Záchranný fond pro euro - ofenziva proti pracujícím

Podrobnosti

Vytvořeno 25. 6. 2010

Twitter

Přesně v den vítězství SSSR nad evropským fašismem, 9. května, se v Bruselu sešli evropští lídři a ministři financí EU, aby projednali založení fondu k záchraně eura a zahájili další fázi ofenzivy proti evropským pracujícím, největší za celých 65 let od onoho dne vítězství.

O dva dny dříve schválili představitelé eurozóny záchrannou finanční pomoc Řecku ve výši 110 miliard eur. Poslední řecká generální stávka ukázala ohromující rozsah odporu proti vládním úsporným opatřením. Finanční trhy, které spekulacemi založenými na šíření paniky o řeckém státním bankrotu a včasných informacích od největších světových auditních společností - vlastněných spekulujícími bankami, které určují věrohodnost splácení úvěrů států - vydělaly miliardy, se zalekly dalšího rychlého růstu protestního hnutí, ke kterému daly základní impuls. Pokles hodnoty Dow Jonesova indexu až o devět procent (Dow Jonesův index je jedním z nejznámějších ukazatelů vývoje na americkém akciovém trhu - pozn. autora) zvýšil tlak na evropské vlády, aby prosadily garance splácení dluhů nejen pro Řecko, ale pro všechny evropské státy ohrožené bankroty.

Prezident Obama osobně přesvědčil Angelu Merkelovou, aby změnila postoj a podpořila založení fondu. Oficiální zpráva o založení fondu byla vydána v neděli v noci, před otevřením japonských finančních trhů, aby zabránila další vlně spekulací s eurem. Členské státy eurozóny, EU a MMF se nakonec dohodly, že fond, jehož účelem bude financování dluhů států eurozóny, které se ocitnou v podobné situaci jako Řecko, dosáhne částky 750 miliard eur. Na 550 miliard poskytnou banky eurozóny, 200 miliard MMF. Anglie, která není v eurozóně, euro podpořit odmítla. Navíc Evropská centrální banka (ECB) zakoupí od zadlužených států vládní dluhopisy s cílem přibrzdit rychlý růst bankovních úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných soukromými finančními ústavy vládám států eurozóny.

Zakladatelé prezentují vznik fondu jako nevyhnutelné opatření k záchraně společné měny a pomoc vysoce zadluženým státům eurozóny. Ve skutečnosti je to obrovský finanční dar nadnárodním bankám a investičním fondům. Jazykem finančníků jde o maličkost: zklidnění trhů a získání jejich důvěry. Spekulanti, kteří vydělali na sázkách na dluh řecké vlády a eura, mohou být klidní. Všechna jejich rizika zaplatí vlády finančními prostředky těch nejchudších. V pondělí se již mohla cena akcií neomezeně zvyšovat. Burzy nyní získaly záruku, že vlády jsou na jejich straně a že boj proti pracujícím byl jasně deklarován.

Rozsah mohutné vlny spekulací s eurem nejlépe charakterizoval Jochen Sanio, předseda německého úřadu pro dohled nad finančními trhy BaFin, v Bundestagu: ?Spekulanti vyhlásili eurozóně šílenou agresivní válku, která měla podobu desítek miliard.? V případě Řecka spekulanti využitím ?pojištění kreditů? byli schopni urvat za tři až čtyři měsíce 500 % zisku. Skutečnými vítězi se staly největší banky Španělska, Francie, Itálie: Banko Santander, BBVA, Sociéte Generale, BNP Paribas, a Unicredit, hodnota jejichž akcií se ihned zvedla o 20 %. Zisk Deutsche Bank za letošní první čtvrtletí zaznamenal zvýšení o 30 %.

Dělnická třída nyní uhradí tyto nesmírné částky omezením své životní úrovně, snížením platů a zvýšením nezaměstnanosti. Vytvořením záchranného fondu se vlády eurozóny přitom vydaly na milost a nemilost mezinárodnímu finančnímu kapitálu. Pokud nyní nezredukují deficity svých státních rozpočtů, bude následovat další vlna spekulací. Experti tvrdí, že vznik záchranného fondu je pouze počátkem rozsáhlých celoevropských úsporných opatření. To ukazuje reálný charakter EU jako nástroje bank a nejmocnějších vrstev evropské buržoazie.

Komentář Financial Times k tomu uvádí: ?Většina občanů v EU žije nad poměry? Mnoho Evropanů předpokládá, že půjde do předčasného důchodu, bude mít i nadále bezplatné zdravotnictví a štědré podpory v nezaměstnanosti a považuje to za součást svých základních práv? Pokud Evropané nebudou akceptovat úsporná opatření nyní, budou nuceni čelit něčemu, co bude pro ně mnohem horší: státním bankrotům a krachům bank.? Autor považuje za Evropany pouze námezdně pracující, jejichž vykořisťování se úspornými opatřeními opět zvýší a nikoli akcionáře a manažery bank, kterým jsou výnosy z úsporných opatření určeny?

Jak se mohou pracující bránit úsporným opatřením, která přijala řecká soc. dem. vláda, jako jsou snížení mezd ve veřejném sektoru o 30 %, redukce důchodů a sociálních příspěvků, masové propouštění zaměstnanců státního a veřejného sektoru, který považuje Evropská komise za celoevropský vzor pro útok proti pracujícím?

Jak se bránit

Je to zejména vyjádření solidarity s řeckými a všemi pracujícími v celé EU, kteří jsou již nyní (nebo se brzy dostanou) ve stejné situaci. Milionům současných i budoucích nezaměstnaných je nutné vysvětlit, že soc. dem. strany a odbory sice před volbami slibují změnu, ale připravují se na to, že po volbách budou společně s buržoazií a jejím státním aparátem připravovat stejná úsporná opatření, propouštět zaměstnance a podporovat americké intervence. Ani jedna soc. dem. strana není výjimkou. Postupují tak Zapatero ve Španělsku i Sokrates v Portugalsku. ČSSD bude postupovat stejně v souladu s pokyny vedení Socialistické internacionály.

Založením fondu dostal boj proti pracujícím panevropský charakter. Buržoazie šla dokonce tak daleko, že obešla pravidla, která si sama stanovila pro monetární unii: zákaz vzájemné finanční asistence a nezávislost Evropské centrální banky. Je zřejmé, že pokud jedna vláda nesplní úsporná opatření, ohrozí tím všechny členské státy eurozóny. Tato situace je dlouhodobě neudržitelná, protože neúnosně vyhrocuje vztahy mezi státy EU. Pracující si nyní musí vybrat: buď podporovat politické strany a organizace podporující záchranné balíčky pro banky a úsporná opatření, resp. místo trvalého zaměstnání slibují pracujícím nějaká pofiderní pracovní místa (popravdě řečeno spíš krátkodobou otrockou práci) a společně s organizacemi nejasného původu a financování prosazují falešný patriotismus nebo dokonce nacionalismus, no a druhá možnost je podpora komunistických a dělnických stran, jejichž cílem je zabránit šíření chudoby, represe, nezaměstnanosti a vyhrocování rozporů mezi národy v EU. Působí nejen jako samostatné subjekty. Jejich síla spočívá v možnosti organizování internacionální jednoty a solidarity pracujících napříč Evropou.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >