Předvolební venezuelský boj o veřejné mínění

Podrobnosti

Vytvořeno 30. 7. 2010

Twitter

Je evidentní, že  současnou etapu globální krize v regionu Latinské Ameriky významně ovlivní výsledky venezuelských zářijových parlamentních voleb. V boji o ovlivňování veřejného mínění využívá vnitřní pravicová opozice vnější finanční podporu USA, která proudí do země prostřednictvím tzv. nevládních organizací (ve skutečnosti rezidentur CIA) sídlících v Caracasu, soustřeďujících se nejen na řízení protivládních médií, ale i na organizování podvratné činnosti. Tu však, od okamžiku upevnění ekonomické a politické spolupráce Venezuely s Íránem, přebírá postupně izraelský Mossad. Opozice ve své propagandě využívá problémy ovlivňující postoje levicového voliče, zejména vysokou inflaci (11,3 %), problémy v zásobování potravinami a poměrně vysokou kriminalitu, což společně vzato ztěžuje život dělnickým rodinám, poněvadž zvyšování mezd bylo spíše výjimečné.

Vláda očekává, že v předvolebním období se budou kontrarevoluční síly pokoušet sabotovat zejména zásobování základními potravinami. Problém by mohl být administrativně snadno řešitelný, pokud by přijatá vládní opatření byla prosazována byrokratickým aparátem dostatečně razantně. Ten se však postupně mění v pátou kolonu buržoazie a negativně ovlivňuje vztah lidových mas k revoluci.

Prezident Hugo Chávez oprávněně zdůrazňuje, že lid Latinské Ameriky nemá jinou alternativu než socialismus. Přesto mu někdy nezbývá, než opakovat, že Venezuela zatím zůstává kapitalistickým státem. Země s nejvýhodnějšími podmínkami pro zemědělství dováží pře 70 % potravin. Životní úroveň těch nejchudších, tedy Chávezových voličů ovlivňuje vysoká inflace.

Soukromý sektor sabotuje

Distribuce potravin je ovládána soukromým sektorem, nadnárodními obchodními řetězci a potravinovými monopoly, které v souladu s pokyny tajných služeb USA vytvářejí v politicky kritických momentech, jakými jsou referenda nebo volby, uměle nedostatek určitých druhů základních potravin, dostupných pouze za vysoké ceny na černém trhu. Tento postup použila kontrarevoluce úspěšně v předvečer ústavního referenda, dosáhla snížení zájmu lidu účastnit se hlasování a referendum bylo ztraceno. Lze očekávat, že i před zářijovými volbami se buržoazie pokusí o podobnou sabotáž. Problém by byl snadněji řešitelný, pokud by korupce nepanovala i ve státních podnicích. Příkladem je odkrytí sabotáže v PDVAL (Producción y Distribución Venezolana de Alimentos ? Výroba a distribuce potravin) jejímuž vedení se dařilo po dlouhou dobu různými machinacemi přesouvat stovky kontejnerů potravin k prodeji na černý trh.

Úspěšnost venezuelské revoluce závisí na postupu znárodňování bank, majetku průmyslových kapitalistů a latifundistů, kteří dosud kontrolují 66 % ekonomiky.

V polovině června rozhodla vláda o dočasném přerušení činnosti a vyšetření nezákonných finančních operací osmé největší venezuelské banky ?Banco federal?, která v rozporu se zákonem odmítala poskytovat alespoň minimální investiční podporu rozvoji průmyslového sektoru. Tento krok stejně jako předcházející, které se uskutečnily v loňském roce, vedl k založení nové banky ?Banco Bicentenario? vlastněné státem. Stát nyní kontroluje 20 až 25 % finančního systému. Převaha soukromého vlastnictví přesto znásobila úder, který domácí ekonomice uštědřila globální krize. V roce 2009 činil propad HDP 3,3 % a v letošním  prvním čtvrtletí 5,8 %. V roce 2008 se zvýšil HDP o 4,8 %, již tehdy se projevil význam znárodnění. Soukromý sektor poklesl o 0,1 %, ale přínos státních podniků se zvýšil o 16,3 %. Je zřejmé, že je to právě státní sektor, který by mohl zajistit růst ekonomiky.

Nicméně, částečné znárodňování nepřináší požadované výsledky. Ty mohou být zajištěny pouze úplným znárodněním všech podniků, včetně bank a přechodem na plánovanou ekonomiku.

Kromě buržoazních opozičních stran představuje pro revoluční vedení nebezpečí i strana sociálně demokratické orientace PPT (Patria Para Todos ? Vlast pro všechny), reformistické pravicové síly ve vládní straně PSUV (Jednotná socialistická strana Venezuely). Dříve byla PPT součástí provládního politického bloku. Nyní změnila směr a snaží se prezentovat jako tolerantnější verze ?chavizmu?. V čele strany stojí bývalý guvernér federálního státu Lara Henry Falcon, který se dostal do sporu s Chávezem odmítnutím znárodnění potravinového řetězce ?Polar food?, podílejícího se na narušování zásobování. PPT se nyní snaží podvést voliče tím, že jim navrhuje volbu cesty k usmíření bez krveprolití, třídní kompromis, konec inflace i nedostatku potravin atp. Podobnou nebezpečnou rétoriku kontrarevoluce s lidskou tváří zvolila v boji o moc Violeta Chamorrová v Nikaragui v roce 1989.

Církev útočí na Cháveze

Před volbami vystoupila proti revolučnímu vůdci, prezidentu Chávezovi, římskokatolická církev, která společně s episkopální církví proti němu vede otevřené útoky již od prvního zvolení prezidentem v roce 1998. Obě církve se velmi aktivně podílely na převratu v roce 2002. Kardinál Jorge Urosa Savino vystoupil v ?Radio Vaticana? s obviněním, že prezident vede zemi k ?marxisticko-komunistické diktatuře? podle sovětského modelu. Sám prezident se údajně vyznačuje ?násilnou, výlučně totalitární orientací a využívá svou moc k diskreditaci a útokům proti všem, kdo odmítají jeho politický systém.? Nejde, jak by se na první pohled zdálo, o bezvýznamný útok. Většinu voličů představují katolíci a jejich vědomí církev významně ovlivňuje. Prezident Chávez přistoupil k útoku odpovědně. Zdůraznil, že kardinál Urosa i Biskupská konference trvalým zasahováním do politiky nerespektují hranice vymezující úlohu církve ve společnosti a odmítáním občanského charakteru státu narušují ústavu. Usilují o to, aby se sami mohli prezentovat jako jedna z hlavních mocenských složek. Citoval i článek kardinála Urosy z 12. dubna 2002, ve kterém podpořil oprávněnost státního převratu. Označil církev za nositele vnějších ideologií, které se rodí ve Vatikánu. V oficiálním prohlášení, které následovalo, zaútočila Biskupská konference na prezidenta a Národní shromáždění. Zdůraznila, že ?parlamentní volby jsou příležitostí podpořit naši víru ve skutečnou suverenitu lidu?? V závěru vyzývá prohlášení všechny věřící k modlitbě za osud vlasti. Ministr kultury Farruco Sesto zdůraznil, že představitele Biskupské konference tvoří část církevní hierarchie, která nebyla lidem zvolena, nereflektuje hodnoty demokracie, křesťanství a věřících. Křesťanství káže lásku, mír, rovnost a porozumění mezi lidmi, zatímco Urosa se přidal na stranu bohatých a mocných. ?Je obecným znakem církevní hierarchie v mnoha zemích Latinské Ameriky, že se církev podílí na státních převratech a podpoře krvavých diktatur. Církev žehná vrahům a násilníkům,? dodal.

Dosud byly všechny pokusy kontrarevoluce ať již o svržení prezidenta nebo výrazné ovlivnění výsledků voleb zlikvidovány aktivním vystoupením lidových mas. Prvním varovným signálem byla Chávezova porážka v referendu o prosazení ústavních změn v roce 2007, kdy napjatá situace velmi podobná současné vyvolala absenci tří milionů zklamaných levicových voličů. Pokud by se situace opakovala a opozice získala v Národním shromáždění značný počet poslanců, nemusela by to být ani většina, znamenalo by to pro revoluci katastrofu. Silná parlamentní opozice by mohla podkopat a sabotovat progresivní legislativu. Umožnilo by ji to rovněž organizovat masové demonstrace, mobilizovat maloburžoazií a studenty ze středních vrstev a přeměnit je v bojové síly kontrarevoluce.

Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >