Nová politika prezidenta Obamy

Podrobnosti

Vytvořeno 21. 5. 2010

Twitter

Ve Washingtonu byla 6. dubna prezentována nová jaderná doktrína (Nuclear Posture Review 2010). Dne 8 dubna byla v Praze podepsána americkou stranou iniciovaná rusko-americká smlouva o snížení počtu útočných jaderných zbraní. A 12.-13. dubna se ve Washingtonu uskutečnil mezinárodní summit o jaderné bezpečnosti. S nadsázkou se dá říci, že se jedná o komplexní protijaderný útok USA. Pokud ale pečlivě analyzujeme politiku USA za poledních 100 let, nikde nenajdeme ani náznak snahy amerických elit podpořit zájmy progresivního rozvoje lidstva nebo národů jiných zemí.

Nedělejme si iluze

Dá se vůbec předpokládat, že příchodem prezidenta Obamy do Bílého domu by mohlo dojít k obratu v koncepci americké zahraniční politiky od úsilí o globální nadvládu k celosvětové mírové spolupráci?

Pochybnosti vyvolávají fakta. Proč válečný rozpočet USA převyšuje sumu výdajů na zbrojení všech zemí světa a s 1600 miliardami USD je nejvyšší v amerických dějinách? Proč Washington aktivně militarizuje vesmír, zvyšuje počet uskupení konvenčních úderných strategických zbraňových systémů, rozvíjí globální systém PRO, přezbrojuje nejmohutnější podmořské nosiče raket strategických jaderných sil třídy Ohio na nosiče křídlatých strategických raket s konvenčními hlavicemi? Faktů je mnoho a ani jeden nesvědčí o americké mírumilovnosti. Zamysleme se nad obsahem změn americké vojensko-politické strategie posledních let.

V roce 2002 prezident George Bush ml. sestavil komisi, která měla vyhodnotit geostrategické změny po zániku SSSR a navrhnout novou jadernou perspektivu. Komise dospěla k závěrům, že:

- nové Rusko již nepředstavuje pro Spojené státy seriózní jadernou hrozbu;

- americké strategické jaderné zbraně přestaly být účinným prostředkem politické strategie USA, nemohou ochránit USA před teroristickými hrozbami a neslouží ani jako prostředek nátlaku na ?darebácké? státy;

- udržování strategických jaderných sil vyžaduje rozsáhlé finanční výdaje, které neodpovídají kritériu ?účinnost - cena?.

Výměna za zbraně nové generace

Na základě výsledků studie se administrativa rozhodla snížit výdaje na udržování a vývoj strategických jaderných sil a zvýšit financování rozvíjení konvenčních strategických prostředků nové generace. Aby uklidnil zastánce jaderných zbraní a kruhy, pro které představují Rusko a ČLR jadernou hrozbu, rozhodl prezident Bush ml. o vystoupení ze Smlouvy PRO-72 a zahájení rozvoje globálního systému strategické PRO (červen 2002).

V roce 2003 prezident Bush ml. schválil koncepci Okamžitý globální úder (Prompt Global Strike) a bezprostředně na to vzniklo Hlavní velení úderných sil USA, do jehož podřízenosti se postupně převádí 450 odpalovacích zařízení ze strategických jaderných sil. Jaderné hlavice balistických raket jsou nahrazovány konvenčními se stejnou účinností jako původní. Současně s tím byla zahájena modernizace čtyř ponorek třídy Ohio. Přesně 24 balistických raket typu Trident-2 je nahrazováno 160 modernizovanými křídlatými raketami typu Tomahawk. Byl aktivizován vývoj strategických křídlatých raket nové generace s dosahem 6000 km a rychlostí šest Machů. Probíhá realizace rozsáhlého programu rozvíjení 1400 objektů strategické PRO.

Vynucení kapitulace

Koncepce ?okamžitého globálního úderu? předpokládá nanesení mohutného koncentrovaného úderu několika tisíců velmi přesných křídlatých raket na cílový stát v průběhu 2-4 hodin, a zničení nejdůležitějších objektů zajišťujících stabilitu moci, po kterých by měla následovat kapitulace.

V roce 2009 přejala tuto koncepci i nová administrativa prezidenta Obamy. Pragmatici v nové administrativě dospěli k racionálním závěrům. Proč by měli dále rozvíjet zbraně, které nelze použít a vystavovat se riziku odvetného úderu na území USA? Již intervenci proti Jugoslávii a Iráku vedly USA konvenčními zbraněmi, hlavně křídlatými raketami a leteckými pumami. Realizace koncepce okamžitého globálního úderu dovoluje Spojeným státům získat před ostatními státy světa nedostižitelný náskok a posílit svou globální hegemonii. Pro každý případ se ještě pojišťují proti možným úderům ze strany Ruska a ČLR globálním systémem PRO, který, pokud ještě ne nyní, tak bude v krátké době schopen neutralizovat komplexní ruský a čínský odvetný úder a jaderný faktor zadržování ztrácí smysl.

Problém PRO

V průběhu jednání, které předcházelo podpisu pražské smlouvy, se zdálo, že kamenem úrazu bude rozdílný přístup obou stran k PRO. Zpočátku požadovala ruská delegace, aby smlouva o snížení počtu útočných jaderných prostředků byla podmíněna zastavením rozvíjení globální PRO. Americká strana ruský požadavek odmítla. Problém PRO se ve smlouvě objevil v takové formulaci, kterou si každá strana může vysvětlovat po svém. Důležité je, že Spojené státy k ničemu nezavazuje. Vyjádření prezidenta Medveděva i ministra zahraničí Lavrova o tom, že Rusko si ponechává právo odstoupit od smlouvy, pokud zjistí, že rozvinutím PRO získají USA absolutní strategickou převahu, jsou pouze prázdnými slovy k uchlácholení ruské vnitropolitické scény. Již dnes je zřejmé, že USA rozvoj PRO nezpomalí do doby, pokud nebudou schopny zlikvidovat více raket, než kolik jich Ruská federace může podle smlouvy vlastnit.

Smlouva byla podepsána v době absolutní kvalitativní převahy USA v oblasti jaderných i konvenčních zbraní, v okamžiku, kdy současný ruský režim likviduje, pod krytím vojenské reformy, bojeschopnost ruských ozbrojených sil. Nová smlouva tak umožňuje posílení amerických pozic ve Střední Asii a vytváření nástupišť proti ČLR.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >