Libye - K Rezoluci RB OSN číslo 1973

Podrobnosti

Vytvořeno 29. 3. 2011

My komunisté jsme měli za to, že Rezoluce RB OSN čís. 1973 je protiprávní, vzhledem k tomu, že podle článku 27 Charty OSN pro ní nehlasovali její dva stálí členové, Ruská federace a ČLR. Nyní se dovídáme, že v RB OSN je zvykem, že se abstence nepovažuje za odmítnutí ani za veto.  Členské státy NATO, podporované některými členskými státy Arabské ligy ji tedy mohou využívat  pro krytí barbarských, vražedných útoků proti Libyi, s cílem zmocnit se jejího přírodního bohatství, uloupit přes 300 miliard USD libyjských finančních rezerv v zahraničních bankách a nastolit kolaborantskou vládu, která bude platit za ochranu před libyjským lidem, mnohem levnější ropou a zemním plynem, podobně jako  vláda  v Iráku.

Je třeba zdůraznit, že ruští komunisté nesouhlasili s pouhou abstencí při hlasování v RB OSN o Rezoluci 1973 a požadovali použití práva "veta", které Rusko, jako stálý člen RB může v případě nesouhlasu použít. Mohlo tak zabránit alespoň pseudolegalizaci válečných sankcí proti Libyi.

Při jednání o Rezoluci 1973 v Ruské Státní Dumě vystoupil místopředseda výboru pro mezinárodní politiku,  komunista Leonid Kalašnikov s  projevem, ve kterém odmítl smířlivé prohlášení Státní Dumy k Rezoluci 1973, vyzývající k zastavení válečných akcí. Z obsahu projevu:

 

KS RF již 18.3.2011, bezprostředně po přijetí rezoluce 1973 vydala prohlášení, ve kterém podrobně analyzovala situaci a upozornila na to, k čemu tento krok povede. Je naivní předpokládat, že diplomaté nebo poslanci Zahraničního  výboru Státní Dumy by mohli pochybovat o důsledcích. Ruský představitel v RB OSN Vitalij Čurkin uvedl, že Rada bezpečnosti přistoupila k bezprecedentním změnám návrhu Rezoluce těsně před samým hlasováním. Proč tedy Rusko nevyužilo právo veta je naprosto nepochopitelné.

Sled události na Blízkém Východě: Nejdříve celá řada protestů a demonstrací v Tunisu, Egyptě, Súdánu, Bahrajnu, Alžíru, Jordánsku a Saudské Arábii. Vlády reagovaly použitím síly a všechny byly doprovázeny lidskými obětmi. Všechny masové protesty, ostatně jako vždy v dějinách započaly v hlavních městech, kromě Libye. Rovněž v Libyi, na rozdíl od všech ostatních států, nevyšli demonstrovat neozbrojení občané. Proti libyjské vládě se postavila vyzbrojena a vycvičena opozice. Z ničeho nic se objevily informace o velkém množství obětí. Informace však nebyly potvrzeny z žádného oficiálního zdroje.

Již 10.3.2011 Evropský Parlament prohlásil tuto opozici za jedinou zákonnou moc. Jaká je to zákonná moc? Vedení "Africké unie" se několikrát pokoušelo pozvat na zasedání svých vrcholných orgánů představitele Kaddáfiho vlády a Francií uznanou opozici, aby uzavřeli příměří. Nikdo z vedení opozice se nedostavil. Opoziční vedení se formuje z fašizujících libyjských emigrantů teprve nyní,  pod patronací USA a jejich spojenců v Bengází. Informační válka vedena Západem však pokračuje, nyní zaměřena proti státům, které se nechtějí stát vazaly ? Sýrii a Íránu.

Rezoluce 1973 schválena RB OSN 17.3.2011 de fakto   odsouhlasila vojenskou agresi USA a NATO i jejich arabských satelitů proti Libyi. Pod záminkou ochrany civilního obyvatelstva RB OSN poskytla schválením Rezoluce 1973 vojenské koalici mandát k ustavení "bezletové zóny" k čemuž může využít "všechna nevyhnutelná opatření". Na základě takové formulace je možné dělat všechno co se koalici zlíbí, včetně kobercového bombardování. K ospravedlňování případných masakrů civilního obyvatelstva bude stačit omluva, že mířili na objekty PVO. Případně uvést, že jde o oběti Kaddáfiho represí.

