Významná hlasování v Brazílii a Venezuele

Podrobnosti

Vytvořeno 9. 9. 2010

Twitter

Volby v obou zemích mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit orientaci rozvoje ekonomiky a politiky Latinské Ameriky v příštím desetiletí. Parlamentní volby ve Venezuele (26. září) určí, zda prezident Hugo Chávez získá dvoutřetinovou většinu důležitou pro plnění socialistického programu. V Brazílii - nejmocnější, dynamicky se rozvíjející průmyslové a proexportní zemědělské ekonomice v regionu, se uskuteční prezidentské volby 3. října 2010.

Obě země se vyznačují ostře polarizovanými volebními tábory, i když v Brazílii nejde o rozdělení třídní. Venezuelská pravice pak chce především vyvoláváním masových protestů a sabotáží zablokovat převádění strategického průmyslu do všelidového vlastnictví a narušovat zásobování nejchudších vrstev obyvatelstva základními potravinami. Pokud by se jí podařilo zvítězit ve volbách, zaměřila by se na zavádění úsporných opatření a omezování výdajů na sociální programy a veřejné výdaje. Strategickým cílem pravice je posílit pronikání vlivu amerického militarismu a CIA, jejímž hlavním nástrojem jsou nevládní organizace typu NED (Národní nadace pro demokracii) USAID (US Agentura pro mezinárodní rozvoj) a další, které vlastní ve Venezuele rozsáhlou síť poboček. Mají oslabit nezávislou zahraniční politiku prezidenta Cháveze a dotlačit ho k ústupkům politice Bílého domu, zejména ve vztazích k ČLR, Íránu, Bělorusku a Palestině, a směrem od vytváření nových mezinárodních politicko-ekonomických formací latinskoamerických států nezávislých na USA (MERCOSUR, ALBA, UNASUR).

Prezidentské volby v Brazílii

Hlavními kandidáty jsou Dilma Rousseffová za Dělnickou stranu, podporovaná současným prezidentem Lulou Da Silva, a bývalý guvernér státu Sao Paulo, představitel Brazilské soc. dem. strany José Serra. Rozdíly mezi stranami jsou bezvýznamné. Obě prosazují svobodný trh, exportní politiku zemědělských produktů i surovin a jsou financovány finanční a průmyslovou buržoazií. Přestože obě strany udržují těsné spojení s podnikatelskými elitami a odmítají jakoukoliv, byť i jen umírněnou změnu vysoce nerovnoměrného rozdělování zisků a postavení latifundistů, zejména vzhledem k jejich otrokářskému vykořisťování zemědělských dělníků, mají rozdílné pohledy na:

1. Rovnováhu sil na Západní polokouli;

2. Únosnost brazilských sociálních hnutí svobodně artikulovat požadavky;

3. Budoucnost režimů levého středu v sousedních státech;

4. Dělení těžebních licencí nově objevených ložisek ropy a plynu mezi státní a soukromé firmy.

Serra zastává úzkou spolupráci v politické i ekonomické oblasti s USA, omezení nebo úplné přerušení kontaktů s Íránem a společných investičních programů s Venezuelou a Bolívií. Zaměří se na tvrdou fiskální politiku, bude prosazovat škrty ve výdajích státního rozpočtu na sociální vymoženosti, zvláště školství, zdravotnictví a programy řešení bídy a nezaměstnanosti. V oblasti těžby plynu a ropy v šelfu bude preferovat nadnárodní společnosti před státními. Lze očekávat tvrdé jednání s představiteli odborů a potlačování sociálních hnutí venkova, zvláště bezzemků usilujících o získání půdy latifundistů. V zahraniční politice bude podporovat americkou militaristickou politiku (zřejmě bez otevřené podpory vojenských intervencí, která by mohly vyvolat nepokoje doma).

Rousseffová ve své volební kampani slibuje pokračování zahraniční a hospodářské politiky Luly Da Silvy, včetně státního vlastnictví nových ropných polí v šelfu, podporu programů boje s chudobou a nezaměstnaností. Chce prosazovat opatření proti sociálnímu vyloučení mas a usilovat o maximální toleranci (i když ne přímo podporu) sociálních hnutí zemědělských dělníků a odborů. Její politika by se neměla příliš lišit od politiky Luly.

Vítězství Serry by znamenalo přesun poměru sil ve prospěch pravice v celé Latinské Americe, obnovení vlivu Spojených států a oslabení režimů ve Venezuele, Bolívii, Ekvádoru a Nikaragui. Ve vnitřní politice postupnou likvidaci Lulových pokusů podporovat sociální spravedlnost. Serrova kandidatura je podporována největšími podnikatelskými asociacemi Sao Paula. Jeho soupeřku podporují největší odborové ústředny a sociální hnutí.

