Osm let od porážky kontrarevoluce ve Venezuele

Podrobnosti

Vytvořeno 11. 5. 2010

Twitter

Před osmi lety došlo ve Venezuele o pokus o státní převrat. Na 48 hodin se dostala k moci přechodná fašistická diktatura. Při vzpomínce na tyto události se zaplnil Caracas vřením rudých obleků a revolučním nadšením. Město bylo zavaleno davy lidí s národními vlajkami a kartely Sjednocené socialistické strany Venezuely (PSUV), které připomínaly místo, kde byli zmasakrováni obhájci bolívarského prezidenta Huga Rafaela Cháveze Fríase v průběhu oné zrádcovské léčky opozice. Aby připomněl tak významné datum, zahájil v neděli 11. dubna komandant Chávez ze zahrady paláce Miraflores přenos svého obvyklého týdenního rozhlasového a televizního programu Zdravíčko, prezident.

Během svého projevu vzpomněl podle Granma Internacional některých momentů neblahého 11. dubna 2002, když severoamerický imperialismus, Španělsko, v jehož čele stál José María Aznar, a příslušníci domácí oligarchie - spiknutí se sdělovacími prostředky opozičníků - uskutečnili státní převrat, aby vyrvaly demokracii z rukou lidu a předali ji cizím zájmům, chlubíce se znovu násilným jednáním, v jehož průběhu měli v úmyslu získat moc v zemi a vrátit ji ztroskotané IV. republice ?Paktu pevného bodu?? ?Dnes vzpomínáme na začátek a dva dny poté na pád nejkratší diktatury v dějinách země. Jedenáctý duben tu stále bude, aby nám připomínal, jak chtěla zvítězit a ztroskotala smrt,? vyhlásil prezident. U příležitosti tohoto osmého výročí vzdal Chávez poslední poctu mužům a ženám, kteří v oněch dnech ztratili své životy. ?Jsem si vědom, že jsem živý díky jim a jejich obětem,? přiznal a vyzval venezuelský lid, aby pokračoval v boji ?za naději v budoucnost, plnou míru revolučního a bolívarského socialismu?.

Ve svém nedělním sloupku Řádky Cháveze prezident zdůraznil, že dubnový převrat znamená bod zvratu v historii tohoto jihoamerického národa, který si uvědomil, že je to on, kdo bojuje a buduje vlastní historii. Nicméně cesta stále ještě je kostrbatá pro ty, kteří čelí imperialistickým úmyslům. Proto Chávez nepřemýšlí o odpočinku, ví, že zápas bude nelítostný, že dosud neskončil, protože ti, kdož byli poraženi lidem a ústavě věrnými vojenskými útvary, se dnes zoufale snaží destabilizovat zemi a pokračují ve vražedných pokusech.

Prezident Chávez ve svém sloupku oznámil, že ?pučistické sektory, složené z tradičních stran pravice, hierarchie katolické církve a oligarchie, financované Spojenými státy, nepředstavují nic jiného, než pátou kolonu impéria?, které, jak je přesvědčen, udatný venezuelský lid a jeho odvážní vojáci budou čelit se stejnou rozhodností jako před osmi lety. Tehdy pokus uchvátit bolívarskou vládu ztroskotal před rozohněným lidem, který provedl v dubnu 2002 ráznou protiofenzívu s cílem hájit ústavnost státu vyrvanou na několik málo hodin režimem Pedra ?El Bravo? Carmony.

Převrat se podařil krátce po třídenní generální stávce, svolané venezuelskou opozicí. Stávka stála život 19 lidí, zraněno jich bylo více než 100, zejména když proradní důstojníci nejvyššího velení neuznali autoritu ústavního prezidenta Huga Cháveze a nařídili jeho zadržení na letecké a námořní základně La Orchila, asi 160km od Caracasu, a jeho následné zbavení moci. Samozvaný nový prezident a jeho nohsledi potlačili všechny symboly státní moci a zavedli fašistickou vládu. Za této situace nenechala na sebe dlouho čekat odpověď lidového hnutí s požadavkem návratu právoplatně ve volbách v prosinci 1998 zvoleného prezidenta.

K tomuto požadavku se přidali věrní ústavní důstojníci, kteří podpořili akce v ulicích, akce vedené lidem na obranu demokracie. To umožnilo návrat Cháveze - už po dvou dnech - do jeho funkce. Ve svém oblíbeném rozhlasovém a televizním projevu prezident potvrdil, že ?se zvýšila schopnost neutralizace obdobných plánů? a poznamenal, míříce na opozici, že ?nejlepší pro vás je přijmout skutečnost, že tato bolívarská mírová a demokratická revoluce přišla, aby zůstala?.

Dnes, několik roků od oslav 200. výročí nezávislosti, si Venezuela připomíná úlohu lidu v boji za pokračování procesu socialistických změn bolívarské revoluce a přijímá výzvu k budování nové socialistické republiky a nové demokracie.

Vladimír HORÁK

• < Předchozí
• Další >