Nesmíme se nechat ošálit vlajkami italské Strany komunistické obrody, které vlají před libyjskou ambasádou v Římě, ani antiberlusconiovským využitím libyjských události naší imperialistickou levicí. Je třeba vyslovit se k těmto událostem jasným způsobem, bez dvojakosti, s komunistickým stanoviskem, které kontrastuje a to velmi s "osvobozeneckou" vulgátou, které jsme svědky.

I když budeme riskovat, že budeme vypadat jako krvežíznivci a pojídači dětí, jako tomu bylo v minulosti, snažme se, jak je naší povinností, dát libyjským událostem správný rozměr.

Zaprvé musíme říci, že rozhoření se krize v Libyi má velmi málo společného se spontánní lidovou revoltou proti Kaddafího režimu. Libyjská krize byla naprogramována a rozehrána v imperialistických centrálách, zejména těch amerických a sionistických, které chtěli zabít dvě mouchy jednou ranou. Zmocnit se jedním tahem výsledků probíhajícího arabského neklidu, dát mu prozápadní profil a zlikvidovat režim nesrovnatelný s režimy Mubaraka a Ben Aliho. Pokud by naši "osvoboditelé" měli trochu cti a zdravý rozum, viděli by že "lidovou revoltu" následovaly, pokud ne předcházely, demise těch velvyslanců a vojáků, kteří umožnili a plánovali vojenské akce, jež rozdělily Libyi na dvě části. Úder se podařil jen napůl, protože Kaddafí klade odpor, i když jeho budoucnost se nedá předpovídat.

Když se otevřeně prohlásíme za ty, kteří vidí za událostmi komplot, musíme zdůraznit, že od OSN po EU a západní vlády, ti všichni se připojili k projektu státního převratu s diplomatickou přípravou zcela podobnou převratu v Jugoslávii a Iráku Saddama Husseina.

Chceme-li být přesnější, technika převratu se velmi podobá té, která svrhla v Rumunsku Ceausesca. "Globální" informace udělala zbytek a ospravedlnila veškerá vměšování těch dobráků šokovaných hrůzami libyjským žoldnéřů. Zločinečtí iniciátoři všech válek a imperialistických spiknutí začali plakat nad osudem mučeného libyjského lidu.

Je tedy třeba volat "ať žije Kaddafí a podporujeme vůdce zelené revoluce"?  Bylo by dobré otevřít soudružskou diskusi o zkušenostech libyjské revoluce a jejího nepohybu, stejně jako nepohybů či ustrnutí jiných revolucí, ale to je pro nás možné jen mimo rámec imperialistických machinací, i když byly uskutečněny se souhlasem lidu, který měl dobré důvody vyjádřit svůj protest.

Je to politický význam událostí, který je třeba pochopit především. Jsme stále v království nutnosti a ne svobody

erregi