Každému, kdo si přečetl projekt Rezoluce 1973 bylo absolutně jasné jaká opatření povoluje. Síly koalice ani neskrývaly, že jim Rezoluce bude sloužit k likvidaci libyjské PVO, tedy k umožnění masového bombardování. Proto nyní předstírat "uraženou nevinnost" a tvrdit, že koalice  překročila rámec Rezoluce, tak jak to nyní činí Rusko je prostě nepřístojné. Rezoluci bylo potřeba blokovat a Rusko tuto  možnost mělo. Skutečnost, že to neučinilo je velmi vážnou chybou ruské vlády.

Proč se tedy ruské vedení rozhodlo, že nebude blokovat odiózní Rezoluci 1973? Ruský představitel v RB OSN Vitalij Čurlin se k tomu vyslovil naprosto otevřeně. "Rezoluce otevírá dveře rozsáhlé vojenské intervenci". Ruské MZV zaujalo vyčkávací pozici, ale ani jeho zaměstnanci  nejásali nad tím, že Rezoluce byla přijata. Poslance Dumy nikdo neinformoval o tom, že ruská Rada bezpečnosti  - tedy prezident, souhlasili se schválením Rezoluce. To potvrzuje i prohlášení ruského presidenta z 21.3.2011. Odpovídaje na svém "blogu" na otázku: "proč Rusko nepoužilo právo veta" Medveděv odpověděl: "Nepoužili jsme ho z jednoho prostého důvodu: já nepovažuji tuto rezoluci za nesprávnou. Navíc si myslím, že tato Rezoluce vyjadřuje naše celkové chápaní toho k čemu dochází v Libyi. Proto jsme naše právo veta nevyužili a jak jistě chápete bylo to kvalifikované odmítnutí veta s plným vědomím důsledků?Učinili jsme to vědomě a dal jsem k tomu i takové pokyny ministerstvu zahraničí". 

Ale pokud tedy chápali, jaké budou následky, proč nyní pokrytecky naříkají nad civilními obětmi ? Ať se připojí k samolibému sboru Západních států, nadšených z operace "Odyssea ? svítání".

Nyní je jasné, proč před schvalováním  Rezoluce navštívil Rusko viceprezident Biden. My komunisté nesouhlasíme s tím, jak povrchně jsou v poslední době přijímána  některá zásadní politická rozhodnutí. Zanedlouho budeme schvalovat smlouvu s Norskem o rozhraničení Barentsová moře, ve které  je takové množství zjednodušení, že z toho vstávají vlasy na hlavě. 

Proč Kreml odvolal 19.března 2011 z Libye svého velvyslance Vladimíra Čamova? Nikoli ministerstvo zahraničí, ale zejména Kreml? Jeho pohled na vývoj situace v Libyi se příliš lišil od linie, kterou Rusku vnutily Spojené státy. A nestálo tedy za to vyslechnout si člověka, který byl obeznámen z vnitřní situaci?

Pravděpodobně se čestný diplomat Čamov odvážil kritizovat hanebnou pozici, kterou zaujalo Rusko k Libyi. Za to byl obviněn že: "brání libyjské zájmy a nikoli ruské". Spočívá snad náš zájem v bombardování libyjských měst?  Budeme zítra souhlasit s bombardováním Sýrie a Íránu? Cožpak je pro Rusko, vzhledem k situaci na Severním Kavkaze,  výhodná destabilizace stavu na islámském Blízkém a Středním Východě?  Pokud se někdo rozhodl oslabit a přeformovat islámský svět, je potřeba chápat, že nejvíce tím utrpí Rusko

Bombardování a masakry civilního obyvatelstva jsou navštívenkou tzv. mírotvorných operací a humanitárních intervencí USA a NATO. Je potřeba si připomenout nepříliš vzdálenou historii. Jakými podivnými záminkami zdůvodňovalo NATO svou intervenci do suverénních států: údajná genocida kosovských Albánců v Jugoslávii, vlastnictví jaderných zbraní Irákem, virtuální Usama bin Ladin v Afghánistánu. Cíl byl jediný, ovládnout stát a nastolit loutkovou vládu. Rétorika o likvidaci diktátorů a dokonce tyranů a nastolení demokratické vlády, sloužila vždy pouze k ovlivňování veřejného mínění.

