násobí.

• < Předchozí
• Další >