Parlamentní volby ve Venezuele

Současná Venezuela je rozhodující silou prosazování sociální změny v Latinské Americe. Socialistické vedení země podporuje reformní vlády v celém regionu, včetně karibské oblasti. Prosadila razantní zvýšení financování zdravotnictví, školství a zásadní zvýšení životní úrovně nejméně 60 % nejchudších občanů Venezuely.

Přes nesmírnou popularitu prezidenta Cháveze a úspěch jeho inovačních distribučních programů a progresivních strukturálních změn přetrvává nebezpečí, že reakce by mohla získat v parlamentních volbách značný počet hlasů.

Pro prezidenta hraje sice šest let nepřetržitého růstu hospodářství, zvyšující se mzdy a snižující se nezaměstnanost, ale za posledních 18 měsíců musela být pod vlivem globální krize přijata úsporná opatření a škrty v sociálních výdajích státního rozpočtu, které negativně ovlivnily situaci mezi chudými vrstvami obyvatelstva. Současně s tím vrhla Obamova administrativa prostřednictvím nevládních organizací přes 50 milionů USD opozičním politickým stranám, které mají být využity k vytvoření jednotné pravicové opoziční fronty.

Bohužel Venezuela nemá zákon, který by nutil politické strany přiznat financování ze zahraničních nátlakových zdrojů. Protivládní kampaň je zaměřena na zdůrazňování korupce v řadách byrokracie a rostoucí obchod s narkotiky, ignorujíc při tom, že generální prokuratura prošetřuje 2700 případů individuální korupce a 17 000 případů spojených s přepravou a obchodem s drogami. Opozice, společně s deníkem Washington Post (WP) donekonečna opakuje případy selhávání státního zásobovacího systému (PDVAL), jehož funkcionáři přesunuli tisíce tun základních potravin na černý trh zamlčujíc, že tři bývalí ředitelé jsou uvězněni a že vláda zajišťuje prodej třetiny základních potravin za poloviční ceny soukromých potravinových řetězců. Předpokládá se, že pravice díky své propagandě získá vyšší počet hlasů než při posledních volbách, které bojkotovala, nikoli však většinu.

Mnozí její tradiční vůdci, guvernéři a starostové, byli obviněni z podvodů a zneužívání fondů. Většině se ale podařilo uniknout a získat azyl na Floridě. Jejich přestupky a zločiny jsou využívány vládou v předvolební kampani. Přestože prezident Chávez je přijímán většinou populace jako čestný a neposkvrněný vůdce, nelze totéž říci o všech kandidátech, kteří mají být za Jednotnou socialistickou stranu (PSUV) zvoleni. Pro vítězství PSUV bude rozhodující úspěšná mobilizace dělnické třídy a chudých vrstev obyvatelstva k účasti ve volbách. V aktivizaci voličů by měly sehrát významnou úlohu, kromě stranických organizací, i odbory a komunální rady.

Plán USA v případě porážky pravice

Po volebním vítězství levice v Brazílii i Venezuele se pokusí Spojené státy, jejich latinskoameričtí spojenci a EU hledat nové cesty k odstranění režimů prosazujících své právo na sebeurčení a sociální spravedlnost, a to i přes Obamovy sliby změn v zahraniční politice. Podpora vojenského puče v Hondurasu, provokace vůči KLDR, ČLR a Íránu svědčí o opaku. Obavy z možnosti levicového vývoje v Paraguayi a Guatemale jsou příliš velké. Nalézt využitelný motiv pro zdůvodnění přímé vojenské intervence však bude, po pochybnostech o autorech útoku z 11. září 2001 a vyvracených lžích o iráckých zbraních hromadného ničení, velmi složité. Prezident Hugo Rafael Chávez Frías postupuje takticky a nenechává se vyprovokovat, což potvrdila i jeho cesta do Kolumbie k osobnímu projednání vztahů s novým prezidentem J. M. Santosem.

Pokud se Chávezovi a jeho progresivním spojencům, stojícím v čele transformace Latinské Ameriky, podaří využít příznivou situaci k udržení politické moci, položí tím nejen základy nezávislosti celého regionu, ale i nové formy výstavby socialistické společnosti, kterou se snaží buržoazní propaganda lživými tvrzeními o důvodech jejího selhání v globálním měřítku bagatelizovat.

 Karel KLUZ

• < Předchozí
• Další >