Svět se mění a my máme důležitou úlohu - Michel Collon

Podrobnosti

Vytvořeno 1. 3. 2011

Twitter

Nejdříve Latinos, pak Arabové. A zítra Afričané?

Proč  Washington a Paříž musely v Tunisku a Egyptě couvnout. Jak se snaží zachránit zachranitelné z koloniálního systému. A jaká je naše úloha v tom všem, aby se svět skutečně změnil.

Dlouhou dobu se zdálo být impérium neporazitelné. Spojené státy podle libosti a za nejabsurdnějších záminek mohly porušovat Chartu OSN, aplikovat krutá embarga, bombardovat a okupovat státy, vraždit hlavy států, provokovat občanské války, financovat teroristy, organizovat státní převraty, vyzbrojovat Izrael pro jeho agrese. Zdálo se, že si mohou dovolit vše a pesimismus převládal. Kolikrát jsme slyšeli: "Oni jsou příliš silní, jak můžeme my učinit konec těmto arabským zkorumpovaným režimům a komplicům Izraele?"

Odpověď přišla zdola: národy jsou silnější než tyrané!

Ale všichni cítí, že boj vůbec neskončil: s odstraněním Ben Aliho a Mubaraka jsme svědky pouze začátku, abychom dosáhli skutečných změn, musí být neutralizováni všichni, kdo manévrují za oponou. Z toho plyne zásadní význam jasného pochopení mechanismu tohoto systému, který produkuje tyrany, chrání je a podle potřeby rozmísťuje. Pochopit, proč toto impérium slábne a jak se ještě pokouší za každou cenu udržet.

Žádné impérium není věčné

Žádné impérium není věčné. Dříve nebo později arogance zločinů vyvolá všeobecný odpor. Dříve nebo později, náklady spojené s "udržením pořádku" výrazně přesáhnou zisky, které tyto války zajistí nadnárodním korporacím. Dříve nebo později investice do vojenské oblasti učiní příliš nákladnými i jiné sektory, které již nyní ztrácejí konkurenceschopnost na mezinárodních trzích.

A Spojené státy nejsou výjimkou z pravidla. Od roku 1965 míra zisku jejich nadnárodních korporací klesá a bubliny zadlužení a spekulace nezpůsobují nic jiného než odklad a ztížení tohoto problému. Jejich podíl na světové ekonomice klesl z 50 % v roce 1945 na 30 % kolem roku 1960 a dnes je to 20 %. Odhaduje se, že v příštích dvaceti letech to bude 10 %.

Neexistuje na světě armáda, která by byla silnější než je její ekonomika a tedy Spojené státy jsou stále méně schopny dělat světového četníka. Dnes se planeta stala "multipolární": byla nastolena jiná rovnováha mezi Spojenými státy, Evropou a Ruskem a především mezi velkými zeměmi Jihu. Čína speciálním způsobem experimentuje, aby se stala nezávislou, což je nejlepší způsob, jak se rozvíjet. Spojené státy a Evropa nemohou už více vnucovat svou vůli jako předtím. Jejich neokolonialismus se může velmi rychle vyčerpat.

Úpadek Spojených států je v posledních deseti letech stále viditelnější. V roce 2000 explodovala bublina Internet. V roce 2002 lid Venezuely způsobil neúspěch státního převratu made in USA a Hugo Chavez zahájil velké sociální reformy, které mají dopad na Latinskou Ameriku a povzbudily hnutí odporu. V roce 2003 se Bushův válečný stroj utopil v pohyblivých píscích Iráku stejně jako v Afghánistánu. V roce 2006 zabředl Izrael v Libanonu a v roce 2009 v Gaze. Porážky se násobí.

Nejdříve Latinos, pak Arabové. A zítra Afričané?

Nádherné revolty Tunisanů a Egypťanů učinily zázraky: nyní slyšíme Spojené státy velebit a doporučovat "demokratický přechod", když po desetiletí dodávaly tyranům tanky, automatické pušky a semináře, na kterých učili, jak mučit lidi! Francie nebyla jiná. A tato revolta uvrhla do zoufalství a úzkosti stratégy Velkého impéria Spojených států, Malého francouzského impéria a jejich izraelské chráněnce.

Díky Arabové!

Předmětem obav je, jak provést malé změny a nezměnit podstatu? Jak udržet nadvládu nad ropou Středního východu, nad surovinami a obecně nad ekonomikou? Jak zabránit, aby se také Afrika osvobodila?

Je třeba jít až na podstatu věcí. Jásot nad prvními kroky nemůže skrýt cestu, kterou je třeba projít.

Nebyl to jen Ben Ali, kdo drancoval Tunisko, ale přispěla k tomu celá banda příživníků, Tunisanů, ale především cizinců.

Nebyl to pouze Mubarak, kdo utlačoval Egypťany, byl to režim, který kolem něho kroužil. A za zády tohoto režimu byly Spojené státy.

Důležitá není loutka, ale ti, co tahají za nitky.

Washington, stejně jako Paříž se snaží pouze rozmístit loutky zaměnitelné jinými, které budou lépe prezentovatelné.

Žádná demokracie bez sociální spravedlnosti není autentická

Otázka, na kterou si Tunisané, Egypťané a další národy přejí slyšet odpověď, není: "Jaký 'nový' vůdce nám bude předkládat nové sliby, které stejně nedodrží, předtím než ho svrhneme jako jeho předchůdce?"

Spíše si kladou následující otázky: "Budu mít skutečně práci s odpovídající, důstojnou mzdou pro moji rodinu? Nebo budu mít naopak jediné východisko na lodi, která popluje Středozemním mořem nebo se v něm potopí, abych pak skončil v evropském vězení pro lidi bez dokumentů?"

Ještě nedávno Latinská Amerika trpěla podobnou chudobou a stejnou beznadějí. Enormní zisky pocházející z ropy, plynu a dalších surovin se přesouvaly, aby nafukovaly trezory Exxonu a Shellu, zatímco jeden Latinoameričan ze dvou žil pod hranicí bídy, aniž by měl možnost zaplatit si léky nebo dobrou školu pro své děti. Všechno se začalo měnit v roce 2002, když Chávez znárodnil ropu, změnil smlouvy s nadnárodními společnostmi, požadoval, aby platily daně a aby se zisky vracely zpět. Následujícího roku do státní pokladny přiteklo 11,4 miliard dolarů (v předcházejících dvaceti letech nepřicházelo do pokladny nic!) a to umožnilo spuštění sociálních programů; všeobecné zdravotnictví a školství, zdvojnásobení minimální mzdy, příspěvky družstvům a malým podnikům, které vytvářejí pracovní místa.

V Bolivii Evo zahájil stejnou politiku. A příklad se šíří. Přichází i ke břehům Středomoří a na Střední východ? Kdy se objeví arabský Chávez nebo Evo? Odvaha těchto revoltujících mas si zaslouží organizaci a vůdce, čestné vedoucí představitele, kteří budou rozhodnuti jít až do konce.

Žádná autentická demokracie není bez sociální spravedlnosti. Oba problémy jsou těsně spjaty. Nikdo nenastolí diktaturu sobě pro radost nebo z pouhé perverzity. Stane se tomu tak vždy, když je třeba udržet výhody úzké kasty, které se zmocnila bohatství. Diktátoři jsou ve službách nadnárodních korporací.

Kdo absolutně nechce demokracii?

Jakého "nového muže" navrhuje Washington tváří v tvář hněvu Tunisanů? Předsedu vlády bývalého diktátora. Koho se pokusili dostat k moci v odpověď na touhu Egypťanů po změně? Bývalého nejvyššího velitele ozbrojených sil, kreaturu CIA! Lidé je vypískají.

Před pěti lety si bývalý francouzský ministr zahraničí  Védrine dovolil prohlásit, že Arabové nejsou na demokracii zralí. Tato teorie stále převažuje mezi francouzskou elitou, která více či méně otevřeně praktikuje rasismus vůči Arabům a islamofobi.

Ve skutečnosti je to Francie, která není zralá pro demokracii.

Byla to Francie, která masakrovala Tunisany v roce 1937 a 1952 a Maročany v roce 1945. Byla to Francie, která vedla dlouhou a krvavou válku, aby zabránila Alžířanům uskutečnit legitimní právo na vlastní suverenitu.

Byla to Francie, která ústy svého popíračského prezidenta odmítla uznat vlastní zločiny a zaplatit dluhy Arabům a Afričanům.

Byla to Francie, která chránila Ben Aliho až do chvíle, než nastoupil po schůdkách do letadla, které s ním odletělo pryč. Byla to Francie, která nastolila a udržovala u moci nejhorší tyrany z celé Afriky.

Současný antimuslimský rasismus umožňuje držet dva králíčky s pomocí jedné mrkvičky.

První králíček: v Evropě jsou pracující rozdělení podle svého původu (třetina francouzských či belgických pracujících náleží k nedávným přistěhovalcům) a zatímco se tvoří strašáci kolem burky, páni útočí s rozhodností na mzdy, na pracovní podmínky a na důchody všech pracujících, zahalených nebo ne!

Druhý králíček: vůči arabským zemím, islamofobie umožňuje vyhnout se znepokojivým otázkám. Na místo otázky: "Ale kdo nastolil tyto diktátory?", kdy by zazněla odpověď: "Evropa, Evropa z nejvyšších míst své moci, Evropa nadnárodních korporací", se představují Arabové jako "nezralí pro demokracii" a tedy nebezpeční.

Démonizují se tím, že se převrátí úloha oběti a viníka!

Zásadní otázkou je, a záleží na nás všech, zda bude vyjevena anebo skryta: Proč Spojené státy, Francie a celá ta krásná společnost, mající stále plnou hubu "demokracie" ve skutečnosti absolutně nechtějí skutečnou demokracii?

Protože, kdyby národy mohly rozhodovat samy, jak užijí bohatství svých zemí a výsledky své práce, privilegia korupčníků a vykořisťovatelů by se dostala do velkého nebezpečí!

Aby zakryli své odmítnutí demokracie, Spojené státy a jejich spojenci používají v médiích strašáka "islámského nebezpečí". Jaké pokrytectví. Viděli jste je někdy, aby bušili na poplach a vedli mediální kampaně proti islamistům, kteří jsou vůči nim poslušní, jako ti, kteří jsou u moci v Saudské Arábii? Slyšeli jste je, že by se omluvili za financování islamisty Bin Ladina, že svrhnul afgánskou levicovou vládu, která emancipovala ženy?

Naše úloha je důležitá

Svět se mění velkou rychlostí. Úpadek Spojených států otevírá nové perspektivy pro osvobození národů. Významné změny se derou kupředu.

Ale jakým směrem jdeme? Záleží na každém z nás, aby směr byl pozitivní, aby obíhaly pravdivé informace, aby ostudné zprávy byly široce známy, aby tajné strategie byly demaskovány. To vše umožňuje nastolit širokou diskusi, lidovou a mezinárodní: jakou ekonomiku, jakou sociální spravedlnost potřebují národy?

Nicméně oficiální informování o tom všem je katastrofické a není to náhodou. Tedy aby se tyto diskuse odehrávaly okamžitě a všude, má každý z nás důležitou roli, kterou musí sehrát. Klíč ke všemu je informovat. Jak? Uvidíme se u dalšího textu od teďka za pár dní.

Brusel, 19. února 2011

Michel Collon - belgický novinář řídící kontrainformační web, Investig'Action

Zdroj: http://www.michelcollon.info/Le-monde-change-et-nous-avons-un.html?lang=fr

• < Předchozí
• Další >