 

USA a NATO bez zábran popírají suverénní práva kteréhokoliv státu, pokud je to pro ně výhodné. Tato situace mohla vzniknout pouze po pádu SSSR. Postsovětské Rusko rychle ustupovalo ze svých pozic na mezinárodní aréně. Zradili jsme bratrský srbský lid a jeho vůdce Slobodana Miloševiče. Nepodpořili jsme svého spolehlivého partnera Saddáma Husajna a dovolili jsme bombardovat nevinné Iráčany. Dovolili jsme vojskům NATO okupovat Afghánistán a nastolit tam monstrózní vládu, postavenou na obchodu s drogami. Navíc nyní pomáháme vojskům NATO i tím, že jsme povolili vzdušnou i pozemní přepravu přes ruské území. Kdo si ještě bude ve světě vážit Ruska, jestli si ono neváží samo sebe.

 

K čemu dochází v Libyi? Pokud odhodíme kamufláž, kterou nám vnucují buržoazní masmédia a katarská Al Džazíra a přestaneme věřit  tvrzením, že Kaddáfi střílí do vlastních lidí, kteří povstali k boji za svá práva a proanalyzujeme buržoazní tisk, dojdeme k závěru, že v Libyi nedošlo k masovým vzpourám, jako v Egyptě či Tunisu. Zjistíme, že jde o poměrně dobře vyzbrojené mladé muže na terénních vozidlech. Ty označuje Rezoluce RB OSN za civilní obyvatelstvo?  

Všechno ukazuje na to, že v Libyi jde o ozbrojený puč, nikoli o lidové povstání. Libyjský lid, na rozdíl od Egypta, Tunisu a Jemenu žil po dlouhá léta příliš dobře na to, aby měl důvod ke vzpourám. Nenávist ke Kaddáfimu je vlastní pouze elitám, snícím o tom, že nahradí vůdce. Navíc  jim byla slíbená podpora. Ta již přišla na letadlových lodích amerického námořnictva. Cožpak si ruské vedení nedokáže představit aplikaci podobného scénáře na Rusko?

Vždyť my rovněž střílíme na bandity na Severním Kavkaze a jak dlouho. Tak proč jsou to pro nás bandité a pro Kaddáfiho "vlastní lid". Zítra se na Severním Kavkaze nějaký "svobodný emirát" prohlásí za jedinou legitimní vládu a úslužná Francie či jiný vazal ji uzná, co bude následovat? Pak bude možné Rusko bombardovat, za plné podpory "progresivního" světového společenství. Bez Ruska sice nebude možné získat  podpůrnou rezoluci RB OSN, ale oni se obejdou  i bez ní, jako při přepadení Iráku.

Situace, které jsme v současnosti svědky nelze nazvat pouze lokálním konfliktem Jde o další rozhodný krok k tomu, aby se "právo silnějšího" stalo základním principem mezinárodního práva. Světu je předváděn univerzální mechanismus, jehož prostřednictvím je možné svrhnout jakoukoliv suverénní vládu, rozparcelovat teritorium a uloupit přírodní bohatství. Státy, které hlasovaly pro Rezoluci 1973 toto "právo silnějšího" potvrdily, spoléhajíc na to, že jejich postup upevní vztahy s těmito "silnějšími". Ti, kdo se zdrželi hlasování prostě zbaběle přiznali toto právo. Z tohoto hlediska je Rezoluce 1973 opravdu historická. Bezprostředně jsme podpořili novou konfiguraci světa a potvrdili heslo "Chraň se každý jak můžeš."

Karel Kluz                                               

• < Předchozí
• Další >