Dne 12. září 2010 se završilo již 12 let nespravedlivého věznění Gerarda Hernándeze Nordela, Ramóna Labaňina Salazara, Antonia Guerrera Rodrígueze, Fernanda Gonzáleze Llort a Reného Gonzáleze Sehwererta v amerických žalářích. Od svého zatčení a po celý dlouhý, manipulovaný soudní proces, v němž byly vyměřeny nepřiměřené tresty, včetně doživotí pro dva z nich a dvojnásobného doživotí pro dalšího, čelilo těchto pět Kubánců nesmírným překážkám při výkonu svých práv a bylo vystaveno krutým trestům, včetně dlouhých období odloučení na samotce a v případě Gerarda a Reného - zákazu návštěv manželek Během těchto let náš lid spolu s jejich rodinami tuto nespravedlnost pranýřoval a bojoval za jejich osvobození, přesvědčen o jejich nevině, neboť jejich jediným, avšak významným posláním v USA bylo monitorování teroristických skupin, které více než 50 let podnikají beztrestně akce proti Kubě. Nic z toho, co učinili, nikdy neohrožovalo bezpečnost Spojených států. To americké úřady velmi dobře vědí a u soudu to připustila i samotná prokuratura a vysocí vojenští velitelé té země. Kdyby bylo zapotřebí jediného faktu k osvětlení celé nespravedlnosti a revanšismu, jež v sobě tato kauza nese, stačilo by navíc k jejich prokazatelné nevině uvést, že v posledních desetiletích nebyl žádnému jinému člověku v USA, jenž byl obviněn ze špionáže a byla mu prokázána, a to i v souvislosti s násilnými ozbrojenými akcemi ve Spojených státech, vyměřen tak vysoký trest, v žádném případě nebyl odsouzen na doživotí a mnozí z odsouzených již byli propuštěni. Po 12 letech byly odmítnutím revize kauzy Nejvyšším soudem vyčerpány všechny prostředky právní povahy a situace těchto našich pěti bratrů je extrémně těžká. Zatímco třem z nich byly jejich tresty mírně upraveny, Gerardo Hernández si v podmínkách nejpřísnější ostrahy dál odpykává své dva doživotní tresty plus patnáct let. Když hovořil o potřebě solidarity k prosazení spravedlnosti, řekl významný americký právník a jeden z obhájců Pětice: ?To nejhorší, co se může někomu v americkém soudním systému stát, je, že zůstane sám. Solidarity je zapotřebí ne k zastrašení soudu, ale proto, aby se dalo najevo, že svět vše sleduje a že zákon je třeba dodržovat.? Jsme si jisti, že boj za jejich osvobození, do něhož se v mimořádném gestu solidarity s touto spravedlivou kauzou zapojily národy, společenské, politické a odborné organizace, vlády a parlamenty po celém světě, bude sílit. Dnes je více než kdy předtím třeba žádat, aby administrativa Spojených států skoncovala s touto nespravedlností a těchto Pět Kubánců již osvobodila.Národní shromáždění lidové moci